Vtip

Když jsem ten film kdysi viděla, dlouho jsem se vzpamatovávala. A kamarádka slibovala, že přestane zanedbávat kontroly na gyndě. S odstupem času a přibývajícími roky trochu nechápu, proč se dívat na něco tak bezvýchodného. Nedělám si iluze o tom, že to budu strašit věčně, vím, že pomalé umírání není nic moc, ale dívat se na to ještě ve filmu, to dneska fakt nemusím. Do oblíbených bych si ten film opravdu nedala. (03.10.2011)

Nekonvenční pojetí a těžké hodnocení. Zákeřná nemoc je jako téma divácky paradoxně vděčné, ovšem těžce uchopitelné. Snadno se z toho může stát jen suchá brnkačka na city bez hlubšího významu, což rozhodně není tento případ. Nichols zvolil nepochybně zajímavou metodu, která poskytuje dostatek prostoru pro hlavní roli (fenomenální Emma Thompson) a nechybí realistický pohled na práci lékařů s pacienty. Nicméně přes tato velká pozitiva nemohu hodnotit lépe, neboť u mne selhaly ostatní aspekty. Způsob, jaký Mike zvolil je pro mě zkrátka nezajímavý, zejména díky polodokumentární formě a neustálému citování veršů. Celkově je snímek těžko stravitelný, nevkusně tísnivý a divácky náročný. Je tu několik zásadních faktorů, které mohou ovlivnit hodnocení. (22.04.2022)

Velice silný (a asi ne pro každého vhodný) film, který zdaleka není jen o umírání, ale i o přístupu k životu. Je to jako rána pěstí, ale myslím, že trošičku náročnější divák objeví hodně užitečných podnětů k přemýšlení. Emma Thompsonová je fantastická, aniž by její výkon byť jen chvíli působil jako exhibice. (01.07.2004)

Pokud by existovaly takové učebnice, které by naše děcka učily vzorně umírat, scénář Witu by bezesporu obsadil jejich první stránky. Cynický humor mísený s čirým zoufalstvím, do toho soforický klavír s obligátním "How are you doing" na každém kroku (zpropadené britské zvyklosti, eh?) a silný kulturní zážitek i emocionální prožitek jsou zkrátka zaručeny. (01.08.2014)

Existují dojemné filmy, které vás dokáží rozplakat, i když to třeba nečekáte, jsou ale i filmy, u kterých už předem víte, že dívat se na ně nebude snadné. Je v nich totiž mnohem víc - a tak jen pozorujete, opatrně přihlížíte, jak někdo vede boj o život, a při tom přemítáte o tom svém, přemýšlíte dokonce tak moc, že se vám nejdřív nedaří zachytit jedinou jasnou myšlenku, není čas na slzy, není čas na lítost, až dokud nepřijde -KONEC- a vy jen prázdně zíráte a čekáte. Na co vlastně? "Time can be so still and yet there is so little of it, it goes so slowly and yet it is so scarce." (03.12.2010)