Páni Edisoni

Zajímavá záležitost z dob, kdy se v české zemi začala objevovat pokročilejší technika s mikroprocesory. Zvlášť musím zmínit Jiřího Stracha, roztomilého chlapce s modrýma očima a příjemným hlasem, ten má prostě hraní v krvi. A Jakub Wehrenberg? Prostě "malý Edison" - detektor počůrávání, myšochyt, "něco na hlídání čarodějnic" a podobné. Ovšem nejlepší scéna je, když dědeček na zahradě u pařeniště nadává, že mu ty blbosti vyhodí z baráku, a pak vejde do skleníku s elektronickým panelem. Někdy mi však kamera trochu dala svými zvláštními pozicemi zabrat. No a nyní závěrem k hlavnímu se doberem' - Ferda jede na kole, Ferda jede pryč. Není těžké do louže spadnout, a to protože Ferda jede na kole, veze na něm rýč. (10.09.2011)

Chápu dětskýma očima dobu ve které se film odehrává, když jsem v té době také vyrůstal. Děti v tomto filmu si hrály jako jsme si hrály my. Holky byly k světu. I Jitka Molavcová je okouzlující (je mimochodem krásná dáma i teď ve svém věku). Móda měla také co do sebe. Jisté kouzlo má i vesnice, ve které se film odehrává. Vše zraje krásou a je milou připomínkou na mé dětství.  Jen mi stále uniká to, co se nám tvůrci podobných filmů snažili říct. Celé to působí divně, bezduše. Točily se filmy, kde chybí nějaká myšlenka, a hlavní příběh se vytratil či vůbec nedorazil. (04.11.2023)

Když jsem viděl tento film, okamžitě jsem si vzpomenul na svoje dětské roky, kdy jsem v 60-tych letech začal dělat první elektrické pokusy se stavebnicí Merkur, a musel jsem se smát. Stejně jako se musím smát dnes, když si vzpomenu na všechny souvislosti. Tento film je velice poučný, zejména dnes. Doba dnes napředuje tak rychle, že ten smích mě vždy přejde v tom okamžiku, když si uvědomím, že to co jsem si koupil "včera" je "dnes" již technicky zastaralé a za stejné peníze jsem mohl mít technickou vymoženost o třídu vyšší. l to je život. I pro toto poučení dávám 4. (12.03.2012)

Vesnice 80. let, zavádění počítačů na JZD, první počítačové kroužky. Svěží film pro děti o něčem. Jakub (Jakub Wehrenberg) žije u dědy na vesnici. Zajímá se o počítače, v tom čase ohromnou novinku. Zkamarádí se s Jirkou (Jiří Strach), který žije jenom s maminkou, která však na něho nemá moc času. Kluci sledují lidi kolem a snaží se jim svými elektronickými zlepšováky usnadňovat život. Ne vždy vylepšení dopadnou podle jejich představ. Ani třídní učitelka (Anna Ferencová) nepřeje Jakubovým zálibám. Dedovo srdíčko nevydrží jedno takové pozdvižení kolem zlepšováku a Jakub se musí přestěhovat do Černého Přívozu k tetě Marjáně (Taťána Puttová). Jirka se zajede podívat na Jakuba a vidí, jak tam strádá. Rozhodne se kamarádovi pomoct. (09.01.2015)

Po celou dobu filmu jsem si zpívala „Spadlo prase do strouhy, neširoký nedlouhý...“, protože je to tak vlezlá písnička, která hrála hned v úvodu. Ale film je sám o sobě tak moc milý, že jsem ho sfoukla jedním dechem. Velmi příjemná dětská atmosféra, díky které jsem si zase vzpomněla na svoje dětství a samotní dětští herci mi učarovali. Vidět malého Jiřího Stracha bylo fakt vtipný a Jakuba Wehrenberga vlastně taky. Jiří Schmitzer se mi ve své roli moc líbil a asi s ním začnu vyhledávat víc filmů, protože herec je to skvělej. Příběh sám o sobě dokáže celkem zaujmout, když si chceme pustit něco silně nenáročného a jen vzpomínat na dětská 80. léta. Další dětský film do sbírky těch celkem povedených. Bavit se nad osmdesátkovou technikou bylo samo o sobě dost divný. A je to vlastně pořád stejný. Film se mi líbil. Je to velmi milý snímek, který neurazí ani nenadchne a jako velmi oddechovou komedii to beru a doporučuju! (01.11.2021)