Co je vám, doktore?

Střípky Svěrákovského humoru v šedivé režii Olmera, ale především v příběhu bez zajímavého vyznění. Chlapi se nejspíš sešli v hospodě, kde po pár pivech přišla řeč na to, že civilizace se žene do záhuby. Tak vznikl nápad stvořit zubaře, kterému pokrok zas tak moc neimponuje a chce se spíš v čase vrátit zpět. Je otázka, jestli je ten závěr výsledek komančské cenzury, nebo to bylo takto cynicky uzavřené schválně, ale ve finále to působí spíš jako výsměch podobným lidem. Svým způsobem prožívá totéž co postava doktora skoro každý starší člověk i dnes. Není totiž snadné držet krok s překotným vývojem snad ve všech oborech, tlakem na výkon a čelit úpadku sociálních vazeb bez nostalgie nad starými časy.  V tomto provedení je to ale málo satirické...což by však režim stejně nepřipustil. A to přestože evidentní mravní úpadek (mimomanželský vztah, partnerské nevěry...) autorům prošlo jakožto běžná věc. V této polovičaté a nedomrlé podobě mě takový film moc neoslovuje. (23.12.2021)

Píše se rok 1984. Za rok se natočí film "Jako Jed" se stejným režisérem, stejnými herci, stejným soundtrackem od Stivína, podobnými scénami s odmítáním úplatků a prodejem auta a s podobně nesympatickou manželkou hlavního hrdiny. Někdo asi nebyl spokojenej s úrovní bídy, zmaru a smutku v "prvním díle" a chtěl to ještě víc osolit. Tak já viděl obojí a varuju čtenáře mého příspěvku: Jako jed URČITĚ NE! Co je vám doktore KDYŽ UŽ TO MUSÍ BÝT, TAK ANO (01.08.2019)

Vít Olmer natočil skvělý film, který nepostrádá myšlenku, humor, lásku, ale ani dojetí. Kloubí se tu svěrákovský humor s Olmerovým (tehdejším) experimentováním s filmovou formou. Je to podívaná nebývalá. Za zmínku stojí i výkon kýčařské malířky (skvělé moderátorky!) Ivy Huttnerové, která dokáže chvíli působit jako mrcha, aby nám jí následně bylo líto, a na samém konci zas ne. Není dnes zvykem doporučovat filmy Víta Olmera, ale u těch starších si to dovolit můžem. (13.08.2005)

dr.fish to napsal za mě, lépe bych trefit hřebík na hlavičku nesvedl. Pro mě osobně má tento film přidané kouzlo v několika nesmrtelných hláškách ("Kde je moje váha?") a situacích (prodej auta, manželské scény z kuchyně...) a taky v té zvláštní nostalgii, která ve Svěrákových filmech je čistší a nezkaženější než jinde. (30.12.2014)

Vít Olmer patřil k vlně režisérů, která stárnoucí muže ve svých filmech viděla jako jedince chytající druhou mízu. Nabízela se možnost konfrontovat takového muže s autentickým prostředím a situacemi a vybrat hlavně někoho, kdo ústřední postavu stomatologa nebude až tak hrát, ale autenticky se s ní sžije. A to se právě překvapivě povedlo nalézt u scenáristy snímku Zdenka Svěráka, který svoji postavu obdařil kouzlem osobnosti. I když přece jen vypadal ještě nejméně o deset let starší, než měl být věk lékaře, kterého hrál, tak náročný úkol rozložení nejednoznačného charakteru postavy díky jeho osobitému hereckému projevu, ustál. Není nic neobvyklého na milostném vztahu generačně rozdílného páru. Chtělo to však, tak nějak ten trochu obyčejně vyznívající film, něčím ozvláštnit. Olmer v jeho nejlepším filmu "Bony a klid" právě takového ozvláštnění docílil obsazením brilantního Romana Skamene. Tady se scény střídaly někdy až téměř hekticky a trochu neukotveně až roztříštěně, což mělo za následek, že film jako celek nevyzněl do něčeho silného a celistvého. Občas v některých scénách byla cítit naléhavost, která se podle všeho do scénáře až tak pevně nevešla. Olmer byl svého času vynikající režisér, kterému hořké komedie šly pěkně od ruky. Výsledkem je film příznačný pro jeho dobu vzniku, s výborným hereckým obsazením a s nepříliš tvárným scénářem, ze kterého režisér vytěžil tak akorát, ale ne maximum. Ne však vlastní vinou. Scénář více neumožnil. Navíc tento film bývá často zaměněn za obdobně laděný snímek "Jako jed", jehož režii měl Olmer rovněž na starost. Mé hodnocení: 60% (29.11.2013)