Hogo fogo Homolka

Tak já nevím, příjde mi, že jsem snad jediná, kterou fanouškovství Homolkovic rodinky nějak minulo, ale vůbec mi to nevadí. I kdyby se celá Homolkova rodinka stavěla třeba na hlavu - omlouvám se, ale tleskat mě neuslyšíte, pravděpodobně u toho nebudu. Tento rádoby humor mi nějak uniká a opravdu nemám chuť zkouknout všechny Homodíly. (23.07.2008)

První díl Homolků byl překvapivě úspěšný, a tak si tvůrci řekli, že pěkně zatepla natočí pokračování. Fajn, a o čem - kromě Homolkových, pochopitelně - by to jako mělo být? --- Právě takhle se to nemělo stát. Genialita prvního dílu spočívala v jeho spontánní nepromyšlenosti. Z kukly se vylíhl motýl, jakého nikdo neplánoval. Ovšem neplánovanost je z definice neopakovatelná. --- Publikum vnímalo Homolkovy především jako nemorální hňupy. A tato reakce zpětně působila na Papouška. Dobrá, uděláme Homolkovy, jak si koupili auto, a jedou se s ním z nedostatku lepších nápadů ukázat prarodičům, za kterými by se jinak neobtěžovali. Přitom si počínají tak hulvátsky, že propásnou dědečkovu smrt. --- Zřetelně slabší než první díl, leč stále ještě dobré. (29.08.2010)

Téměř jako vždy, nastavovaná kaše se nepovedla. Proti 1.dílu "Ecce homo Homolka" je tento díl výrazně slabší. Koketuje to v podtextu s černým humorem, ale mě se zakončení filmu nelíbilo. Jako by si s tím režisér nevěděl rady a tak je zde konec filmu zahrán do autu pohledem na večerní jezero. Celkově film patří do kategorie slabších českých komedií. (31.12.2007)

Má ho krtek, tak si autíčko pořídili i Homolkovi. "S dědkem se rozloučíme a budeme mít čsitý svědomí. Ale brečet mu tam nebudem. Smutku má každej svýho dost." O síle rodinných pout, středostavovské důstojnosti, pražáckém rozhledu, životním elánu a švestkách. Filosofování zdravého rozumu, které jde bez okolků k jádru věci. Dramaticky ovšem asi nejslabší část trilogie. 3-4* (09.02.2014)

„Si řikám - kdyby nás někdo viděl, musel by se smát.“ Hezká studie českého primitiva, otázka je, proč zrovna ona má mezi mnohými podobnými tak výsadní postavení. Nic nového není ani zobrazení kontrastu unuděné rodiny z Prahy, která přijede na venkov, kde se cítí nadřazená, ale neuvědomuje si, že ti vesničani, se kterými jednají se směsí zdvořilosti a přehlíživosti, skutečně žijí - cvičí norníky, pijí kořalku, sedí po ránu na lesním posedu, místo toho, aby se dřeli na auto a snažili se zaplnit každé významnější místo v republice (Karlštejn, Konopiště, nic nemůže být typičtější) svojí hlučnou, otravnou přítomností. (05.10.2012)