Kdo se bojí Virginie Woolfové?

Skvělý film podle neméně skvostné hry Edwarda Albeeho. V první řadě nelze dostatečně vynachválit práci Haskella Wexlera (např. Přelet nad kukaččím hnízdem), jenž byl za "svoji" kameru zaslouženě odměněn oscarem. Síla samotného příběhu však pochopitelně spočívá na vůdčí dvojici, kdy Liz Taylor svojí nesmyslně excentrickou a přitom tak zranitelnou Marthou a Burtonův George podivuhodným tancem mezi bezvýznamným žvanilem a krutým, pomstychtivým člověkem nemohou nezanechat v divácích hluboký a hlavně dlouhodobý dojem. (29.03.2005)

Totálně depresivní představení (divadelní předloha je velmi znát), které jsem zpočátku paradoxně bral jako čistokrevnou komedii. To, co nejdříve působí jako sympatické sarkastické narážky a rejpance, které mám z běžného života tak rád, se pomaloučku polehoučku mění v psychický teror nevídané síly. Všichni herci jsou ve svých rolích výborní a přesvědčiví, v celé té dvouhodinové hádce mi nepřišlo, že by kdokoli z nich překročil tu tenkou hranici mezi bezchybným výkonem a přehráváním. Pes je samozřejmě zakopaný jinde, nicméně Virginii Woolfovou doporučím jako nejlepší film o alkoholu, jaký jsem prozatím viděl. (04.09.2010)

Film s opravdu kulometnou palbou skvělých dialogů. Ale ani ty nejlepší dialogy nedokážou vyznít, pokud je nepodává schopný herec, a v "Kdo se bojí VW" jsou to ti nejlepší! Manželské dvojice v podání Burton - Taylorová rozjíždí pravý herecký koncert a asi jen těžko by se v dnešní době našla dvojice, která by něco takového dokázala zopakovat. Čím víc alkoholu se ve filmu vypije, tím absurdnější a břitčejší dialogy můžete čekat a věřete, že ke konci se budete cítit víc vnitřně rozřezaní, než hlavní hrdinové. Mít stejnou ženu jako Burton, chovám se jako on taky!!!:) ***Věděli jste, že: Burton a Taylorová byli v době natáčení opravdu manželé. V jejich neskutečném jiskření ve filmu se tak odráží jejich skutečný vztah.*** (02.04.2007)

Známe filmy nepřístupné do 15 let, ba i filmy přístupné až s dovršením 18 let, existuje ale kategorie snímků, která by měla být nepřístupná široké skupině kandidátů manželství, jinak se nám podstatně rozšíří už tak zbytnělá skupina singles, a tím se opět sníží už tak nízká porodnost. Do téhle skupiny řadím i Kdo se bojí Virginie Woolfové, která představuje dokonalý protipól všech romantických komedií o partnerském soužití. Je to hořké drama o manželství, které tmelí už jen vzájemná nenávist a možnost toho druhého co nejrafinovaněji psychicky týrat a ponižovat. Scénář vychází ze stejnojmenné divadelní hry a Mike Nichols, jenž měl do té doby zkušenosti výhradně z Broadwaye, a šlo tedy o jeho filmový debut, se vlastně ani nesnaží předstírat, že natáčí víc než efektní divadlo. Po drtivou většinu stopáže si vystačí s jedinou dekorací a čtyřmi herci. Přesto, ačkoli je to prakticky neuvěřitelné, šlo díky astronomickému honoráři Taylorové a Richarda Burtona o nejnákladnější hollywoodský projekt roku 1966. Sázka na skandály opředený manželský pár se nicméně vyplatila - zvědaví diváci se dohadovali, jak moc se filmová fikce podobá skutečnému manželskému soužití Burtona a Taylorové - navenek totiž leckdy působili jako ve filmu. Těch 5* možná patří víc autorovi předlohy Edwardu Albeemu, ale drama šlape jako hodinky a cynismem, zlobou a alkoholem nasáklá atmosféra funguje na výbornou. Oba hlavní aktéři navíc předvádí mistrovské herectví. Celkový dojem: 95 %. (17.03.2015)

[6/10] (Chenault, Warner Bros.) (Čb. /// Produkce: Ernest Lehman /// Scénář: Ernest Lehman podle divadelní hry Edwarda Albeeho /// Kamera: Haskell Wexler /// Hudba: Alex North /// Oscar: Elizabeth Taylor (herečka), Sandy Dennis (herečka ve vedlejší roli), Richard Sylbert, George James Hopkins (výprava), Haskell Wexler (kamera), Irene Sharaff (kostýmy) /// Nominace na Oscara: Ernest Lehman (nejlepší film), Mike Nichols (režie), Ernest Lehman (scénář), Richard Burton (herec), George Segal (herec ve vedlejší roli), Sam O´Steen (střih), Alex North (hudba), George Groves (zvuk)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (23.12.2008)