Kika

Velmi zábavný snímek Pedra Almodóvara je karnevalem bizarních postaviček a absurdních situací a pro příznivce jeho filmového stylu je znalost Kiky pochopitelně povinností. Objevují se tam všechny základní motivy přítomné v jeho tvorbě, tzn. sexuální úchylky, emancipované ženy, kritika popkultury, ze které na druhou stranu Almodóvar nepokrytě těží, a zajímavě pojaté vztahy a milostné scény. Některé momenty filmu jsou rozkošné a nutkají mě k pěti hvězdičkám, na druhou stranu jako celek je Kika přece jen trochu chaotická a ztrácí se obsah sdělení. Celkový dojem: 85 %. (17.01.2009)

Je zajímavý sledovat Pedrovi filmy chronologicky pozpátku. Když akceptujeme fakt ,že je to úchyl a včem se výžívá na přelomu tisíciletí až doposud ,tak právě na začátku 90 let se teprve rozjížděl a ve filmu Kika jsme viděli jen lehký závan toho co příjde později. Afektované krásné ženy a muži. Lesbická služebná Juana a její incestuchtivý bratr Paul ,toho času nadržený pornoherec na útěku z vězení. K tomu pár vražd a znásilnění. A máme tu Almodóvara v celé své kráse či odporu ,jak divákův vkus zhodnotí. (08.08.2019)

První scéna naznačuje polohu filmu. Žena hraje před profesionálním fotografem profesionální vášeň - a to se snaží dělat skoro všechny postavy filmu mimo Kiky. Ta se svým obrovsky širokým ženským srdcem opravdu chce, aby všichni vypadali překrásně (proto je kadeřnicí) a chce, aby všichni muži okolo byli spokojení a tak jim dává upřímně své tělo. Oba muži už své vášně (vraždy, voyeurství) chladně prodávají - do literatury, do fotografií. Kdyby Almodovar zůstal u této linie a trochu více ji propracoval, stačilo by to bohatě na celý film. Bohužel mistr neudržel své vášně, a tak ještě přidal pornoherce (prodej sexu - další muž, co své vášně prodává) a Andreu, která předstírá že chce pomocí objektivity televize zjistit pravdu (a lidé ji rádi prodávají své zločiny a poklesky). Výsledek už je notně přeplácaný a zbytečně doslovný. (03.03.2009)

Tento film nabízí spoustu argumentů, proč Almodóvara kritizovat, či ho přímo nemít rád. Popravdě nejde úplně o standart (ale to žádný tvůrcův film) a i mě šel jen těžko zařadit. Režisér se nijak nesere se zběsilým představováním rozličným bizarních postaviček jeho filmového panoptika a hned je zasazuje do zvláštních situací, kdy divák chvílemi netuší, zda k tomu může bezpečně přistupovat jako ke komedii či ne. Já prozřel až u praštěné scény znásilnění hlavní hrdinky uprchlým pornohercem, kde už mi bylo víceméně jasné, že zde se na vážnou notu nehraje a i tak by se k tomu mělo přistupovat. Ostatně pak se divák smíří i s šíleně působící televizní moderátorkou jisté morbidní talkshow a nebo potrhlého vztahu lesbické hospodyně se svým bratrem. Odlehčenost trochu ubírá Almodóvarovu silnému citu pro drama, který známe například z Todo sobre mi madre nebo La mala educación, žánrově se tento film blíží spíše k režisérovu snímku Volver, v kterém je ovšem také více znát snaha o vyšší přesah a lidské drama. Na rozdíl od zmíněných totiž považuji Kiku spíše jako legrácku, kterou si Pedro uhnětl, aby se ze všech těch silných ženských dramat nezbláznil. Což tedy samozřejmě neznamená, že si z tohoto nemohu nic vzít, ostatně pro charakterovou studii je toto zlatý důl. (16.11.2020)

Pokud jsem o Ženách na pokraji nervového zhroucení mluvil jako o upatlaném kýči, tak bych měl podobně brát i Kiku. Naštěstí zde jsem se s Almodóvarem setkal. Tento žánrový mišmaš utahující si z morálky, sexuality, společnosti, módy, filmu, televize,... nezná hranice. Jenže nezná je inteligentně, tudíž jedna z nejúžasnějších parodií, které jsem měl možnost vidět. Almodóvar je kvalitní filmař, ví co se smí, co se nesmí. A to co se nesmí, rád používá s obsesí sobě vlastní. (07.06.2010)