Hořící Mississippi

Čo beloch to psychopatická sviňa (až na Hooverových chlapcov, samozrejme), čo černoch, to nevinná utláčaná obeť. Nepopieram tragédiu afrického národa ani sa nesnažím ospravedlniť jeden z najhanebnejších momentov histórie Spojených štátov. Len toľká polarizácia a figúrkovitá charakterizácia postáv je už z dnešného pohľadu naivná, ruší a uberá tomuto filmu na pôsobivosti. V tomto smere lacná záležitosť, ale inak slušne vystavaná a napínavá krimi s vynikajúcim finále. (03.08.2012)

85%. Béčko, kterému nechybí přesně to, co nízkorozpočtový snímek potřebuje, aby se mohl rovnat drahým blockbusterům - atmosféra a emoce. Mississippi Burning obojím doslova srší a především emoce vyvolává na úrovni skoro až filozofické, přičemž do sebe plynule proplétá dvě narativní linie - na jedné straně analyzuje morální dilemata problematiky rasismu v USA v době, kdy už do jisté míry pokračovala Kennedyho uvolňující vize rovnoprávnosti, což je ta klíčová funkční linie; jakoby bokem navíc sledujeme "bonusovou" linii primárně charakterovou, která předkládá v návaznosti na vyprávění dvě postavy, které nejsou nijak významně vrstveny do hloubky, ale jejichž komplex neúplatnosti, byť třeba ne vždy směrován stejnou cestou (i když pořád ke stejnému cíli), je silně motivační a má hluboký přesah daleko za filmové plátno. Tato linie možná nebyla záměrem, aby inspirovala, a s největší pravděpodobností byla rozvíjena ve scénáři nahodile v nutné paralele s dějem samotným, nicméně přístup obou agentů k situaci bere dech a měl by se stát vstupním záznamem pro všechny veřejně činné osoby (a to zdaleka ne jen co se týče přístupu k menšinám a problematiky rasismu obecně). Nakolik je dnes tak dogmatická loajalita svému poslání realistická, je otázka, nicméně Ward s Andersonem jsou encyklopedickou ukázkou hrdinství, stejně jako Mississippi Burning je ukázkou precizní atmosferické tvorby, jejíž význam není komerční nebo ryze kinematografický, ale nabízí odpovědi na otázky, které západní svět často a na mnoha místech v různé míře trápí dodnes, ale zároveň ukazuje profilový fundamentalismus Američanům vlastní, který v mírnější a skrytější podobě vidíme i nyní, o 50 let později, kdy už se rasismus zdá být přežitkem, asi proto, že už se o něm nemluví a že jeho podoba je spíše symbolická. I tak ale stále existuje a filmů naprosto devastujících veškeré předsudky a iluzi nerovných hodnot mnoho není; a už vůbec ne těch, které mají moc skutečně inspirovat. Mississippi Burning patří k těm nejlepším z nich. Alan Parker zdánlivě neřešitelná jednosměrná morální dilemata umí, což dokázal později s trestem smrti v The Life of David Gale, ale právě Mississippi Burning je jeden z těch snímků, které by měl vidět a především vnímat každý a přesto ho v žádných filmových učebnicích nenajdete. (08.01.2016)

Jo, černí to na jihu neměli - a nejspíš ještě nemají - lehký. Přesvědčil se o tom jak Sidney Poitier, tak Gregory Peck. Oceňuji snahu tvůrců poukázat na problém rasové segregace, rasismu, antisemitismu, antikomunismu a bůhvíčehoještě, bohužel se snímek chvílemi vleče, a kdyby Alan Parker trochu víc zatopil pod kotlem (a jako že na to má), mohl být výsledek mnohem působivější. Nicméně Hackman je sympaťák a všichni ti jižanští burani působí přesvědčivě. Jediný, kdo tak trochu stojí stranou, je Williem Dafoe. (31.08.2009)

Hodně drsný historický film o rasové segregaci v Mississippi v 60. letech se skvělým obsazením. Vše začne zmizením třech aktivistů za lidská práva. Dva agenti FBI jsou vysláni, aby je našli. Místní obyvatelé moc nápomocní nejsou a nechtějí měnit staré pořádky. Agentů FBI přibývá. Začne válka mezi černými a bílými a situace se vyostřuje. Stále nejsou důkazy. Je to vážně dobře a věrně natočené. Opravdu síla, pokud to tehdy v Americe takto vypadalo. Rozhodně bych vyzdvihl vynikající výkony Geneho Hackmana a Willema Dafoe. Nejde jim nefandit. Ale trochu se to vleče. "Už toho mám dost!" (08.04.2019)

"Já vám moc nesedím, viďte ?!" - "Ne, to ne !! Nesedí mi ten váš humor.." - "No, lepší než žádnej.." Naprosto skvostný film, v němž lze snadno vypozorovat Parkerovy nejsilnější zbraně a typické znaky jeho tvorby, totiž atmosféru hutnou stejně jako soundtrack Trevora Jonese, banální leč silný jako rána kladivem, a postupně budované napětí, které zpravidla s rozuzlením graduje, a činí tak snímek naprosto strhujícím.. Hořící Mississippi platí za velmi realistický a syrový snímek, spíš výbornou detektivku podpořenou energií mezi vyšetřovateli v podání výborných Genea Hackmana s Willemem Dafoeem než cokoli jiného, která rozhodně diváka strhne více než nějaké laciné melodrama plné moralit.. Zvláště ta nejednoznačnost charakterů potěší, zde o plytkosti nemůže být ani řeči, zejména fantastický Hackman, nesmírně citlivý herec, si svého stále nasraného zamilovaného agenta opravdu užívá.. Prakticky z každého záběru dýchá ta atmosféra šedesátek, nepamatuji žádný jiný film, kde by ta vášnivá síla rasismu byla přímo hmatatelná jako právě zde, navíc právě to věrné a citlivé vykreslení vztahů a poměrů buranského Jihu uvnitř městečka jej činí skutečným, živým, a dokáže tak vlastně diváka přesvědčit, že celý příběh vlastně sleduje přímo zprostřed dění, což tenhle jedinečný snímek dělá dokonale věrohodným.. (08.01.2016)