Dobrá Voda

Hlavně proto, protože mám ráda zvířata. Jednak mi ale vadilo, že se furt "mlelo" o koních - jak je člověk musí milovat a musí jim obětovat život, aby je doopravdy pochopil - to je trochu moc. A taky srážím hvězdu dolů za to, že seriál se často zamotal někam, kam neměl a mě ty scény vážně nebavily. 70% (17.07.2011)

Škoda, že Haničincovi a spol. někdo včas nevysvětlil, že oskar za řvaní fakt neexistuje, takže se nemusej tak snažit. Jejich mohutné hlasové projevy byly fakt k nesnesení. Jinak by mě zajímalo, jak se můžou žokejové apod. považovat za milovníky koní... Vždyť při každé velké pardubické si nějaký kůň ošklivě zraní a je utracen. No, možná to milovníci koňů jsou, ale koňů ve formě salámu. (15.10.2017)

Pěkný seriál z dob minulých, sice s rozdílnou kvalitou dílů, přesto docela dobrý. Jak je na jedné straně vidět, že učit se jazyky bylo dobré i tehdy, tak jsou tam na druhou stranu značné hlouposti ( i když z pohledu socialistické ideologie možná naprosto v pořádku...). Další ze seriálů, ve kterých můžeme vidět, jak jsme se změnili nejen politicky, ale jakou prošly změnou i všeobecné názory, mezilidské vztahy, hodnoty a v neposlední řadě i vkus (:-) (28.03.2010)

Hodně dobře napsaný seriál o sociopatickém milovníkovi koní Hovorovi (skvěle protivný a neústupný Haničinec). Zajímavá je postava jeho syna (tradičně výborný Vladimír Dlouhý), jenž šel v otcových stopách, aby se mu zavděčil, a dostal se pod takový tlak specifického prostředí i sousedovic štětky, že začal kupit chybu za chybou, až nakonec místo bot o hnoje skončil u hrbení se před kdejakým ožralou, jak trefně poznamenal děda v podání tradičně jedovatého MIloše Nedbala. Postavu kapitána Šenbery jsem moc nepochopil, s tím by každý šéf vyrazil dveře i za všeobjímajícího socialismu. Dále tady byl koňům oddaný prosťáček v podání Jaromíra Hanzlíka, dědek hledající vlastní důležitost v podání Josefa Kemra a v neposlední řadě žokej Janýr, kterého jsem Ladislavu Mrkvičkovi věřil natolik, že bych přísahal, že ty koně tam skutečně hřebelcoval on. Asi nejsem jediný, kdo nedokáže inženýra Hovoru vnímat jako čistokrevně kladnou postavu, ale tady jsou všechny dialogy a scény napsané tak dobře, že jsou spletité jako sám život. (01.07.2012)

Inženýr Haničinec již dvacet let buduje chov stáda koní a stáda lidí. I díky tomu je obklopen mnoha koňmi a řádkou pečlivě vybraných nespolehlivých pracovníků: pospávajícím senilním důchodcem, zakrslým ožralou, vysloužilou gumou, standardním troubou Hanzlíkem a dalšími. I rodinný krb si věru zařídil chytře, dědek je zapšklej škarohlíd s kolotočářským snem, manželka pitomá slepice a synáček rozmazlený budižkničemu, zkrátka životní opora. Ostatně sám inženýr je zoofil s úchylkou na koně a hlavní hřebec svého chovu. Proto se zdráhá uvěřit floutkovství svého syna, ač se z něj vyklube kuchařinka a milovník bičování. To však vycítí hlavní buchta seriálu, zubatá domina Andrlová, a milého synáčka si rázně osedlává. Tedy do doby, než jí zbouchne Lothar fon Dojčland. A jelikož velkochov v těchto ideálních podmínkách veselé upadá, každý den je bojem o budoucnost celé estrády, vrcholící rozhodujícím závodem. Naštěstí je tu nenápadný hrdina Vaculík, jediná nedebilní postava, který, ač dlouho podceňován, všechno zachrání v pravý čas v sedle svého koně a zařídí tak hepyjend. Až se soudruzi podiví... (20.04.2014)