Bílá tma

Film měl premiéru dřív, neboť byl uveden na I. Filmovém festivalu pracujících, který se odehrával ve dnech 28. 7. - 3. 8. 1948 ve Zlíně (o rok později již Gottwaldově) a verdikt dělnické poroty (respektive Čápova reakce na něj) se mu stala osudnou Bílá tma tak byl poslední Čápův film natočený v ČSR. (28.04.2009)

Velmi pěkný dobrodružno-válečný film o slovenských partyzánech. Hodně se mi líbilo že každá postava zde dostala nějaký prostor a mohla se rozvíjet až do konce. Bitvy moc hezky udělané a akce zde skutečně nechybí. Film se akorát nevyhne pár nesmyslným chybám, ale pro mě celkem velmi milé překvapení. Spolu s Vlčími dírami se jedná o naprostou špičku partyzánského a slovenského válečného filmu. (07.04.2013)

Skupinka lazarových partizánů se ukryje v zemjance v horách načež finále je, že je najdou Němci a oni statečně bojují. " jak můžu střílet těmahle rukama?" ptá se bezruký, " já mám ruky, ty máš oči" odpoví slepej - pro mne nejsilnější scéna jinak patetického ideologicky relativně mírně zabarveného filmu s tématem slovenského národního povstání. Nejvíce fascinující věc je, že je to točené jen tři roky po válce, ale jako filmový zážitek je to moc obstarožní bez nějaké přidané hodnoty. (13.02.2021)

Nemohu opominout čas vzniku a také politické klima, ve kterém byl příběh natáčen. Je třeba říci, že Slovenské národní povstání, kterého se zúčastnilo i mnoho Čechů, budí stále na různých diskuzích rozsáhlé debaty o tom, jak a proč se tak stalo. Režisér František Čáp zfilmoval předtím lepší filmy. Nastavenou dramatickou laťku sráží poněkud hloupé momenty. Nicméně jako celek na svou dobu to není vůbec špatný. (27.02.2016)

Samozřejmě, sovětští vojáci za Stalina běžně zdolávali horské štíty s chlapem na zádech. Ale že by se našel Slovák, který polámaný, omrzlý a napůl v bezvědomí vydržel viset na zádech druhého chlapa, tomu prostě nevěřím. Musel být přikurtovaný nebo přilepený. A to nám neukázali! Moje důvěra v historickou akurátnost tohoto filmu je tak poněkud nalomena. (31.12.2023)