Tankový prapor

Výborná knižní předloha, která se navíc na první pohled přímo nabízí ke zfilmování. Přesto určitě platí, že snažit se udělat celovečerák na základě románu je vždycky o hubu, protože obsah románu o nějakých 150 až 300 stranách, se do cca 90 filmových minut městná velmi obtížně a za cenu výrazné redukce. Přesto to mnozí zkouší a dost často si i natlučou. Radek John si s tímhle problémem jako scénárista poradil relativně obstojně, i když na druhou stranu, nejde ani o žádné scénáristické veledílo. S předlohou pracoval velmi volně, mnohé vypustil, mnohé změnil, aniž by ovšem bylo jasné proč, některé postavy sloučil, některé scény zpřeházel, téměř úplně vymazal "pražskou linku", která zůstala pouze v retrospektivách, jiné dějové linky potlačil, a tak jde do značné míry jen o neúplný fragment a zároveň o příběh tak trochu ohlodaný až na kost a zbavený všech těch košatých popisů vojenského absurdna, roztomile poťouchlých vtípků, většiny dialogů, z nichž zůstaly ve filmové adaptaci pouze kratičké zlomky. Naprosto zmizela atmosféra, za což ovšem jistě nemůže John, nýbrž Olmerova režijní neschopnost... Velmi slušná je kamera. kameraman sám přitom přiznal, že mu Olmer dal zcela volnou ruku, což je poměrně signifikantní. Tahle zdánlivá výhoda je totiž ve skutečnosti veliký průser, neboť ne každý je tak talentovaný aby se obešel bez režiséra... Pod režijním (ne)vedením Víta Olmera zkrátka dobří herci obstojně hrají, špatní sice ještě nevyrábí nechtěné trapasy (jako v mladších "opusech" páně režiséra), ale také nic moc nepředvedou (Chytrová je ovšem herecky naprosto tragická už zde). Kromě lépe či hůře hrajících herců ve filmu citelně chybí daleko početnější herecký komparz... Když jsem Tankový prapor viděl poprvé, připadal mi velmi (a zbytečně) vulgární. Dneska vím, že taková je i předloha a v tomhle punktu tedy nikdo nic "nezefektňoval". Takové věci holt k vojně, zvlášť k té socialistické, evidentně patří. Přesto mám silný pocit, že se z předlohy vybíralo poněkud pubertálně, snad s pocitem že to tak "bude vtipnější" a "divácky přitažlivější". Pokud by kromě románku s "paní důstojníkovou" zůstaly už pouze dosluhující ruské tanky, buzerák, bláto, déšť, řvoucí lampasáci, vojenský dril v kontrastu se zjevnou nesmyslností, šlendriánem a absurditou, tak by to byl nepochybně daleko dospělejší film... Přesto je to i tak dílko vcelku koukatelné. Stojí za to, nehledat v něm primárně srandu a soustředit se spíše na to bláto... Jo a určitě si přečtěte knihu, je lepší alespoň o deset koňských délek... Celkový dojem: 60% Zajímavé komentáře: golfista, dewy, Ivoshek, Uhložrout (12.09.2006)

Ne ne a ne. Prostě nemohu přijít Tankovému praporu na jeho tankovou příchuť a tak mi nezbývá než se dívat do prázdná, když některý milovník tohoto filmu začne hláškovat repliky herců, které jsou pro jedny kultovní a pro druhé zbytečnou záležitostí. Lukáš Vaculík za svých mladých let byl vycházející hvězda, která však vylétla do půlky své hvězdné cesty a pak začala pozvolna zase padat dolů. Ani plejáda skvělých herců pro mě nezachrání tento film. (04.06.2006)

První porevoluční soukromý film. Vzhledem k jeho sporným kvalitám by to bylo to jediné, co by stálo za poznamenání, kdybych neměl pocit, že právě tenhle film natolik předznamenává pád české kinematografie do hlubin tápání a hledání, sexuálně hláškovací výplně, vyrovnávání se s minulostí, špatných hereckých projevů a Miroslava Donutila. (19.03.2012)

Stará známá česká komedie. Velký hit to není, ale zase - největším kladem filmu je zjevně herecké obsazení a jejich hlášky a herecké výkony, na to se zapomenout nesmí. Film je krátký, rychle uběhne, občas mě nějaké scény nebavili, ale ve výsledku jsem spokojený, oddechovka, která hitem není, ale ničím neurazí a určo dostatečně zabaví. Hodnotím na 74% = **** (06.03.2013)

Neotřesitelnou pozici sentimentální vzpomínky na vojenskou službu pro muže a pozici uniformovaného sexidolu pro ženy, do té doby obsazenou seriálem Chlapci a chlapi s M.Zounarem :), nahradil L.Vaculík v adaptaci Škvoreckého románu (z roku 1954) podle scénáře R.Johna. R.Skamene s přehledem přehrává M.Donutila a ve vyrovnaném souboru mladíků v uniformách jsem poprvé zaznamenal M.Táborského s jeho vratama vod stodoly. Při melancholické náladě by to s oceněním P.Kalandry a režijních pokusů o vnitřní monology mohlo být blízko 4*. (06.01.2012)