Vtip

"Zkroť pýchu, Smrti. Ač tě mnozí zvou mocnou a strašnou, tak se nám jen zdáš. Když všichni ti, jež za mrtvé už máš, nezemřou, na mnes´ krátká s kosou svou. Klid se spánkem, jenž je tvou podobou, přináší slast. A ty jí více dáš. Nejlepší nejdřív k sobě povoláš. Tělu jsi klidem, duši úlevou. Zoufalcům, králům štěstím posluhuješ, nemocí žiješ, jedem, válkami. Nás uspat opiem lze, čarami, líp než tvou ranou. Proč se naparuješ? Na věčnost procitneme ze zdřímnutí a nebude už Smrt, ty zemřeš, Smrti." Profesorka anglické literatury Vivien mockrát ukřižovala tento sonet Johna Donna na tabuli jako předmět odborné analýzy. Ošidnost jeho interpunkce a výklad abstraktních pojmů jako "metafyzický vtip" zavařil řadě jejích studentů hlavy a Vivien přinesl pověst chladné, necitelné jazykové puristky. Bez předchozích varování jí ale přišla dýchnout na záda Smrt osobně. Ano, je to další z mnoha filmů o rakovině. Je ale jiný než většina jeho předchůdců. Filosofovat o smrti v akademické rovině, s bezpečným odstupem vnějšího pozorovatele, je jistě snazší než přemítat o ní ve chvíli, kdy vám protne kosou vlastní útroby. Právě tak filmy o umírání většinou usilují spíše o to navodit v divácích pocity, jakými procházejí pozůstalí po blízké osobě, kdežto Vtip se snaží ukázat věc z první ruky; bez romantizování přiblížit prožitky pacienta. Vzdělaná, inteligentní a tak trochu povýšenecká vědkyně je náhle sama objektem zkoumání a analýz. Při vizitě se o ní mluví ve třetí osobě a zahrnuta všemi odbornými výrazy pro svůj stav, jakkoli pregnantními, by ocenila spíš trochu chlácholivé lidskosti. Vivien není vdaná, nemá děti, přátele, musí se se svým údělem vyrovnat sama. Nemajíc nikoho bližšího, obrací se přímo do kamery k publiku a snaží se věcně postihnout, čím prochází. Vtip byla původně divadelní hra, pravděpodobně monodrama, film je televizní a ano, je velmi upovídaný. Ale v žádném případě není nudný. Vivien mimo jiné říká "Vždycky jsem se slovy zacházela s respektem" a o filmu lze říci totéž, (nadstandardní český dabing z toho nevyjímaje). Emma Thompsonová je současně spoluautorkou scénáře a pravděpodobnou původkyní šibeničního humoru, kterým jsou monology Vivien protkány. Nejsem si jistý, zda je to účastí mé oblíbenkyně nebo objektivní kvalitou, ale kdybych měl jmenovat film, který člověka bez emocionálních ran pod pás smíří se smrtí, byl by to právě Vtip. 100% (25.04.2010)

Mrazivé ztvárnění osudu ženy, respektive jejího boje s rakovinou, téměř dokumentární formou krok za krokem a velmi reálně natočené. Nemocniční rutina, kdy se před váší postelí baví lékaři o vás, vašich symptomech, prognozách, bolesti a agonii se studenty, jako byste tam ani nebyli, je snad ještě horší, než znát pravdu o své nemoci. Jakpak se asi Emma Thompson v té roli musela cítit, zahrála ji totiž tak opravdově, až to bolelo. (13.03.2004)

Snímok plný poézie života a smrti, zároveň jeden z najlepších ženských hereckých výkonov na plátne umocnený skvelou hudbou. Postupná, emotívna rekapitulácia životného príbehu "úspešného" človeka. Len... sme si v každom okamihu svojej púte sami sebou istí či ideme po správnej ceste? Ak náhodou nie, nebude už neskoro vydať sa správnym smerom? Nad niektorými vecami donúti popremýšľať až smrť... 85/100 (30.06.2015)

Velice zajímavé drama, o kterém se ani nedá říct, že to byl film. Mě to přišlo spíše jako dokument. Dokument o umírání. O filmu jsem nikdy nic neslyšel a fakt, že je starý už 11 let mě překvapilo. Emma Thompson zaválela, to se musí nechat. Úlohu splnila na výbornou. Ale kladu si otázku, jestli je třeba takové filmy vůbec točit. To, že je umírání strašné, ví přece každý, takže má cenu si to připomínat ještě ve filmu? Co člověk, to jiný názor. Nicméně už po filmu nikdy nesáhnu, i přes to, že to bylo zajímavé. Ovšem dívat se 90 minut na někoho, jak umírá, to stačí vidět jednou. Jinak Simona Posterová v českém znění byla vynikající. 75% (with J.) (11.01.2012)

5* Sice se jedná o nenápadný televizní film, který by tu mohl zapadnout, ale rozhodně si to nezaslouží. Jedná se o komorní záležitost - skoro one woman show, kterou bych si dokázal představit i na divadelních prknech. Sice je to film o umírání, ale vůbec na mě nepůsobil depresivně. Tolik sarkasmu jsem opravdu už dlouho nezažil, ale přitom vše působilo tak lidsky a rozumně. Scénář je napsaný na jedničku s hvězdičkou a Emma svou roli zvládla bravurně, stejně jako ostatní herečtí partneři. Není to však film pro každého a myslím že si ho užijou hlavně Ti, kteří už přišli do kontaktu s těžce nemocnými lidmi nebo smrtí. [ PŘÍBĚH: 3 /// SMYSL: 3 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (15.02.2017)