Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Göran StrindbergHudba:
Erland von KochHrají:
Mai Zetterling, Birger Malmsten, Olof Winnerstrand, Naima Wifstrand, Birgit Lindkvist, Hilda Borgström, Douglas Håge, Gunnar Björnstrand, Bengt Eklund (více)Obsahy(1)
Pianista Bengt přijde při nehodě na vojně o zrak. Po marném pokusu dostat se na hudební akademii ve Stockholmu se musí protloukat jako pianista v laciné kavárně. Jeho život se obrátí k lepšímu, když si dívka, se kterou se znával, uvědomí, že ho miluje. Ve filmové adaptaci své vlastní knihy dokáže Dagmar Edqvist dovedně zdůraznit tento spodní romantický motiv. Birger Malmsten v roli nevidomého pianisty podává skvělý herecký výkon. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (10)
Rané Bergmanovo období oproti jiným tehdejším filmům nepřekvapí, ale je zajímavé sledovat, jak se utvářela jeho tvorba v kontextu doby. Zde ještě neuplatnil své scénáristické umění, stal se „pouhým“ realizátorem díla. Zaznamenává nejednoduchý vztah mezi osleplým mladíkem Bengtem a obyčejnou dívkou Ingrid (sladká Mai Zetterlingová). Bengt je sužovaný myšlenkami o přebytečnosti, podceňuje se, zatímco mladičká Ingrid je nositelkou životního jasu, krásy a optimismu. Jsou si vědomi, že oboustranný vzrůstající cit nemohou zastavit. Jak už jsem řekl, film příliš nevybočuje od tvorby režisérů nové generace, ovšem zájemce o Bergmanovo dílo zcela jistě potěší. ()
Reziser Ingmar bergman je pre mna znamy hlavne tym, ze vo filmoch casto riesil partnerske vztahy a hlavne nabozenstvo. Tuna ide vyslovene o partnersky vztah. Rezisersky to este dost balancuje, dialogy su na urovni, len Bergman ako reziser by takymito socialnymi agitkami asi v zivote neprerazil - napokon, jeho prve filmy zo 40. rokov sa pravom dodnes povazuju za ciry priemer : 65 % ()
Hudba v temnotách môže byť pre tých najsnobskejších Bergmanových fanúšikov sklamaním a môžu ju označiť za gýč. Čo by ale bolo tak trochu mimo realitu, pretože v nej cítiť úprimnosť výpovede o znovanachádzaní dôvodu ďalej žiť. V popredí je romantická línia, čo ale korešponduje práve s tým nachádzaním nového zmyslu života. Veď práve aj snaha o záchranu života stála Bengteho zrak. Vo filme zaznie zopár zaujímavých myšlienok, Bergman využije aj možnosť vizualizovať Bengteho zúfalý stav a sociálny aspekt diela na seba našťastie príliš neupozorňuje. ()
Motto: "Nebudeme nešťastní. To jsme jenom bez sebe." Čtvrtý a podle mého názoru nejslabší Bergmanův film ze čtyřicátých let (neviděl jsem Loď do Indie), ale nikoli slabý natolik, aby mu bylo třeba ubírat absolutní hodnocení. Z přehnané kritiky mě vždy vrátí na zem, když si uvědomím, co se točilo tehdy, a hlavně, co se točí dnes. Přestože se adaptace stejnojmeného románu Dagmar Edqvistsové (scénář napsal Bergman spolu s ní) může zdát přeslazená, Ingmarův fanoušek rozhodně nezapláče. Příběh osleplého klavíristy Bengta Vyldekeho, kterého ztvárnil osvědčený Birger Malmsten, je poctivě vystavěn a herci hrají tak, jak od Bergmana čekáš. A i scénář, tentokráte chudičký, nabídne správné bergmanovské chvilky - ať už je to úvodní pasáž spolu se surrealistickým snem nebo bloudění na nádraží. Jako u jiných Bergmanových filmů té doby lze očekávat jak sociální dimenzi ("Ubozí se mají spojovat. To je to, co říká Ebbe."), tak závěrečný happyend. V epizodní roli houslisty Klassona vystupuje starý známý Gunnar Björnstrand a jakožto "muž ve vlaku čtoucí noviny" (podobně jako v pozdější Žízni) prý sám režisér. Hudba v temnotách je taky první a na dlouhou dobu poslední (do Úsměvů letní noci o osm let později) Bergmanův film, který měl výrazný mezinárodní přesah. V Laterně magice o tom Bergman píše: "Můj čtvrtý film měl díky moudrosti, péči a trpělivosti Lorense Marmstedta skromný úspěch. Marmstedt byl producent tělem i duší, který za své filmy bojoval a žil pro ně od scénáře až po propragaci. To on mě naučil dělat filmy." Jak již zde uvedeno, v Benátkách roku 1948 bojovala Hudba v temnotách o cenu za nejlepší film (předchůdce Zlatého lva). Každý si může vyhledat s kým tehdy prohrál, kdo však nechce, pak ať slyší, že to byla tragédie muže, který se nedokázal rozhodnout. Asociace: Přístavní město, Vězení ()
"Jediné, na co si z natáčení vzpomínám, je, že jsem si bez ustání říkal, že to nesmí být nudný film a musí bavit. Žádné jiné ambice jsem neměl." Pro mě asi nejoblíbenější Bergman ze čtyřicátých let (záměrně neříkám nejlepší). Úvodní sen patří k jeho vrcholným vizuálním okamžikům (obří oko, kovadlina, nahá žena v akváriu). Samotného režiséra můžete vidět v závěru, jak čte ve vlaku noviny. Premiéra proběhla ve Stockholmu dne 17. ledna 1948. ()
Galerie (54)
Photo © Terrafilm
Reklama