Kdo se bojí Virginie Woolfové?

Ani vo sne by mi nenapadlo, ze mi Mike Nichols pripravi takuto psychologicku dramu o manzeloch, ktori su nespokojni so zivotom a tak si zahraju hru, kto dokaze tomu druhemu viac ublizit. To by bolo mozno v poriadku, keby do toho nezatiahli este jeden manzelsky par a pritom su vsetci pod vplyvom alkoholu. Hlavnu ulohu a najväcsie pozitivum filmu maju predovsetkym herecke vykony. Mozno si pomyslite, co je na tom tazke zahrat opitu postavu? Mozno to nie je tazke, ale naucit sa tie dialogy a pritom sa vzit do nestastnych postav za lahke urcite nepovazujem a preto ma ten film velmi bavil aj napriek tomu, ze niektore dialogy boli unavne. Vsetci styria herci boli nominovani na Oscara, ale iba dvom hereckam sa ho podarilo ziskat a su to Elizabeth Taylor a Sandy Dennis. Hercom Richardovi Burtonovi vyfukol sosku Paul Scofield za dramu CLOVEK PRO KAZDE POCASI (1966) a Gerogeovi Segalovi pre zmenu Walter Matthau za romanticku komediu od Billyho Wildera STISTKO (1966). Film Kdo se boji Virginie Woolfove bol este nominovany za najlepsiu reziu a film, avsak favoritom oscaroveho vecera bola zrejme uz spominana drama CLOVEK PRO KAZDE POCASI, ktora v oboch kategoriach Oscara dostala, reziserom bol Fred Zinnemann... 15.10.2010 _______ Elizabeth Taylor - (Martha) +++ Richard Burton - (George) +++ George Segal - (Nick) +++ Sandy Dennis - (Honey) +++ Hudba: Alex North +++ Nemecka Cinema - 100% (15.10.2010)

Som rád, že môj tisíci komentár vyšiel na tento výnimočný film. Slovné spojenie "herecký koncert" je jeho nadužívaním pomerne sprofanované, ale snáď v žiadnom inom filme nemá také opodstatnenie, ako vo Virginii. Obzvlášť v prípade Liz Taylor, ktorá v ňom dokázala, že nie je iba hollywoodskou star, ale skutočnou herečkou. Nie je pritom dôležité, či mala na úlohu dobrú prípravu zo svojho búrlivého života. Mikeovi Nicholsovi s kameramanom sa podarilo divadelnú hru nasnímať tak, že je z nej plnokrvné filmové dielo. A nenápadná hudba jemne podkreslila explózie emócií na obrazovke. Film som videl už viackrát, takže ma depresívnosť jeho obsahu už tak nezasiahla a uvoľnila miesto vychutnaniu si kvality spracovania. Veľký film, pri ktorom ľutujem, že obľúbených môže byť iba desať. (23.08.2011)

Perfektně zahrané, hlavně Richard Burton mě bavil, a i na dnešní dobu hodně odvážné. Postavy na sobě nenchají nitku suchou a obnažují slabiny těch druhých se zvrhlým potěšením. Jenže mi nešlo na mysl, proč hosté v tom bytě zůstávali. Někdy po druhé hodině ranní, neznali se a evidentně jim tam nebylo příjemně. Navíc to pak jelo furt podle stejného schematu - dvě postavy jsou spolu samy, hovoří, přitakávají si a pak se pohádají. Paradoxně nejpůsobivější mi to přišlo ve scéně s vystřelovacím parapletem a to je vlastně ještě čajíček. Ale říkám herecky super, strašně mě třeba bavily ožralecké taneční pohyby George Segala. (09.12.2014)

Krutost. "Tančím jako vánek!" "Pojďme hrát hru Hups na hostitelku!" A to jsem si vždycky myslel, že černobílé filmy nejsou nic pro mě. Přesto jsem byl unesen dialogovou smrští a zhoubným rozvojem všech postav. Na konci jsem trochu klimbal, proto nedávám plné hodnocení. HUDBA: Alex North - mé znalosti orchestrální hudby klasického holywoodu (či co to je), jsou natolik mizivé, že nemám co říct. (23.06.2009)

Skvělý film podle neméně skvostné hry Edwarda Albeeho. V první řadě nelze dostatečně vynachválit práci Haskella Wexlera (např. Přelet nad kukaččím hnízdem), jenž byl za "svoji" kameru zaslouženě odměněn oscarem. Síla samotného příběhu však pochopitelně spočívá na vůdčí dvojici, kdy Liz Taylor svojí nesmyslně excentrickou a přitom tak zranitelnou Marthou a Burtonův George podivuhodným tancem mezi bezvýznamným žvanilem a krutým, pomstychtivým člověkem nemohou nezanechat v divácích hluboký a hlavně dlouhodobý dojem. (29.03.2005)