Policejní odznak

První řada - 50%: Tak jsem se tím konečně prokousal a dostavilo se zklamání. Vic Mackey je sice nehorázně nářezová postava, o tom žádná, ALE The Shield zároveň potvrzuje pravidlo, že (většinou) seriál nemůžete postavit pouze na hlavním hrdinovi. Díly jsou až moc epizodní, chybí tomu nějaká výraznější dějová linka či spojitost. Potenciál mnoha případů (sériový vrah) tvůrci z nepochopitelných důvodů raději odbytou ve dvou na sebe nenavazujících epizodách, i když by z toho mohli ve stylu Dextera udělat katalyzátor příběhu postav mimo zásahovou jednotku. Osobní problémy všech charakterů pendlujících okolo nečestného fízla jsou řešeny povrchním způsobem a rychle smeteny ze stolu (homosexuál, detektivova touha po kolegyni), takže nakonec vidím jediné nadprůměrné pozitivum seriálu právě v charismatickém plešounovi. A to mi vážně nestačí. Pokud se druhá série nepolepší, tak s tím seknu. Čekat několik desítek hodin na cenami ověnčené zakončení vážně nehodlám. Druhá řada - 70%: Celistvější, lépe gradující, bez absence nesmyslných epizod, i přesto mě stále dobrá polovina případů odehrávajících se mimo Strike Team vůbec nebere. The Shield na mě působí dojmem, jako by se tvůrci snažili spojit dohromady The Wire (Mackey a spol.) s CSI (Dutch a spol.), neboť měli strach, že natočit čistě syrový thriller o policejní korupci s intelektuálním a morálním podtextem by většina „casual” diváků nepochopila nebo dokonce nepřijala (škoda). Tenhle seriál má nehorázný potenciál a doufám, že se všech svých neduhů zbaví v nadcházejících řadách, které jsem po té druhé (o poznání mnohem lepší) ochoten sledovat. Třetí řada - 80%: Asi takto jsem si představoval celý seriál. Většina příběhů je propojena, Mackeyho tým jede v té největší špíně a Dutch řeší připad, který se protahuje téměř přes celou sérii. Retardované dialogy o tom, co je správné a špatné, už naštěstí (téměř, Claudette je má furt, nesnáším tu postavu) vymizely. Jede se sice stále na efekt, ale je to povětšinou efekt úderný a překvapivý, nepostrádající napětí či hutnou atmosféru. Konečně je také možné od sebe rozeznat všechny ty gangy. Dokonce jsem se po čase naučil i jména jejich vůdců, což v předchozích řadách byla téměř nemožná věc. Postavy se začaly vyvíjet, odhalují své temné nebo světlé stránky (samozřejmě, že Claudette je pořád stejně správňácka pinda, jako na začátku), díky čemuž u mě takový Aceveda nebo Lem značně stoupli. Škrcení kočky je ale humus, to tvůrcům neodpustím. Celkově by to bylo za čistých 90%, ale zakončení je až trestuhodně nevýrazné. Jediné silné emoce se ukáží u Zásahovky, jinak se jede běžnou rutinou předchozích epizod. Zkrátka téměř nic výjmečného. Na čtvrtou řadu se ale těším. Čtvrtá řada - 30%: Nudnější jak Kobra 11, protože tam jsou alespoň ty luxusní bouračky. Jelikož se postavy chovají absolutně stejně už čtvrtou řadu, tak se dá děj krásně předvídat několik dílů napřed. Glenn Close se svým maminkovským přístupem je pouze "fajn". Až na poslední díl se o žádnou dramatickou scénu v jejím podání nejedná. Vážně nevím, co napsat, protože si stěží pamatuji začátek a konec, jelikož se všechny ty epizodní díly slévají dohromady hned po shlédnutí. Paradox: Díky otřesné předvídatelnosti jsem přišel i na zakončení celého seriálů (kamarád mi to po donucení potvrdil). Těším se, ale nevím, zda-li ty uspávající hodiny předtím dokáži vydržet. Pátá řada - 20%: Končím. (16.04.2012) (méně) (více)