Půlnoční expres

Dych berúci príbeh, chlapec naivne a hlúpo sa dostane do vážnych problémov, lebo za hlúposť sa neplatí peniazmi, ale v tomto prípade nekonečnou, tvrdou basou.Pokúša sa a trénuje úteky, ale samo peklo sa vrhlo naňho a tak to vzdáva a sám si sadá hrobárovi na lopatu. Zázrak prichádza v podobe jeho priateľky ŽENY, ktorá ho navštívi vo väzení a vidiac ho zrúteného, neplače s ním, ale splňuje mu prosbu a odhaľuje mu svoje krásne, čisté poprsie pritláča ich na to špinavé sklo a šeptom kričí, zobuď sa vstaň, bojuj, utekaj a ži !!! Vytrhne chlapa hrobárovi z lopaty otrepe ho o zem a zachráňuje mu život. Tuto scénu som si pustil trikrát po sebe a znova sa musím a to rád opakovať, že ženy sú tou najpríjemnejšou a dokonca hmatateľnou arómov tejto planety. Ďakujem EL. (08.03.2009)

Všechny filmy Alana Parkera jsou politikum, nejinak je tomu i u Půlnočního expresu. Mají-li ale jeho ostatní filmy politické opodstatnění, pak tady se Parker zřejmě dal do služeb studené války. Půlnoční expres zavání propagandou na sto honů. Nepochybuji o tom, že turecké vězení, zvlášť v 70. letech, bylo peklem na Zemi, ale natočit film o příčinách a pobytu v něm takhle tendenčně, za tím je patrný zřejmý ideologický záměr - vykreslit Turecko coby prohnilou totalitu a amerického ,,hrdinu" coby nevinou oběť. Ani jeden jediný Turek v celém filmu není normální, slušný, charakterní; relativizuje se vina, jako by pašování drogy bylo vlastně něco normálního; věci, které se běžně dějí i v amerických věznicích a existují z podstaty této instituce (viz třeba jen o dva roky mladší Brubaker), jsou připisovány charakteru turecké reality (drsný bachař zneužívající své moci, násilí, homosexualita...); navíc mne uzemnila americká arogance a nerespektování tradic a místních zvyků (řeč u odvolacího soudu; Američanka jde navštívit hlavního hrdinu do vězení, navíc v 70. letech, bez podprsenky jen v bílé průsvitné halence, u soudu zase sedí v minisukni...verbální odsuzování homosexuálních praktik mezi tureckými vězni je pak korunováno romanticky inscenovanou milostnou scénou mezi americkým a skandinávským vězněm...což je pointováno něžným! odmítnutím). Oceňuji atmosféru snímku i profesní kvality (úvodní scéna má grády), navíc sám film je legenda, etalon subžánru vězeňských dramat, ale při jeho zhlédnutí mi bylo smutno spíš z jeho podstaty, než z osudů v něm zobrazených, teprve po přesunu do ,,sekce 13" jsem začal mít pocit, že míra viny mladého arogantního Američana není adekvátní míře trestu. (24.05.2015)

Jsem Billy Hayes, totiž býval jsem... Ano, v tureckém arestu neznamená nic vaše jméno, ani to, odkud pocházíte, přesto, že na první pohled nepůsobí nijak hrůzostrašně, charakterizovala bych ho jako vězení tržnicovitého typu, s volným pohybem osob a zboží, ale že dokáže naučit pokoře! Dokonce i Billyho, který by mohl vést seminář v namachrovanosti poté, co vás v Turecku dostanou se dvěma kily hašiše - tedy během prvních hodin, jen do káravé lekce po svévolném opuštění odemčené cely, za účelem zapůjčení deky... Jóó, tady se nabízí poučení - než se budete chtít obohatit převážením drog z cizí země, zjistěte si úroveň vězeňství, politickou situaci a sazby za přechovávání i distribuci - čímž chci říct - takových já, s'il vous plaît, nelituju. (05.03.2014)

Samozrejme, že démonizáciu všetkého tureckého v tomto filme treba brať s nadhľadom a ako dramatizáciu s úmyslom poskytnúť divákovi čo najstiesňujúcejší zážitok. Ak si niekto bude myslieť, že to tak stopercente bolo, tak je to jeho problém. Hayes si ale aj podľa filmu za svoje problémy môže sám a to, že je bábkou medzi Tureckom a Nixonom, je aj chyba americkej administratívy. Treba vyzdvihnúť casting, ak by som ako väzeň uvidel hlavného bachára, radšej by som sa hneď prvú noc obesil. Paul L. Smith je génius. Veľmi, veľmi sugestívny zážitok, ktorý som prvý krát v živote absolvoval niekedy, keď som mal desať rokov a neskôr až teraz. (24.03.2017)

Bill Hayes, americký vysokoškolský student, je chycen za pašování drog a skončí tak v tureckém vězení. Příběh podle skutečné události z roku 1978. Snímek je znepokojivý ve své strašlivosti reálných skutků na tureckém území. Určité vyobrazené události mohou připadat drsně a občas až neskonale brutálně, ale kdo by co od vězení v Turecku také čekal. Snímek je svým námětem fascinující a vlastně i hodně varovný. Jedná se o hluboké vězeňské drama z prostředí bezcitných lidí poukazující na tamní spravedlnost, vězeňský systém a životní podmínky jako takové. - " I just wish you could be standing where I'm standing right now and feel what that feels like; because, then, you would know something that you don't know, Mr. Prosecutor: Mercy! You would know that the concept of a society is based on the quality of that mercy; its sense of fair play; its sense of justice! But I guess that's like asking a bear to shit in a toilet." (23.07.2020)