Vtip

Zachovat si alespoň špetku důstojnosti v souboji s něčím tak zákeřným jako je rakovina, je zhola nemožné. Tím spíš, že pro muže a ženy v bílých pláštích je "oběť" jen dalším subjektem XY, jehož jméno vévodí pořadníku na rakev. O umírání už bylo natočeno víc než pár filmů, většinou proměnlivé úrovně, Vtip je ale hodně jiná liga. Žádné nabubřelé a prvoplánové srdceryvné výlevy se nekonají, zato se ale před vámi odehrává hodně d-r-s-n-á reality show, jejíž hlavní aktérka v jednu chvíli s ironickým úsměvem a cynismem sobě vlastním komentuje dění v "jejím světě" a za pár okamžiků už málem zvrací vlastní vnitřnosti. Úmyslem určitě nebylo opakované ždímání promočeného kapesníku, ale spíš pozvolné přilévání živé vody do strnule plynoucího toku myšlenek přikovaného diváka. Na to, co předvedla Emma Thompson, neexistují herecké tabulky. To upřímné odhodlání čelit svinstvu hrdě až do poslední chvíle. Ta nezlomná vůle, udržet si nejčernější humor i v okamžicích největší bolesti... Hodně neobyčejný film a mj. další důkaz, že výborný snímek nemusí vzniknout za miliony dollarů pod záštitou velkého studia, ale klidně jako skromný televizní projekt. Zvlášť když máte ty správné lidi (Mike Nichols opět nezklamal). 10/10. (14.10.2007)

Osamělá a nelidská intelektuálka vs. nádor vaječníku ve 4. fázi. Z této nerovné diskuzní konfrontace vyroste díky nevídanému nasazení Emmy Thompsonové pořádný knedlík v krku, který je naštěstí nezhoubný, i když jsem ho cítil ještě dlouho po závěrečných titulkách. Jedinečné zjevení z průkopnických dob "quality tv". (11.10.2015)

Těžké hodnocení. Na jedné straně Vtip disponuje dvěma obrovskými klady, a to je jednak téma a především Emma Thompson v hlavní roli, která hraje bezchybně, na druhé straně je ten film tak tíživý, až nestravitelný, že o nějaké líbivosti a pozitivních dojmech nemůže být ani řeči. Tohle je kompaktní koncentrovaná deprese, kterou by si neměl pouštět nikdo vážně nemocný nebo ve špatném duševním rozpoložení. Umírání v přímém přenosu. Je opravdu těžké hodnotit to hvězdičkami a procentuálně... (10.11.2009)

Zajímalo by mě, jaká byla, jak vypadala a jak působila původní divadelní hra. U filmu oceňuji především to, co už někteří zmínili, a sice "netradiční pojetí", a sdělení, že v nemoci je každý sám - hlavní hrdinka byla jistým způsobem vždycky sama, ovšem se samotou, kterou prožívala v rámci filmu, se to srovnat nedá. Velkým kladem filmu je i měnící se pohled na Vivian. Zatímco zpočátku mi nebyla nijak sympatická, chvílemi mi přišla arogantní(hlavně v retrospektivních pasážích) a příliš jsem s ní necítila, s blížícím se koncem mě zavalila vlna soucitu, ale i sympatií (tento záměr tvůrcům vyšel, a ani mi tolik nevadí, že jsem se nechala "nachytat"). Dále na mě zapůsobily herecké výkony, scénář, dialogy a celkově neotřelý přístup. Dokonce ani dabovaná verze nesnížila mé hodnocení, což svědčí jak o síle a kvalitě filmu, tak o přijatelné kvalitě českého dabingu. Spoiler: E.Thompson nazve slovem sentimentální scénu, ve které konverzuje se sestrou a obě jedí zmrzlinu. Tato scéna je ale pouhým odvarem sentimentu, který se objeví ke konci, když za pacientkou přijde za celou dobu první a zároveň poslední návštěva. Přesto, vlivem ostatních výše zmíněných kvalit snímku, ani tato scéna nevyzněla lacině nebo prvoplánově, a snad jen trochu manipulativně, takže jsem měla co dělat, abych se udržela. (01.10.2013)

Veľmi vážna téma. Myslím, že autori chceli povedať jednu podstatnú vec: ľudskosť (a empatia) je oveľa viac ako akákoľvek veda. Áno, súhlasím, je to tak! Ale ešte podstatnejšia vec mi tu chýbala, a to NÁDEJ. Nielen tá, že smrť je koncom utrpenia a dáva vytúžený pokoj, ale hlavne, že je bránou k novému, večnému životu! (12.03.2016)