Hogo fogo Homolka

Hlášky: Homolka: - "Já jsem si ty prsa musel holit, dokud si mě nevzala. Ovšem, pak jsem se na to vyfláknul, rozumíš? Ale zase jsem musel dělat jiný pitominy." Ludva: - "No, takže ty jsi ty prsa holíš defakto do dneška?" Homolka: - "To jo, ale tupou žiletkou, rozumíš, tupou žiletkou." & Homolka: - "No to víš, sem je to daleko i auťákem." & babička: - "Mářo, dyť von už ani tu kozu neuhlídá." (03.12.2006)

Druhý díl je o něco méně povedený než předchozí. Prvky jsou tu však stále stejné, i když děj se trochu vleče do doby než rodina Homolkových dorazí na venkov. Pak už se zas všechno rozjíždí - rodinné šarvátky, hádky, vtip atd. Helena Růžičková skutečně uměla svá "kila" nosit a udělala z nich svou přednost, kalhotový kostým s různými doplňky jí skutečně sekne. Nezapomenutelná scéna je ta závěrečná, která se odehrává u rybníku a ve které Heduš skáče šipku do vody, aby z ní vylovila kloubouk a brýle. Spoiler - Smutek však nastane, když umírá "chudák tatínek", kvůli kterému se celá výprava na venkov vůbec uskutečnila... (15.09.2007)

O poznání lepší, než první díl. Opět to má myšlenku, tentokrát i trochu jinou, než pouhé poukázání na idiocitu českých rodin tohoto ražení. Idea sice není bůhvíjak hluboká, ale můžeme bejt vděční aspoň za to. Stejně tak se tvůrci trefili do atmosféry takových těch rodinných výletů za senilními příbuznými na vesnicích. (17.01.2008)

Homolkovic rodina se zmohla a koupila svižný bourák značky Škoda, ze kterého by se dle slov pohotové sousedky „neměli posrat.“ Ta originální obyčejnost, kterou se prezentoval první díl tady dostala trochu na frak. Ani ne tak pojetím jako dvojitou dějovou linií, kdy jedna spíše evokuje pohřební nálady doplněné ráznou pohřební hudbou. Hořká komedie zhořkla, hlášek neubylo, jen ta údernost trochu ztratila svůj šmrnc. Na jednu stranu jde o lidský pohled na lidi, na stáří, hledání smyslu života v okamžiku, kdy nás život pomaličku opouští, bojem s postupujícími lety, které člověka oslabují, i když by rád dělal to co má rád. Jenže nejsou od tohohle dramata a sociální studie? Možná to druhému dílu víc ublížilo než prospělo a druhá dějová linie, čiliže cesta atypicky typické české rodiny za dědou v novém autě ztrácí na své humornosti. Opětovně se lze opřít o nezapomenutelné podání dědy Josefem Šebánkem, který opět razí pravidlo „co slovo, to perla.“ Kupříkladu legendární hláška: „To je váš auťák? No tak to ste vůl pane!“ Charaktery ostatních postav zůstávají při starém, vlastnosti jenž jim byly svěřeny v díle prvním přetrvaly. Ludva si občas dupne (když už ne na pedál škodárny) a snaží se rodinu stmelovat, Heduš vyzbrojená masařkoidními slunečními brýlemi využívá hlasových indispozic a řve na všechny světové strany, babi Homolková vzpomíná jak se topila, myslí na blaho svého táty a překypuje hrdostí na majetkové poměry jejich rodiny, která je už „pojízdná.“ Děda, kterého už jsem zmínil, ten by radši za Spartou do Teplic, podle mě stěžejní postava celé série. Závěr sám o sobě už tíhne spíš k tomu pocitovému důchodu, kdy linie pohřební zcela eliminuje linii komediální. Celkově jedna hvězdička musí dolů, neb dobře známé duševní pochody se Papouškovi na papíře neshodly s výsledným podáním. Přesto, že je to opět lidsky přesné. (25.02.2005)

Díl, který se krapet vymyká standartu z dílu prvního, ale i posledního. Děj je rozdělen na dvě linie, jedna se táhne kolem rodinky Homolků a jejich nového auta a druhá je přísně zaměřena na vše co se děje kolem vesnického dědy, s kterým se nakonec Homolkovi ani nesetkají, protože je tíží všelijaké peripetie. Zřejmě nejslabší díl, přesto slušně koukatelný... (08.09.2012)