Memento

"Dobře, co teda teď dělám? ... Aha, honím tohohle chlápka ... Ne, on honí mě." Krátkodobá paměť je potvora a když ji člověk někde ztratí, tak to může být zábavné - stejně jako Leonatrův příběh. Kdo si ho chce opravdu užít, tak by si měl rozpumpovat mozkové závity, zavřít všechny spolubydlící do odhlučněného sklepa, vypnout telefon a nic o snímku nezjišťovat, protože by mohl zjistit, že to, co se stalo na začátku, když to skončilo, vypadá úplně jinak na konci, když to začalo. Možná to zní divně, ale mě to neskutečně baví a proto si již nějakou dobu tetuju na tělo indicie, abych se jednou v důchodu pobavil hrou na zapomnětlivého dědka a mrtvolu. (07.02.2017)

Jak jsem čekal. Konec tomu sice dává punc geniality, ale musel jsem se dost nutit, abych to dokoukal do konce. Nejspíš je to tím, že mi byl hlavní hrdina celou dobu dost ukradenej a backward styl se mi brzo okoukal, protože jinak mi to (samozřejmě až na promakanost scénáře) nepřišlo nikterak zajímavý. (13.08.2008)

Ztráta krátkodobé paměti je opravdu strašlivá představa, obzvlášť ve chvíli, kdy nemáte po ruce tužku. Příběh muže, který neví, kdo je vlastně přítel, kdo nepřítel a kdo je vrah. A existuje vůbec nějaký vrah ? Postupně odkrýváte části příběhu k nějakému vysvětlení a najednou je všechno jinak a zase začínáte od začátku. Myslím, že na Memento se dá dívat mockrát a stále bude na co. Patřím mezi t , kdo tvrdí, že měl dostat Oscara. (20.04.2005)

Ten nejšílenější a nejdivnější thrilller v nejlepším smyslu slova. Úžasný klaustrofobicko-paranoidní zážitek. Christopher Nolan už ve svém prvním velkém filmu ukázal světu dřímající genialitu ve svém nitru a představuje mistrně naaranžované a šokující představení, které nemá v žánru thriller obdoby. Guy Pearce si konečně našel tu "svou" roli (kterou později našel znovu v Proposition) avšak i přesto jej dokázal zastínit někdo jiný - Joe Pantoliano. Ten podává již poněkolikáté svůj životní výkon a když se objeví na obrazovce, strhává na sebe veškerou pozornost. Scénář je velice umně napsán a dokáže stupňovat napětí a děj v přesně opačném pořadí, než u veškeré konkurence. Divák prožívá vlastně něco podobného, jako hlavní hrdina. Pomalu aby si začal psát poznámky co už se vlastně stalo, i když se to prakticky ještě nestalo. Mistrovské dílo. (06.05.2008)

Těsně po zhlédnutí jen lehce nadprůměrná kriminálka, kterou citelně vylepšuje geniální koncept, se s odstupem několika minut (nikoliv hodin, dní, či týdnů, jak tomu obyčejně bývá) stává vynikající, jelikož si divák uvědomí, jak moc ho Nolan přinutil vnímat příběh a žasnout nad tím, jak do sebe vše hladce zapadá a bez jediného zašprajcnutí funguje. Takhle unavený jsem po filmu nebyl hodně dlouho. A je to únava vskutku příjemná. (25.08.2009)