Buffy, přemožitelka upírů

Tři způsoby, kterak zničit šance skvělého seriálu uspět v českých luzích, hájích a temných uličkách: 1. Předhodit ho masám s premisou "blonďatá středoškolačka bojuje proti upírům a dalším potvorám" a přímo je tím donutit si odplivnout ještě předtím, než uvidí jediný díl, 2. Zničit dabingem spoustu vtipů, hříček a narážek (na druhou stranu těžko to mít někomu za zlé, přeložit dialog typu "I thought you were a myth" - "You were myth-taken" musí být překladatelovou představou pekla), 3. Odvysílat první spíše rozjezdové série a pak udělat fik (ovšem zatím se nezdá, že by se Primě Cool dařilo napravit situaci). A sedm důvodů, proč Přemožitelku milovat doslova za hrob: 1. Za tuhle větu mě definitivně zavřou do vypolstrované cely, ale buď jak buď, příběh, v kterém se pravidelně producírují upíři, démoni, vlkodlaci a čarodějky, je tím nejrealističtějším seriálem nejen o mladých nejen pro mladé a každonoční boj se silami temnot je jen chutnou metaforou každodenních bojů se světem a námi samotnými, 2. Nikdy předtím a nikdy potom se mi nestalo, abych si někde oblíbila všechny postavy, ale každý z anti/hrdinů je tak výborně napsán a natolik postrádá obvyklou šustivost papírem, že by mohl klidně z fleku vystoupit z obrazovky a pokračovat v reálu, že je těžké je nemilovat, 3. Oproti zažitým pravidlům se s divákem nejedná jako s nesvéprávným a buď se ve spleti dějů, vzpomínek a narážek na všechno možné orientujete nebo jdete od válu, 4. Ani na hrdiny nikdo nedělá ťuťu ňuňu, naopak jsou s každým dalším krokem do dospělosti vláčeni hloub a hloub krví a utrpením a když si myslíte, že už jsou totálně na dně, hrábnou si ještě pořádně hluboko do toho dna, 5. Zažitá klišé jsou obracena naruby, stahována z kůže a kuchána zaživa, takže pan Pravý vyvádí nepravosti, Přemožitelka si začne hned se dvěma upíry, z nepřátel se stávají spojenci a milenci a z nejsympatičtějších a nejkřehčích postav hrozba pro celý svět, 6. Oproti seriálům, kde jsou chyby a přečiny soukromým vlastnictvím jednoho dílu, tady se s hrdiny táhnou po zbytek života a ovlivňují je, takže to, že někdo začíná jako záporák, neznamená, že se z něj nestane hlášující bijec, nebo že se z někdejší nafoukané mrchy nestane přímo anděl, případně že hrdinní potírači zla nenapáchají dost zla sami, 7. Monology a dialogy jsou třešničkou na dortu a pokud máte slabost pro jazykové hříčky, popkulturní narážky a slovní humor, budete vrnět blahem při "keysersozeování," "Anne Rice routine" nebo "willylomanování," ale současně vám bude padat čelist nad tím, co všechno se dá říct v díle, kde všichni přijdou o hlas. Moje dílová topka: Once More With Feeling, Body, Hush, Something Blue, Restless, Becoming, Crush, Fool For Love, Lies My Parents Told Me, Selfless, Gift, Tabula Rasa, Help, Normal Again, Superstar, Conversations With Dead People. Nejoblíbenější postavy: Spike, Oz, Xander, Giles, Anya, Cordelia, Jonathan, Halfrek, Caleb, Drusilla. (30.06.2010)

Třetí hvězdička je jen a pouze za Alyson Hannigan. Za její postavu. Myšleno fyzickou, nikoli tu seriálovou. Její lízátková roztomilost je prostě rozkošná. Ovšem ani jedno z toho není Whedonova zásluha. Ta plně leží na Alysoniných zploditelých. Jinak jde o kult, který mě zcela minul. Je zde sice hned několik výtečných a nápaditých epizod, ale ty stěží snesitelné jsou výrazně v převaze. To platí o první, druhé a začátku třetí série. Pak jsem to vzdal. Nervy mám totiž jen jedny. (19.02.2006)

Nejvíc si pamatuju béčkový, i když zajímavý námět, se kterým si tenhle seriál poradil líp než (skoro)stejnojmený film, hlavně proto, že se alespoň ze začátku nebere tak úplně vážně. Navíc tu máte tragickou a v mezích teenage seriálů zajímavou love story, místy jsou epizody dokonce vtipné. Postupem času si tenhle seriál vybudoval jakous takous mytologii a navíc se na něj čím dál tím líp koukalo. Proto je škoda, že jsme ho u nás nikdy neviděli do konce (pokud jste ho někdo viděl, tak mi ho prosím sdělte na mail, ať si popláču nebo zasměju). (23.03.2007)

Jestli se dá o upírské teenagerské sáze Stmívání pronést něco pozitivního, pak to, že v porovnání s Buffy přece jen nepůsobí tak zoufale infantilně a směšně. Cílová divácká skupina ve Stmívání je dívčí publikum ve věku řekněme 15-18 let, Buffy získává své příznivce mezi těmi, kteří stojí na prahu mezi dětstvím a pubertou. Na americkém trhu zaznamenal seriál neuvěřitelný ohlas a stvořil přetrvávající kult, který vedl k rozmnožení seriálových řad a výrobě spin-offů. Na popularitu seriálu mělo vliv jednak sympatické obsazení, popkornové zpracování a především strašidlácká tématika, kde motivy a postavy z dospěláckých hororů jsou převedeny do neškodné dětsky přitažlivé podoby. Kvalita dalších seriálových řad se sice poněkud zvýšila, ale nikdy nepokročila tak, aby se na ni mohl dospělý dívat jinak než se shovívavým úsměvem. Někteří pohlíží na Buffy jako na seriál, který své diváky zasvěcuje do tajů procesů dospívání, to ale umí jiné filmy a seriály neskonale lépe a navíc bez té směšné naivity a trapných masek. Každopádně, jak o tom svědčí rozporuplné hodnocení na CSFD, řada uživatelů na seriálu vyrostla a nostalgie zaujímá v jejich rozhodování nepochybně důležité místo. Ta má jediná hvězdička je za kukuč některých dívek a za těch pár momentů, kdy jsem se od srdce zasmál. Celkový dojem: 15 %. (26.01.2013)