Kvinnors väntan
Waiting Women
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHudba:
Erik NordgrenHrají:
Anita Björk, Eva Dahlbeck, Maj-Britt Nilsson, Birger Malmsten, Gunnar Björnstrand, Jarl Kulle, Aino Taube, Håkan Westergren, Ingmar Bergman, Jens Fischer (více)Obsahy(1)
Čtyři ženy čtyř bratrů tráví dovolenou na pobřeží Stockholmu, kde čekají na manžely, kteří jsou na služební cestě. Čekání si krátí vzpomínkami na nejrůznější zážitky a momenty ze svého života. Ráchel vypráví o románku s bývalým spolužákem, kvůli kterému manžel vyhrožoval sebevraždou, Marta na svůj pobyt v Paříži a o poměru s tamním bohémem, jemuž později porodila dítě. Karin popisuje incident, kdy po nevydařeném firemním večírku uvízla s manželem ve výtahu, a čtvrtá žena se nesvěří s žádným zážitkem, za to jí zážitky ostatních nečekaně ovlivní. (alpeew)
(více)Recenze (21)
Príbeh je o štyroch ženách, ktoré čakajú na svojich mužov a pritom si spríjemňujú chvilku príbehmi zo svojho života. Každý príbeh je iný, majú v sebe vtip,iróniu, realistickosť i zmyselnosť. Je to ranný Bergman, ale tak nápaditý a s minimálne jednou pamätnou scénou, že ma to trocha aj prekvapilo. Už dlhšie som rozmýšľal či dám niekedy Bergmanovi 5* a za výtahovú scénu, po ktorej som plakal smiechom, tých 5* dám, keď nájdem ešte lepšieho Bergmana, svoje rozhodnutie prehodnotím. ()
Ďalší príspevok do Bergmanovskej filmografie. Neupútal ma a jeho sledovanie ma viac vyčerpávalo, ako bavilo. Dokonca som si prečítal, že to bola komédia. Ostatní vychvaľujú príbeh z výťahu, ale k nemu som sa už nedostal, pretože som si krátko po polovici filmu uvedomil, že nie je mojou povinnosťou ho dopozerať, keď ma nebaví. ()
Vtipné, lehkonohé, místy mistrovské (scéna ve výtahu patří mezi nejlépe napsané i sehrané komediální scény o krizi jednoho páru). Tak trochu decameronovsky postavený rámec, v němž ženy čekají na manžely a vyprávějí si příběhy o chvíli, kdy se s nimi rozhodly zůstat. Ač tohle téma doslova svádí k dramatickému a vážnému zpracování, Bergman si s ním pohrál překvapivě v komediální tónině. Ovšemže určité momenty a zejména spojení audio-vizuál vykazují typické prvky mistrovy expresivity. Nicméně smál jsem se a kupodivu bez hořkosti na patře. Výborně zkrocená lehčí můza. ()
Čekající ženy jsou důmyslnou hrou přemýšlivého filmového intelektuála s uměleckým použitím výrazu psychologie duše v odlišných křivkách krize partnerských vztahů. Podklad využívá společné styčné body, čas se zastavuje v různých fázích svazků, formy zklamání mají jiné, a přesto tolik podobné nitky, proces smíření je znakem ženské ušlechtilosti a výsledkem pragmatického vystřízlivění životem. Pohrává si se slovy i stavem vnímání, dotýká se lidského chtíče, dobírá se mužskou slabost a bezradnost. Dramatické kroky děje mají místa vytříbeného sarkastického popichování, touha je stále nekonečná. Jednou z hlavních ženských postav je Rakel (pozoruhodná Anita Björk), sevřená v nenaplněnosti fyzického uspokojení v manželství a přízemností vnitřní i vnější lidského chování. Rozkol se rozhodl pro nepříjemně otevřenou upřímnost a odevzdaným přijmutím role ochránkyně. Druhou z hlavních ženských postav je Marta (velmi zajímavá Maj-Britt Nilsson) s nechtěnou ranou sladké vůni životní romantice mládí a pocit osudovosti dostává znenadání hořkou příchuť. Bezprostřednost nedává najevo viditelné známky zklamání. Třetí z hlavních ženských postav je Karin (dobrá Eva Dahlbeck) s ironickým nadhledem nad důkladně pěstěnou ctihodnou podobou svého úspěšného manžela. Získaná převaha odhaluje křehkost mužského sebevědomí sebeklamu a v lítosti ho konejší v hřejivém objetí spásy. Jednou z hlavních mužských postav je Eugen Lobelius (zajímavý Karl-Arne Holmsten), nejméně schopný z bratrů. Ve vlastních očích je nenávratně potupen svou mužskou nedokonalostí v tělesnosti a přelud se bortí. Druhou z hlavních mužských postav je Martin Lobelius (zajímavý Birger Malmsten), nejsvéráznější z bratrů. Benjamínek rodiny prožívá život v jeho nejhlubší kráse, štěstí je všude. Jedna strana je okouzlujícím milencem, druhá nechce znát existenční samostatnost a v náhlé panice odhaluje zbabělost. Třetí z hlavních mužských postav je Fredrik Lobelius (dobrý Gunnar Björnstrand), nejctižádostivější z bratrů a svědomitý strážce rodinného bohatství. Sebevědomí je znakem úspěchu, přesto je duše velmi zneklidněna nepředpokládaným odhalením skutečnosti. Výraznou postavou je Kaj (velmi zajímavý Jarl Kulle), Rakelina známost z mládí a její prostředek k prožitku a uvědomění si reality. Důležitou postavou je Paul Lobelius (sympatický Håkan Westergren), nejlaskavější z bratrů, který vždy pozvedne zachmuřenou mysl osvobozujícím slovním pohlazením. K výraznějším postavám patří Annette (příjemná Aino Taube), Paulova manželka. Postrádá napětí, přesto nachází úlevu. A také Maj (Gerd Andersson), mladší sestra Marty. V letním návalu opojení zatouží po velikosti života a neváhá se bez zábran pustit za svou představou. Z dalších rolí: nedočkavý Majin mladý nápadník a Paulův syn Henrik Lobelius (Björn Bjelfvenstam), malí chlapci Karin Jens (Jens Fischer) a Peter (Peter Fischer), Martin malý synek Åke (Leif-Åke Kusbom), Martina známost v Paříži Bob (Kjell Nordenskiöld), či stařičká matka čtyř bratrů Lobeliusů (Naima Wifstrand). Čekající ženy působivě zaujmou svou obrazovou skladbou, nálada je zvýrazněna postojem i stavbou kompozice. Suverenita mužského ega předního samce je znejistěna odhalením stavu skutečností. Psychologie dostává názornou pomůcku k výkladu. () (méně) (více)
Ranější snímek Ingmara Bergmana nás zavádí do jedné chaty na blíže neurčeném ostrově, kde čtyři ženy čekají na své manžele (čtyři bratry) a čas si krátí vyprávěním o svých manželstvích. Dozvíme se o milostných románcích, nemanželském dítěti či kuriózní situaci v zaseklém výtahu. Poklidně vyprávěný příběh je završen snahou mladší sestry jedné z žen utéci se svým miláčkem a bez vědomí rodičů si ho vzít. Film je natočen velmi střízlivě, neoplývá mnoha překvapivými momenty a nepatří mezi nejlepší režisérova díla. Nicméně místy je docela vtipný - zejména dialog Karin a jejího manžela v porouchaném výtahu - a za zhlédnutí jistě stojí. Je to takový milý odrazový můstek k další Bergmanově tvorbě (film byl vzápětí následován Večerem kejklířů, Létem s Monikou a Lekcemi v lásce). ()
Reklama