Bony a klid

Atmosféra filmu verne vystihuje 80.roky plné zazobaných cigánskych podvodníkov, kšefty s valutovými cudzincami, disko trávenie voľného času, videorekordérovú kultúru a radosť z nového panelákového bytu získaného kadejakým pokútnym podplatením vhodného úradníka. Vexláci pred každým Tuzexom a hlavne spriaznenosť súdov a zločincov (to sa nezmenilo). Skvelé je tiež zvládnutie zobrazenia zúfalej osamelosti vo veľkomeste. Je pravdou, že niektoré fórky, prezentované zmrdliackou postavou Romana Skamene už dobovo zastarali, no pamätám si, ako väčšina z nich v čase vzniku filmu doslova zľudovela. Poznámka: Zaujímavé je ako sa koncom 80. rokov v menších mestách transformovali vexláci. Namiesto dobre nahodených a voňavkou Fahrenheit vykúpaných mládencov so zrkadlovkami na frajersky dôležitých xichtoch (ako som si ich pamätal napr. z Bratislavy) ich pred piešťanskými Tuzexami nahradili babičky pôsobiace akoby práve odišli zo skúšky folklórneho speváckeho súboru. Šatky na hlavách, krojované sukne a stíšená otázka: "Nechcete bony?" pôsobili absurdne a parodicky. Neskôr som sa dozvedel, že väčšina z nich mala príbuzných v zahraničí. Tí im posielali často domov peniaze oficiálnou cestou, no babičky dostali nie cudziu menu, ale na základe povinnej výmeny valút bony, ktoré platili len na území ČSSR a mohlo sa nimi platiť v špecializovaných predajniach západného tovaru (boli potravinové Tuzexy, odevné a zmiešané, predávali sa v nich aj automobily). Keďže na bežný chod domácnosti dôchodkyne bony veľmi nepotrebovali (tuzexový tovar bol považovaný za luxusný a drahý) skôr československé koruny, tak nasadili kroje a statočne sa činili. Poznámka č.2: Na podobnú tému a v podobnom čase ako Bony a klid vznikla pesnička "Strýko Johnny" skupiny Slniečko, humorne reflektujúca kultúru bonov. (12.05.2013)

Víta Olmera považujem za čarodejníka, ktorý peniaze producentov aj bez čarodejníckej paličky premieňa na mizerné filmy. Malou výnimkou je Jako jed, ale tam k tomu prispel Zdeněk Svěrák. Bony a klid je trápnym pokusom nakrútiť niečo zo súčasnosti a jej prejavom v marginalizovaných komunitách. Samozrejme, že v jeho podaní je výsledkom klišé a gýč ako vyšitý. Olmer nezobrazuje skutočnosť, ale jej odraz vo vlastnej hlave. Aj keby som mal byť sám, ja o tento obraz nestojím. (08.08.2020)

Doba, kterou jsem nezažil. Příběh o nekonečné naivitě a o tom, kterak se nevyplácí věřit vexlákům. Musím se přiznat, že mě nikterak neoslovil. Navíc to byla jedna nesympatická postava vedle druhé. Taktéž moje ouška dlouho nemusela trpět takhle příšerný soundtrack. Celou dobu jsem nervózně pokukoval po hodinách a příšerně se nudil. Snímek dnes ocení zřejmě jen pamětníci. (20.12.2016)

Kultovní "vekslácký" film. Z dnešní dobou koresponduje alespoň tím, že potrestané zůstanou jen ty menší ryby. Takhle to dřív ale okolo Tuzexů chodilo a pro moji generaci je to prostě realita. U filmu jsem se i pobavil, třeba když si "Biny" Roman Skamene nechá přivést ten sníh. Skvělá je hudba Frankie Goes To Hollywood, ale nesmíme zapomínat na významný díl který vložil Ondřej Soukup. (07.01.2011)

"Bony? Chceš bony? Ňáký bony?" Každý, kdo někdy stál před výlohou Tuzexu a fascinovaně koukal na nedostupné zboží, tyhle otázky někdy slyšel. Mít za socialismu bony za 5,- Kčs bylo fakt terno. Mladíci v riflích se rychle učili základy podnikání a jeho podstatu si přenesli do doby kuponové privatizace - tedy legálního rozkrádání země. (18.12.2008)