Čáryfuk

Jako malý prcek jsem byl tímto seriálem naprosto uchvácen a tehdy bych určitě dal pět bodů, nyní však zjišťuji, že jsem spíše zklamán, protože celkový nápad o cestování časem je sice výborný, zpracování je taktéž bez chyby, ale situace jsou místy nudné, nedopracované - jinými slovy, dalo se z toho scénáristicky vytěžit mnohem více. Za hlavního představitele, za jeho špičkového dabéra Ferdinanda Krůtu a za perfetkní hudbu dávám průměrné tři kousky. Být lepší scénář, neváhal bych to zvednout i na plný počet. ččč ččččč ;-) (27.07.2010)

nostalgické +3* Jak jinak se dá hodnotit seriál Čáryfuk než z nostalgie? Do dětských let se už stejně nikdy nevrátím a tehdy se mi to líbilo, i když trochu naivity mě z dětství snad taky zbylo. Prolínání současnosti a minulosti vždycky nabízí fůru nápadů a jsou zdrojem vtipných konfliktů. Bůhví jestli je to skoro po padesáti letech sledovatelné pro novou mladou generaci? [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (14.12.2019)

Takový trochu naivní seriál, ale je pro děti, tak vlastně o nic nejde, nicméně je pořád jaksi poctivý a milý. Sám Čáryfuk je takový peachus nemytý a nečesaný, že mám pocit, že se u něj musel inspirovat sám Christian Clavier, když hledal rovinu pro svého Žakuje ve slavném filmu Návštěvníci. Dnes už mám dojem, že kdyby někdy nějaký pošuk z desátého století zabloudil sem k nám, byl by přesně takový jako Čáryfuk nebo Žakuji la Fripuji (Jacquouille la Fripouille - abych byl přesný). (15.08.2012)

Jen se ciťme nadřazenější nebohému kouzelníkovi z 11. století, jehož fascinuje naše technika. Kdysi jsem četl o tom, jak byli Cortés a jeho dobyvatelé na koních vnímáni jako děsivé šestinohé bytosti, které dokázali plivat oheň z dlouhých tyčí, což pomohlo k jejich vítězství nad vcelku velkou říší. Věřil jsem tomu. Po mnoha letech mi jiná kniha tvrdila, že jde o pouhou pověst, Indiáni prý po sesedlání snadno prohlédli, že jde o obyčejné lidi, kteří jezdí na zvířatech, a třebaže se báli mušket, nebáli se jich zase o tolik více než luků a šípů. Nebyl jsem si jist, čemu věřit, ale vím, že jsem si snadno zvykl na mobily, internet a genetické manipulace. Ale koneckonců, s Čáryfukem to až tolik nesouvisí. +++++ Nesouvisí, krom toho, že spousta situací seriálu těží právě z jeho zaujetí moderními vymoženostmi, které jej proměňují nikoliv ve zvědavého, nechápajícího dospělého, nýbrž v malé dítě. Možná, že úspěch seriálu se skrývá právě v tom dospělém, který se chová jako dítě, a dítěti, jež musí zaujmout roli dospělého. Netroufám si říci. Tak však může uspět nejspíš právě a pouze u dětí, které si nevšimnou, že seriál vcelku mechanicky kombinuje několik málo prvků: potřebu skrývat Čáryfuka a "uklízet" po něm nedorozumění, veselé historky střetu středověku s dneškem a nepochopení těch, kteří Čaryfuka potkají a nejsou hlavním hrdinou. Co Čáryfuka zaujme, to nejspíše ke konci dílu přes mnohé peripetie získá. Leč zjev a dětinskost mu dávají charisma, kterému ve velmi mladém věku těžko nepodlehnout. A pak, zdejší lidé se umí srovnat s chybami svých přátel, což by se každé škvrně mělo naučit. Alespoň s těmi, co má právě Čáryfuk. (11.03.2013)

Spolu s Robinem Hoodem patřil Čáryfuk k nejoblíbenějším seriálům mého dětství. Při opakovaném shlédnutí na DVD už to sice taková pecka nebyla, ale červené hodnocení si určitě zaslouží. A ta sviňská nostalgie mi zase při klikání na hodnocení šoupla ruku o kus doprava. (02.04.2012)