Vlak dětství a naděje

"Že se nestydíte, přijít si sem v týhle době ověšená šmukama, jako nějakej Zulukafr!" a "Tejko mi dělej přednášku o historickým stolařství!" a dotřetice "To je štráchů, pro trochu vody..." Sepp byl démon zla. Ale zároveň byl sexy přitažlivý chlap. A ona se koukla. Podívala se, jestli je mrtvý. Lepší náhrobek mít nebude. Skončili většinou jako materiál pro mediky, naložení ve formaldehidu. Ještě x let po válce. Sepp ale bude navvždy ležet v tom dívčím pohledu. "Pippi." Srabe! (24.11.2009)

Vlak dětství mě doslova a do písmene ,,posadil na prdel" před TV obrazovku a nevstalo se, dokud nebyl zhlédnut poslední díl. Válka a její hrůzy trochu z jiného soudku, který přinesl smutek i radost, dojetí i zlost. Velmi překvapující kvalitní výkon Heleny Růžičkové. Nepřekvapující a jako vždy, výborný výkon Žanety Fuchsové a Stanislava Zindulky. Skvělý scénář i ostatní herci. Prostě ŠPICA ! (19.01.2013)

Nic ty se neboj, dcero moje. Na tragickej život jsem já pes. ... To je kapitální békovina. Dalo by se říci, že legendární nebo kultovní hlášky české seriálové tvorby. Šest hodinových epizod stačí k tomu, aby dobře vylíčily dobu před okupací, během 2. světové války a po jejím skončení na území Československa. Vše je navíc líčeno z pohledu hlavní postavy, zprvu malé a posléze dospívající dívky, což dodává celé problematice našeho protektorátu jiný pohled. Nejdojemnější na celém seriálu je postava a pojetí Anny Urbanové, ženy s velkým tělem, ale zejména obrovským srdcem, v ztvárnění Heleny Růžičkové, která tu exceluje, podobně jako Stanislav Zindulka. Potěší i herci v ostatních rolích, např. Žaneta Fuchsová coby malá Věrka či Tereza Brodská jako starší Věrka, Ivan Vyskočil a další. Zejména však - opakuji se - vztah Anny Urbanové k nevlastní dceři je natolik silně a emotivně vylíčen, že automaticky zvyšuje celkový dojem ze seriálu, který pro mě nabral obrátky až od nástupu Heleny Růžičkové na scénu a popravdě jsem se těšil na každou její pasáž. Dávám lepší 4*. (13.10.2017)

"Proč všichni skáčou z okna?", ptá se hlavní hrdinka v závěrečném dílu. Inu, proto, že život je občas kapitální békovina a proto musí být člověk na tragickej život pes. Výborné téma, které by se mělo lidem pořád připomínat. Skvělí herci, skvělá atmosféra, výborná výprava, bohužel ten scénář trochu pokulhává. V každém díle se nejmíň polovina postav chová jako po lobotomii mozku. Že se občas objeví nějaký magor, nebo že občas někomu z té doby přeskočí v hlavě, to chápu...ale tady je jich nějak moc...postavy jako Sepp (tam to chápu), ale i doktor v podání Zdeňka Řehoře, pak voják Pavel (Langmajer), do toho je tam skutečný blázen...sousedka Emma...to už je na jeden díl bláznů až až. Jako cvok se chová i Augusta, i jeho žena, v dalších dílech zase Breberová, nebo ředitel v podání Jiřího Pleskota, pak ten učeň u pekaře...všichni mluví z cesty, aniž by to jejich postavy potřebovaly. Proto, i přes téma a skvělé výkony zúčastněných, nemůžu dát plný počet. Ale já mám obecně s tvorbou pana Kachyni problém. (06.02.2021)

Možná je můj nekritický pohled na tento skvost daný hodně nostalgií a tím jak moc mě to vzalo v dětství, ale i kdyby, tak co. Každá z postav zde je výborně napsaná i zahraná. Přes období, ve kterém se seriál odehrává, celkovou posmutnělost a jedno zkažené dětsví má neuvěřitelně optimistický náboj. Je milý i klasicky česky tragikomediální. Asi jediný (a vlastně zcela bezvýznamný) zápor je, že první část je oproti ostatním o něco horší. A nebo ani ne tak horší jako spíše se zbytečně pozvolným rozjezdem. (20.03.2005)