Ecce homo Homolka

No jo no, dostal jsem se k tomuhle filmu až hodně pozdě, ale dostal. Tohle je opravdu krásná ukázka české povahy. Je to smutné, ale ani po téměř padesáti letech se nic moc nezměnilo. Všichni máme plnou hubu keců, ale přitom spolu skoro nekomunikujeme. Některé hlášky jsou výborné, ale ten temný tón ke konci je celkem drsný. (26.06.2014)

Homolkovi - tak dlouho jsem se jim svědomitě vyhýbala, protože mě sraly už pouhé ukázky z filmů... Ale zase jsem jednou hledala kulisu ke svému kulinářskému běsnění a tak se buranská rodina do extrému dovedených čecháčků dočkala, stala jsem se svědkem jejich peripetií. "Sledovala" jsem tedy spíše formou rozhlasového vysílání - nebyl čas čumět, abych si neamputovala nějaký důležitý prst při krájení zeleniny (ztráta prostředníku by byla zvláště bolestná). Takhle nepříjemný, uječený doprovod k vaření jsem už neměla zatrasraně dlouho: ženské = otrokářské strigy, chlapi = utlačovaní chudáci, bojující víceméně pasivním odporem za svá práva, vzájemně se všichni imrvére překřikují, hádají každý s každým, a do toho ultrapronikavě piští dva rádoby roztomilí smradi... no cholera, moje nervy! S Homolkama bych chtěla mít dvojdomek; moc bych se divila, kdybych ho do týdne nepodpálila i se sousedy zabarikádovanými (zvenčí) uvnitř. Ale pár světlých momentů se našlo, několik hlášek přetavilo mou grimasu utrpení na úsměv (za většinu z těchto krátkých chvilek úlevy byl odpovědný pan Šebánek). No, zkusila jsem to a bez mučení přiznávám, že tuhle hlučnou přízemní rodinku už nikdy nechci vidět - ani na TV obrazovce, natož podobný ekvivalent v reálu! 45% (03.09.2012)

Týmový režijní a autorský tandem Papoušek-Forman-Passer sehrál v „nové vlně 60.let“ patrně vůdčí úlohu. Dalo se logicky očekávat, že každý z nich pocítí touhu projevit své vlastní umělecké ambice. Poslední na řadě byl Jaroslav Papoušek a ten to vzal od podlahy! Stvořil perem i režií, již zcela sám rodinu Homolků, která se stala okamžitě populární a na světě tak byl další národní fenomén - prototyp české rodinky své doby a neskrývanou satirou i české mentality a povahy. Jediný skutečný neherec je Josef Šebánek, původem automechanik a později taxíkář, což ovšem vůbec nesnižuje jeho přirozený komediální talent a v tvrdé konkurenci nijak nezaostává, ale spíš vyčnívá. Na poměrně malém prostoru obyčejné neděle, vymačkal Jaroslav Papoušek z naší rodinky maximum a diváci jí přijali za svou a přijímají dodnes. (22.02.2009)

Tak tohle je takový úlet, že do toho člověk musí opravdu dorůst. Ale jakmile se tak stane, zůstává navždy fanouškem. Další díly mě moc nebaví, však tento mě dostal. Jaroslav Papoušek perfektně zvolil čtveřici dospělých. Domnívám se, že ani scénář v ruce nemuseli třímat, stačilo naznačit na jaké téma scéna bude a zapnout kameru... (21.04.2019)

"Ježiši Ludvo, to si přišel vo moc. To byl zápas, to není k vidění.... To byl konzert, to byla filharmonie. No hele, to je útok.... Sparta má takovej útok teďkon, hele, to je světový. Ty by rozkopali Real Madrid, no prostě všecky. Hele Ludvo, představ si, dlouhej pas od brány, ale takovej jako polovysokej, hele a Andrej...stahováčka....hele, šoup to na bránu.... levačkou na pravačku přehodil....fouk to Veselýmu, a ten (DUP, DUP, DUP, DUP) fofrovačku, rozumíš, hele a gólman stál, no ten byl tuhej.... a do šibenice....A já zařval jak kráva... No co ti mám povídat... :o))))))))))))))) Film tak český, jak jen může být, a ještě k tomu neuvěřitelně vtipný. (19.10.2007)