Osvícení

I kdybych nesrovnával s Kubrickovým veledílem, působilo by tohle Osvícení především směšně. Co na tom, že je Kingově předloze dějově věrnější, když atmosférou je někde naprosto jinde. Co bylo v knize napínavé a uvěřitelné (oživlé keře, požární hadice...), to bylo tady trapné, o "výkonech" herců, kterým byly hloupé televizní role zřejmě souzeny krutým osudem, ani nemluvě. Scénář si Stephen King tentokrát napsal sám. Zřejmě pro jistotu. OK, proč ne... Ale... Hergot... Co měl znamenat ten trapný epilog s promocí? Velké zklamání. TSOMOTIP. (17.07.2011)

Zkouknuto celé jedním dechem a můžu říct, že převládají pozitivní pocity. Člověk v první řadě nesmí SROVNÁVAT s originálem, který vznikl na motivy stejnojmennné Kingovy předlohy. Proč tento miniseriál stojí za pozornost? 1) Kdo nečetl knihu, jistě rád pozná, co všechno se v příběhu stalo, ale neobjevilo se v původním Kubrickovo filmu (a že je toho dost!). 2) Kdo četl knihu, ví, že Kubrickův film těží z knihy jenom to naprosto zásadní a zbytek si jde vlastní cestou. Sám King Kubrickovo verzi zavrhuje z důvodu nevěrohodnosti vůči předloze a oproti tomu vyzvihuje tv serial z roku 1997. Tento model (tv miniseries) dává poměrně široký prostor ukázat to, co by se do filmu standardní stopáže těžko vešlo. Vyjimečně tohle není na škodu, protože to na můj vkus dost věrně kopíruje kapitoly přesně podle předlohy, přičemž nic zásadního není vynecháno. Obrovské plus - film/seriál (jak chcete) nenudí a to ani v relativně klidnějších pasážích. Nikdy jsem nebyl vysazenej na herecké výkony, zde nejsou nijak zvlášť oslnivé, ale jsou uvěřitelné. Asi nejpůsobivější vedlejší role Halloranna, kterou ztvárnil Melvin Van Peebles. U jeho výstupů se mi ani nechtělo věřit, že hraje, nebo skutečně takový je. Ale zpět k hodnocení. Osvícení z roku 97 je snad prvním remakem na světě, před kterým smekám. Ani ne tak pro filmařské kvality jako proto, že ten film mě dostal. Nicholas Pike coby skladatel hudby přirozeně nenabízí to stejné jako Wendy Carlos, nicméně i toto jiné, přesto stejně působivé dílo, nepůsobí rozhodně špatně. Mínusy - televizní rozpočet byl místy nepříjemně znát. Overlook není honosné sídlo, jaké jsem si z knihy představoval a jaké známe z původního filmu. CGI efekty jsou do očí bijící, závěr působí vizuálně hrozně uměle a nepřirozeně (co naplat, rozpočet...). Nemůžu si pomoct, ale ten konec mi nesedl opět z důvodu ne úplné věrohodnosti oproti knize. Je tu jakýsi epilog, který jsem v knize nenašel a který je tu podlě mě úplně zbytečný. Nicméně, dobře odvedená práce. Ať už jste knihu četli nebo ne a znáte Osvícení jen jako klasiku, určitě si pusťte i tohle, nebudete litovat. (21.01.2013)

King byl možná spokojen, ale já už tolik ne. Originální film byl prostě lepší. Tahle minisérie se sice zuby nehty držela předlohy, ale to není vždycky výhra, kniha není film, že? Navíc Courtland Mead je jedno z nejotravnějších děcek na světě. Ale jinak se to dalo. Ale chybělo hodně z atmosféry Kubrickova filmu, těsně 3 hvězdy. (09.08.2015)

Čistě a věcně, je to na takovém rozmezí mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Všechny 3 části mají v sobě množství velice zajímavých scén, přičemž ale většina z nich není úplně dotažena. I to právě snižuje celou kvalitativní laťku, která zde byla nastavena. Stopáž, která právě nahrává na detailnější a propracovanější zobrazení různých napínavých scén, jakoby nebyla využita v pravém slova smyslu -- a i kvůli tomu se sám divák, kdy už očekává, že bude vystrašen, nakonec ani "nezpotí" z důvodu strachu a zesilujícího napětí. Jistě, je to TV film. A musí se nechat, že ze všech těch různých TV filmů s hororovou tématikou, tato verze "Osvícení" vybočuje a je jasným nadprůměrem. To je naprostý fakt. Nicméně, některé scény se jistě dali dopilovat a v konečném důsledku by vyzněli třebas jinak. To je ale samozřejmě pouhopouhá má hypotéza. Není na místě, srovnávat verzi z roku 1980 a dílo natočené v roce 1997. Režisér Mick Garris, který už natočil spoustu filmů podle předlohy Stephena Kinga, vytvořil z této minisérie dobré dílo a vůbec se nemá, za co stydět -- ba naopak. Steven Weber se role správce zhostil výtečně (jasně není to Jack Nicholson, ale i tak hrál na hranici svých možností), Rebecca De Mornay, jenž je všeobecně známá, zahrála jeho ženu skvěle. Věřil jsem jí ty nervydrásající scény s kroketovou holí. No a v neposlední řadě, nesmím opomenout scény, kdy "Danny" má různé flashbacky z minulosti (kde je možno vidět, že jeho nadpřirozená schopnost byla už i v menším věku) nebo když vytuší nadcházející konání svého otce. Kolem a kolem, jsem se rozhodl pro ***. (07.10.2010)

Co to sakra bylo?! Laciná a trapná ubohost s příšernými herci. Jediná výjimka byl Melvin Van Peebles v roli Richarda Hallorenna. K čemu je, že tato verze věrněji kopíruje knihu, když je výsledkem otravně protahovaná báchorka z Věřte něvěřte? Teoreticky by se dalo čekat, že když film vznikl skoro o 20 let později, tak přinese nějakou změnu k lepšímu, například po stránce efektů. Ale z chodících buxusových keřů Střihorukého Edvarda, (které mají plynulost pohybu asi jako dinosauři v Cestě do pravěku) zmalovaných cirkusáků, kutálejících se míčků, vlčích masek a lebek se zkříženými hnáty na dveřích, strach opravdu nejde. Danny s matkou nechutně přehrávají a na oba jsem si už během prvního dílu vypěstovala silnou alergii. Po prvním záchvatu Danny vypadá spíše jako po útoku pedofila a chvíle, kdy svému otci domlouvá, je tak hrozně pitomá až jsem se styděla, že na to vůbec koukám. Jack v mnoha scénách nepůsobí jako šílený, ale spíše jako dementní. Místo krásného, honosného hotelu, se děj odehrává v ukrajinském, ušmudlaném penzionu. Venkovní pohled zřejmě vyřešila nějaká kulisa, aby se z nízkého rozpočtu zaplatily "dechberoucí" efekty se sprintujícími keříky. Podle knihy zde vzorně zůstává pokoj s číslem 217, protože ani pověrčivý divák by z něj po shlédnutí téhle frašky nemohl mít strach. A co měl znamenat ten Tony? Tím, že se zjevuje v podobě pubertálního šprta, úplně ztrácí na tajemnu, bylo to k smíchu stejně jako všechny ty šeptající hlasy. V trapném dodatku nám velký pan režisér odhalí, že Danny vlastně mluvil se starší verzí sebe sama. Z toho by měl psychiatr jistě radost. Jediné, co se mi tu možná líbilo více, než ve starší verzi, byla maska ženy v koupelně, ale scéna s ní byla opět utopená v bažině béčkovité trapnosti. Tady to máte, mistře Kingu! Takhle to dopadá, když se místo zavrhovaného Nicholsona role chopí ten váš seriózně vypadající herec! Všechno to, co mě na starším zpracování tak ohromilo, se tady vypařilo a vyletělo do povětří spolu s celou tou zaplivanou ubytovnou a špatnými, kabaretními herci z ochotnického spolku. (29.03.2013)