Všichni musí být v pyžamu

Herecký koncert Františka Husáka v příběhu stavěném na myšlence, že ať se člověk snaží sebevíc v zájmu svého zdraví a života, vše je prostě a nemilosrdně marné. Ono se řekne žijte zdravě, dodržujte životosprávu, vyhýbejte se stresu. Ale copak to jde? Příběh na základě divadelní hry je ve své podstatě platný v každé době, včetně té současné? Že ne? Každý má možnost si to zkusit. Ale pozor, ať dotyčný nakonec nedopadne jako Řehoř Maršíček, hrdina tohoto příběhu. Snímek ne tak komediální jako úsměvný nad nástrahami života a lidí. Vzniklé situace jsou příkladné a naprosto uvěřitelné. Lidé jsou zkrátka různí. Na celovečerní film neobvykle krátká stopáž, avšak děj je postaven dobře. Nevzniká dojem umělého natahování a vyloženě hluchých míst. Vyprávění příběhu si pevně drží tempo a hlavně ucelenou úsměvnost nad danými situacemi, což je ohromné plus. Jsou tedy životní jistoty vždy jisté? Tento snímek napoví. (03.10.2020)

Poměrně netradiční česká komedie, která víceméně ani nemá žádný pořádný příběh, ale sleduje spíš několik scének, které se přihodí při vykonávání zaměstnání filmového Řehoře (Husák) - kontrolor činnosti nemocných. Musím říct, že několik scének je vtipných i dneska a upřímně od srdce jsem se u nich zasmál. Celkově vzato to byly ale pouhé střípky v celkové šedi tohohle filmu. (06.05.2016)

Námět už za těch několik let přestal být aktuální. A to je vlastně problém celého filmu, který ztratil na své aktuálnosti. Když František Husák coby kontrolor práce neschopných obchází své "pacienty", setkává se opravdu s výtkvětem tehdejší socialistické společnosti a zažívá nejeden trapas nebo nedorozumění, při setkání s nimi. Je to sice ve většině případech úsměvné, ale jen pro dobu, ve které to bylo natočeno. Za dobré herecké výkony a neobvyklý námět podpořený solidní režií to vidím na 60%. (24.10.2011)

Ne že bych byl nějakej echt hypochondr, ale tu a tam i u mě infarkt zaťuká na dveře... Ze stresu, z hrabání z práce – z toho věčnýho mlácení pantem při prodávání sebe sama (o nářadí a šroubech ani nemluvě :-). Proto si občas s gustem zastonám. Jako, samozřejmě. Suma sumárum za posledních mufnáct a něco let už to byly řádově stovky dní nemocenské. A ani jednou jedninkrát mi nepřišla kontrola... Takže jsem časem docela zdrznul. A tak jsem se rozhodl o nemocenské vymalovat. Přes pyžamo jsem přehodil starý zacákaný plášť a než jsem se starou štětkou (pardon) vylezl na štafle, pustil jsem si k tomu z rádia „Tri dni ma naháňali, ešče ňa nedostáááli...“ Takže jsem pak neslyšel přijít domů ženu, která přiletěla ze služební cesty o den dřív, teprve až na mě udělala „BAF!“ A už mě vezli... S infarktem, kýblem naraženým na hlavu a štětkou - s kolíkem zaraženým v krku... Ale teď už jsem z nemocnice zpátky, mám permanentku na bazén, přestal jsem kouřit (bojím se ale svádění od švagra, až zase začneme chodit na Viktorku) a na zákazníky i na ženu se furt usmívám širokým srdečným úsměvem šťastného debílka, tím širším, čím hlasitěji na mě ječí kvůli slevě nebo špatně vyžehlenému prádlu... //                                                                                                                                                                                                                      Ohledně doporučení filmu – pan Husák odvedl čistou práci, ať už na štaflích, při revizních přepadovkách nebo pod kapačkami, jsou tam dobré fórky i věci k nostalgickému pousmání, ale stejně se na tuhle přímo ze života omalovanou tragikomedii pro přeživší pamětníky už asi nikdy nepodívám. Mám totiž předsevzetí žít zdravě a to mimo jiné taky znamená vyhýbat se depresivním zážitkům... To si radši koupím (novou) štětku a místo pouštění rádia si oba zazpíváme... ;-) (21.01.2013)

František Husák má ono zvláštní kouzlo smutného klauna, takový novodobý český Frigo, či když půjdeme ještě dále do historie, i fyziognomicky se blíží téměř k Pierotovi z komedie dell arte. Potud je vše v pořádku. Na diváka tenhle zvláštní protiklad báječně funguje. Navíc běží o civilizační téma, kdo z nás se někdy necítil podobně jako hlavní hrdina? Komedie Jaroslava Papouška je však taková utahaná, vyhořelá, téměř více, než sám pan Husák coby Řehoř Maršíček. Jakoby byla místy také po infarktu... (07.09.2007)