Jarmark marnosti

Docela hezké... 1) Vtipné dialogy mě vedou k tomu, že bych si snad ten Thackerayův román z roku 1848 měl konečně přečíst. 2) Hrají: krásný 27letý Jonathan Rhys-Meyers (George Osborne), 40letý James Purefoy (Rawdon Crawley), 37letý Rhys Ifans (William Dobbin), 19letý Tom Sturridge (mladý Georgy Osborne). (29.05.2018)

Doposud jsem si Thackerayho spojovala ve filmu jen s Barry Lyndonem, který je příliš Kubrick, než aby to byl Thackeray. Ale naštěstí Vanity Fair je mnohem častěji adaptovaný román a tato zatím poslední verze je velmi půvabná a inspirativní. Zatímco na počátku (1911) byla geniální zkratka ve 30. letech jedna sexy moderní verze s Myrnou Loy a druhá tradiční v Technicoloru s Miriam Hopkins, tato s okouzlující Reese Witherspoon vrací celý příběh do indických souvislostí a vypráví o všem milém i nemilém, co nebohou Becky Sharp potkalo. Ačkoli Becky by sama sebe nikdy neoznačila za nebohou, že ano. Tyto opulentní romány v empírové nádheře skutečně mohou jen získat, pokud je režíruje někdo tak kosmopolitní jako Mira Nair. Ano, ta Mira Nair, jejíž Bouřlivá svatba tolik znamenala pro obnovení zájmu o indický film a indickou kulturu na západě. Zkrátka, mohu jedině doporučit. A pokud si stále nejste jisti, klidně si dejte na čas, já čekala na své setkání s Vanity Fair celou dekádu a vyplatilo se. (10.05.2017)

Tento film opravdu není červená knihovna, jak se tu někteří snaží naznačit, William Makepeace Thackeray byl satirik a humorista, jeho tvorba pak převážně společensko- kritická, to už by k červené knihovně měla blíže Jane Austenová, nebýt tolik sofistikovaná. To, že tvůrci Jarmarku marnosti promrhali všechny své trumfy, je ale smutné a do očí bijící, a to posuzuji skutečně jen film, protože Thackeryho objemný román jsem v rukou nedržela přes dvacet let a v dohledné době na tom nemíním nic měnit. Za bohatou výpravou a okázale dekadentní barevností cítím prázdnotu, kterou nezachránilo ani zajímavé herecké obsazení většiny postav. Gabriel Byrne je zde trestuhodně nevyužitý, a Rebecca Reese Withersponeové v mých očích postrádá vnitřní inteligenci a integritu, která se mi na ní tolik líbila v „Pravé blondýně“ a ve „Walk the Line“. Jediní, proti komu bych asi neměla větší výhrady, tak zůstávají Jonathan Rhys Meyers, který zajímavost svede propůjčit každé roli a James Purefoy... Tomu, kdo by snad chtěl vidět, jak by takový příběh také mohl vypadat, mohu doporučit minisérii televize BBC z roku 1998. (30.09.2008)

Uvažovala jsem i nad 3*, ale to bylo asi po hodině trvání filmu. Jenže pak se to táhlo a táhlo, až se to dokázalo dotáhnout dokonce dál než na dvě hodiny a to tomuto snímku rozhodně nepřidalo. A když jsem si navíc ke konci uvědomila, že se mi ta hudba prostě nelíbí, nemohlo být pochyb o mém podprůměrném hodnocení. Ano, Reese a Romola sice byly skvělé a na jejich manžílky byl příjemný pohled, ale to bylo asi tak všechno. Až na pár silnějších scén mě příběh vyloženě nudil a celé mi to přišlo takové neuspořádané. Bylo tam dost podstatných věcí, které se staly mimo dosah kamery (jen se o nich mluvilo), a také tam bylo hodně záběrů, které bych bez problémů dokázala vyškrtnout. Závěr se mi sice líbil opravdu dost, ale na mém hodnocení to nejspíš nic moc nezmění. (29.09.2012)

Nadmíru sympatický James Purefoy a Rhys Ifans. Ďábelská Reese a nepříliš kladný, ale charizmatický Gabriel Byrne. Obsazení vskutku hvězdné, ale přesto nedokázalo vybočit z průměru daného žánru. Možná dlouhou stopáží, možná tím, že hlavní hrdinka ke konci ztrácí divákovy sympatie a sledovat její honbu za postavením je celkem náročné, když uvážím, co všechno je pro to ochotna obětovat. Reese předvádí dobrý výkon, ale její mužští "spoluhráči" se mi líbili více. (30.07.2009)