Nahota na prodej

Film jsem viděl v době premiéry a pamatoval jsem si z něj vlastně jen to, že jde o mizerný film - typický příklad slátaniny natočené v okouzlení z raně kapitalistického podnikání ve filmové branži první poloviny 90. let. Po dlouhé době jsem si jej zopakoval a musím přiznat, že mě samotného má reakce na snímek překvapila. Obvykle totiž po nějaké té dekádě a novém zhlédnutí filmu hvězdičky ubírám, často i víc než jednu. Tady jsem se z předpokládaného odpadu dostal hned na tři, a to jen proto, že dát víc by bylo fackou pro opravdu dobré snímky. Už léta se zabývám myšlenkou navštívit jednou Festival otrlého diváka a zhlédnout filmy s mimořádně špatnou pověstí. Nemám k tomu ale odvahu, protože většina špatných filmů je nudná, špatná takovým tím urážlivým způsobem a jen tu a tam, obvykle náhodou, protože nic takového se nedá naplánovat, vznikne nechtěně vtipná záležitost, zkrátka guilty pleasure, kdy civíte na obrazovku či filmové plátno a na tváři se vám tetelí úsměv od ucha k uchu. Přesně to je případ Nahoty na prodej, kdy kombinace režiséra, hereckého obsazení, žánru a komerčních zájmů vedla k vytvoření prapodivné, ale o to zábavnější podívané. Obsazení Karly Trisky je bizár, který se bohužel už nikdy nikde neopakoval, Jirka Krampol se dostal k akčnímu hrdinovi mnohem později než by si to zasloužil a než by měl reálnou šanci takový part zvládnout. Účast takových zázraků charakterního herectví, jako byl Jirka Pomeje a někteří další, tomu přidává další level, stejně jako cameo rolička Ivana Jonáka. Víťa Olmer má své značně nízké limity, to všichni víme, ale přece jen to není žádný Simandl, takže tohle všechno dohromady vedlo k výsledku, kdy by si Nahota na prodej zařazení do programu Festivalu otrlého diváka oprávněně zasloužila a mohla by vyvolat slušný ohlas. Celkový dojem tentokrát raději neuvádím, protože co si budem namlouvat, tohle je specifická záležitost. (11.02.2018)

Tohle bylo tak děsivě blbé, až to bylo na tu dobu zajímavé. Ivan Jonák ještě jako boss, přitroublej Vaculík a drsňák Krampol, drsnej tak maximálně jak 3 šmirgl :-) Tupý děj, nelogické zvraty, ale atraktivní to bylo, lačný porevoluční divák bažil po akci, mafii, prostituci a tomu všemu co on sám nikdy mít nemohl... (28.12.2014)

Ač tu jsou povětšinou dost kritické, najdou se i kladné ohlasy. Osobně se rozhodně přikláním k těm kladnějším. I když ne v plné míře, kvalita tu je. Olmer točil akci již v minulém režimu, kde součástí filmu byla i cenzura. No a když cenzura zničehonic zmizí, není se co divit, že to režisér trochu přežene s tím, co všechno si může dovolit. Přesexovaná (v jednom případě nepochopitelně) akční krimi, má v sobě ovšem i dlouholetou kvalitu předešlé práce. Český humor s nádhernou, naivně pozitivní, ale i drsnou atmosférou začátku naší politické "svobody". Výborný soundtrack a standardní režie Víta Olmera, kterou je potřeba zvlášť ocenit, protože se jedná o jeho poslední "normální" film, který zpestřuje také návštěva z USA, která je skutečně výborná. (08.10.2012)

Tendenční faktory ve filmu jsou ty nejlepší. Nikdo v době uvedení je nevidí, ale po letech zůstanou trčet jako torzo vzpomínek. Nahota na prodej je bez okolků neskutečná kravina vyvolávající přinejmenším nechuť k Olmerovi. Rejža si bere nesmrtelnost za několik věcí 1) Impotentní scénář, který je na ručník po deseti minutách. 2) Obsazení toho nejhoršího, co ujíždí už v komediích, natož v dramatu (hlavně drsňák Krampol potěšil mé cynické já) a nakonec trapně nevyzrálá režie - uboze snaživý copyright stylu "to jsem někde v USA viděl, to je někde u nás a tohle tu ještě nebylo". A pak se mi divte, že jsem se tak bavil! Tenhle film je panoptikum všeho zmatku devadesátých let, ukázal nám zvrácený pohled - netolerance, odkrytí zakázaného, chaos a především atmosféru počátku nových časů. Je to hrozný film, mizerná práce všech, ale je tak geniálně vsunutý do pokřivené reality, že je úžasným dokumentem doby. A to snad ani Olmer nečekal, budiž mu věčná sláva...... (16.09.2005)

V hodnocení jsem se nemohl rozhodnout mezi plným počtem a nulou. Opravdu těžko říct, kde je pravda. Pokud se podíváme na starší Olmerovi snímky Jako jed a Co je vám, doktore, nelze si nepovšimnout určité formální podobnosti s Nahotou na prodej. Olmer má tendenci vše dovádět do absurdních zkratek, hlasitá hudba mu neslouží ke gradaci ale k propojování jednotlivých scén a v jakýsi ztřeštěný slepenec, který vypovídá o době a atmosféře víc, než o samotných postavách příběhu. A to není nutně špatně. Film je tak jakousi koláží, která drží pohromadě jednotným stylem. Zatímco ale Svěrákovské film jsou v první řadě hořké komedie a podobný styl snesou celkem snadno, u "akční drsné krimi" to jde hůř. Pokud by to bylo celé míněno vážně, pak se to hrubě nepovedlo. Ale nemohu se zbavit dojmu (s přihlédnutím k Olmerově minulosti, a odvrácením se od jeho režijní budoucnosti), že ta absurdita a jakási nepovedenost je do velké míry záměr. Už jen ta scéna, ve které Krampol sleduje v televizi drsnou kriminálku je skoro jako z Muže z Acapulca! Všichni ve filmu si na něco hrají - čeští gauneři z Václaváku po revoluci přitvrdili a koukají se po západních trzích, média jsou na povrchu svobodná a nezávislá a přitom je ovládají ti samí gauneři, Krampol je nejtvrdší policista a kouká na kriminálky v televizi...a samotná Nahota na prodej se tváří jako akční film a přitom jím evidentně být ani nechce. Nastavuje zrcadlo nevkusu svou vlastní formou a obsahem. (27.02.2013)