Po životě

Mile sarkastická a zároveň i oduševněle vyzrálá podívaná s depresivními konturami, jež nám skrze všudypřítomnou melancholii a osobní katarzi předává veskrze pozitivní zprávu o síle lidského ducha. After Life ze scénáristického pera slovutného Rickyho Gervaise není určitě pro každého. Někomu se tento počin může zdát tlačený až moc na sílu, u někoho zase mohou načrtané myšlenky a pocity pouze neškodně sklouzávat po povrchu, aniž by zanechaly nějakou hlubší stopu. Avšak pokud jste zrovna v tom správném rozpoložení, tak si tuto vytříbenou seriálovou jednohubku, v níž zahořklý muž po smrti své manželky objevuje sám sebe a své okolí, jaksepatří užijete. Nebojím se zde napsat, že Ricky Gervais, muž, jenž vždy na předávání Zlatých Glóbů nenechá na povrchních celebritách nit suchou, zde zanechal kus svého srdce a duše. Už jen díky tomuto byste seriálu After Life rozhodně měli dát šanci – vážně to totiž stojí za to. (Netflix) „Happiness is amazing. ...“ (11.08.2022)

První série: Tonymu zemřela manželka a musí si projít různými fázemi truchlení. Hodně mluví o tom, jak bude na všechny zlý, ale ve skutečnosti z něho kdovíjaký drsňák není. Když dělá v novinách, tak jsem trochu čekal, že se z něho stane nějaký hustý gonzo novinář, co bude jako komentátor nadávat na svět, ale ne, obvykle si jen dělá srandu ze své trochu prostodušší kolegyně nebo třeba jen nadává na lidi, co příliš hlasitě jí nebo zívají... Hlavní hrdina má občas pěkné postřehy, ale nemůžu si pomoct, Ricky Gervais by je dle mého názoru dokázal ve svém ne-truchlícím já podat mnohem zábavněji. After Life MÁ pár temnějších momentů, ale moc se mi nelíbilo, jak má Tony obrovské štěstí na lidi kolem sebe. Jeho rodina, kolegové v práci, náhodní lidi... Drtivá většina se k němu chová trpělivě, moc ho neobtěžuje a naopak mu často lichotí, jak je úžasný. Obávám se, že většina lidí, co přijde o někoho blízkého, nemá ani zlomek tak skvělých lidí kolem sebe. Jo, je docela fajn sledovat jak se pak Tony postupně přátelí s obyčejnými lidíčkami, ať už jde o paní na hřbitově či tlustou prostitutku, a musím říct, že se seriál velmi slušně vyhýbá různým klišé, ale na druhou stranu je to taky místy slušný patos. Nejvíc mě mrzí, že After Life není nijak zvlášť vtipný. Jak jsem říkal, dobře nakousnuté témata, ale Ricky Gervais by to řekl ve stand-upu nebo i jen obyčejném rozhovoru v nějaké talk show mnohem líp. Docela zajímavý seriál, ale nic extra. (7/10) (12.05.2020)

Gervais opět dokazuje své mistrovské schopnosti v psaní lidských charakterů a lidských příběhů, které se mohou stát jak vám, tak komukoliv jinému. Opět tence vybroušená hrana mezi těžkou melancholií a výborným humorem. Jedinou škodou je určitá stejnášablona všech sérií, kdy vesměs vždy kráčí o to, aby se z Tonyho kreténa (začátek série) stál vnímavý kamarád (konec série). (02.02.2022)

Tak tohle mi fakt nesedlo... hromada sentimentálních, dojemných keců v hábitě Gervaisově černohumorným poker faceu. První serií jsem se prokousal i přes to, že už jsem to chtěl vypnout pod tou tíhou nudy, otravy a bezvýznamnýho tlachání o životě už u třetího dílu. Nakonec se to vyvinulo vcelku pěkně a jako celek to docela funguje... Pak začal první díl druhé serie a všichni vydepkaření protagonisti mleli furt dokola prakticky to stejný, jen se problémy posunuly jinam. Venezuelská telenovela v britském kabátě. Sorry, ale už to nedám a mám dojem, že s dalším sledováním bych musel hodnocení ještě snížit (už první díl druhé serie měl na něj vliv). (19.01.2021)

1. série: Pan Žervé zasahuje svým počinem. Takovým, který je jednoduše v jeho podání skoro až klasický. Ale stále podaný jinak. A to za mne osobně dokonale. Ricky dokázal totiž zkombinovat za mne dokonalý klenot cynického humoru se špetkou toho absurdního. Funguje to skvěle. Člověk, který má rád tyto kombinace bude osvícen. To ani nemluvím o tom, že série umí být dosti filozofická snad i v rámci samotného existencionalismu. Nestačím se divit. Je spíše zvláštní, že zpracování vypadá skoro až béčkově a tuctově. Někdy vlastně jako Kancl. Což vás asi ani nepřekvapí, když si dáte pět a pět dohromady. 2. série: After Life je další zářný příklad toho, že nic netrvá věčně a ne každý úspěch lze zopakovat dvakrát. Zvláště pokud nemáte myšlenku a nemáte to pro myšlení. Důvod proč byla první série skvělá je jasné. Měla silnou myšlenku, životní otázky, smutnou tématiku říznutou cynickým a černým humorem. Bylo jasné, že aby druhá série byla stejně dobrá nebo i lepší musela přijít s něčím podobným, ale logicky jiným. A to se nestalo. Máme zde v podstatě stejný precedens, který je ukotvený v pohodovém životě hlavní postavy, která nemá žádné větší problémy, a když už, tak je během pár minut v pořádku vyřeší. To není drama, to není příběh. To je procházka v růžové zahradě bez ordinace. Když už se ukáže nějaký problém, ukáže se moc pozdě a jeho "řešení" přijde najednou hopem, že to vypadá totálně na palici. Série se drží nějakého humoru hlavní postavy a jiným, který občas potěší, vytvoří úsměv na tváří, ale tím to končí. Více vás spíše iritují nové a nezajímavé hlavní postavy, které nemají žádnou zajímavou linku svého děje a jenom jej uměle zaplňují. Obrovské zklamání, které se dalo čekat, ale i přesto se lehce doufalo. Nebylo to však tak neočekávané zklamání, takže se to dá přežít. Třetí série? Nemyslitelná. (29.03.2019)