Čáryfuk

Tento Britský seriál si mne získal, hlavní postavou, jež je komicky působící čaroděj, který se ocitnul v jiném století, než povodně žil, seriál, ač určen hlavně pro děti, může zaujmout i leckterého dospělého, přesto všechno, že hlavní hrdina působí komicky, zmateně, ustrašeně, osobně ve snímku spatřuji archytepalní prvky a symboly, jež jsou založeny na skutečnosti a podprahově nás vrací, do našich minulých životů, kde, magie, byla více součástí naší společnosti. (29.12.2019)

Čáryfukova touha létat jako utkvělá idea veškerého jeho čarodějného snažení prozrazuje optiku duchovně omezeného 20. století. I přesto je Čáryfuk jako postava i jako Bayldonova kreace moc fajn, nějaký cíl konec konců mít musí a komičnost jeho potýkání se s našimi "kouzly" opravdu baví. Sem tam se dokonce mihne i zajímavý záběr. Únavná je však zčásti nanicovatost a z části debilnost provedení dějových linek a dialogů (ve druhé sérii je to znatelně horší než v první), takže po zkusmém opáčku prvních dvou dílů první série a prvních dvou (tj. 14. a 15.) druhé série jsem syt. Dále viz Subjektiv. (01.08.2018)

Nejdřív jsem chtěl hodnotit aspoň čtyřmi hvězdičkami, ale pak jsem si uvědomil, že mě ten seriál v dětství děsně rozčiloval. Sice tam bylo pár dobrých nápadů, ale v podstatě byl každý díl stejný a vždycky mi i jako osmiletému klukovi bylo jasné, jak to dopadne. Ale přesto dosahuje Čáryfuk určitých kvalit... rád bych to teď s odstupem viděl.... (12.10.2008)

nostalgické +3* Jak jinak se dá hodnotit seriál Čáryfuk než z nostalgie? Do dětských let se už stejně nikdy nevrátím a tehdy se mi to líbilo, i když trochu naivity mě z dětství snad taky zbylo. Prolínání současnosti a minulosti vždycky nabízí fůru nápadů a jsou zdrojem vtipných konfliktů. Bůhví jestli je to skoro po padesáti letech sledovatelné pro novou mladou generaci? [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (14.12.2019)

Jen se ciťme nadřazenější nebohému kouzelníkovi z 11. století, jehož fascinuje naše technika. Kdysi jsem četl o tom, jak byli Cortés a jeho dobyvatelé na koních vnímáni jako děsivé šestinohé bytosti, které dokázali plivat oheň z dlouhých tyčí, což pomohlo k jejich vítězství nad vcelku velkou říší. Věřil jsem tomu. Po mnoha letech mi jiná kniha tvrdila, že jde o pouhou pověst, Indiáni prý po sesedlání snadno prohlédli, že jde o obyčejné lidi, kteří jezdí na zvířatech, a třebaže se báli mušket, nebáli se jich zase o tolik více než luků a šípů. Nebyl jsem si jist, čemu věřit, ale vím, že jsem si snadno zvykl na mobily, internet a genetické manipulace. Ale koneckonců, s Čáryfukem to až tolik nesouvisí. +++++ Nesouvisí, krom toho, že spousta situací seriálu těží právě z jeho zaujetí moderními vymoženostmi, které jej proměňují nikoliv ve zvědavého, nechápajícího dospělého, nýbrž v malé dítě. Možná, že úspěch seriálu se skrývá právě v tom dospělém, který se chová jako dítě, a dítěti, jež musí zaujmout roli dospělého. Netroufám si říci. Tak však může uspět nejspíš právě a pouze u dětí, které si nevšimnou, že seriál vcelku mechanicky kombinuje několik málo prvků: potřebu skrývat Čáryfuka a "uklízet" po něm nedorozumění, veselé historky střetu středověku s dneškem a nepochopení těch, kteří Čaryfuka potkají a nejsou hlavním hrdinou. Co Čáryfuka zaujme, to nejspíše ke konci dílu přes mnohé peripetie získá. Leč zjev a dětinskost mu dávají charisma, kterému ve velmi mladém věku těžko nepodlehnout. A pak, zdejší lidé se umí srovnat s chybami svých přátel, což by se každé škvrně mělo naučit. Alespoň s těmi, co má právě Čáryfuk. (11.03.2013)