Vlak dětství a naděje

Nakonec se někdo pěkně popral s realitou II. republiky a s okupací/politika a některé důležité reálie se tam ...prostě neřeší./..... Tohoto tématu se bojí do dnes i učitelé /pokud nejsou specialisté/ a to na všech úrovních škol...skvělé od A po skript....Je třeba si uvědomit, že tato látka byla a je jen velice málo zpracovávána - opomíjí se. Dítě prožívá přeci jen realitu trochu lehkovážněji a proto je tento "koncept" výborným nápadem. "každý vidí to své" ..aneb další z úniků Pana Kachyni, jakým zůstala koza celá a vlk se nažral.Část děje je zasazená do Brna, které bylo, ostatně jako většina menších měst než je Praha, spíše opomíjeno ( i když reáliíí je tam minimum..) Narativní, velice hladivé, rozhodně prožité a velice sdělné... (09.05.2009)

Je to hezký a příjemný seriál, ale má jednu chybičku. Není pro mě. Pro mě, jako příznivce dynamických podívaných spíše ze současnosti, než z předválečného období, i když je příběh protkán komickými situacemi, o které se stará atypicky obsazená Růžičková, je to přece jen určeno starší generaci. Šest dílů je tak akorát, prožitek jsem neměl skoro žádný, ale za snahu tvůrců pod 60% nejdu. (11.01.2012)

Seriál se zvláštní melancholickou až tísnivou atmosférou, což samozřejmě k obsahu pasuje. Jako malýmu se mi to moc nelíbilo - neni to úplně lehký na sledování a z Javorskýho jsem byl hodně vystresovanej. V pozdějším věku jsem otočil a považuju tuto "mašinu" za jednu z nejlepších, co kdy ČR v oblasti seriálu vyrobila. POŠŤÁKU!!!!!! A pane CAFÚ, styďte se! :-)  P.S. Když jsem se zaměřil na tvůrce - pánové Kachyňa, L. Fišer, ve spolupracovnících byl uveden i František Vláčil - není divu, že se dílo vydařilo... P.P.S. Po mnoha letech viděno uceleně a soustředěně znovu a pro mě překvapivě už mi výkon Terezy Brodské nepřišel vůbec jako špatný a dojem mi nekazil. Snad jen brečet ji mohli naučit líp :-). Každopádně jeden ze skvostů československé tvorby pro děti a mládež. Docela by mě zajímalo, jak to vidí dnešní dětské oči... (24.11.2007)

Nádherný seriál, kterému nijak neuškodil ani zub času, ani doba ve které vznikal. Divím se, že komunisté dovolili aby na diváka dýchl sentiment po první republice... Zejména scéna s odjíždějícím vlakem byla dojemná... To by se mělo připomínat Sudeťákům. Naši lidé byli první kdo balil kufry a nechával za sebou celé statky, grunty, rodová sídla, živnosti, majetek, dobytek... Utečenci z celého pohraničí se tísnili s pár zachráněnými zavazadly po známých či ve vnitrozemí poté co jsme odstoupili pohraničí po zradě v Mnichově. V seriálu je skvěle vystižena atmosféra i ,,protentokrátu''. Ústtřední trio Růžičková, Fuchsová a hlavně hraničář Zindulka mne bralo za srdce... Skvělá byla i hudba a nezapomenutelná ústřední melodie seriálu. Toto je věc, kterou stojí za to vidět díl po díle... * * * * (03.05.2014)

Nic ty se neboj, dcero moje. Na tragickej život jsem já pes. ... To je kapitální békovina. Dalo by se říci, že legendární nebo kultovní hlášky české seriálové tvorby. Šest hodinových epizod stačí k tomu, aby dobře vylíčily dobu před okupací, během 2. světové války a po jejím skončení na území Československa. Vše je navíc líčeno z pohledu hlavní postavy, zprvu malé a posléze dospívající dívky, což dodává celé problematice našeho protektorátu jiný pohled. Nejdojemnější na celém seriálu je postava a pojetí Anny Urbanové, ženy s velkým tělem, ale zejména obrovským srdcem, v ztvárnění Heleny Růžičkové, která tu exceluje, podobně jako Stanislav Zindulka. Potěší i herci v ostatních rolích, např. Žaneta Fuchsová coby malá Věrka či Tereza Brodská jako starší Věrka, Ivan Vyskočil a další. Zejména však - opakuji se - vztah Anny Urbanové k nevlastní dceři je natolik silně a emotivně vylíčen, že automaticky zvyšuje celkový dojem ze seriálu, který pro mě nabral obrátky až od nástupu Heleny Růžičkové na scénu a popravdě jsem se těšil na každou její pasáž. Dávám lepší 4*. (13.10.2017)