Pink Floyd: The Wall

Album Pink Floyd: The Wall patří k těm, ke kterým se s železnou pravidelností vracím, a ústřední hudební motiv přiváděl mé sousedy k šílenství, když jsem si jej neustále přehrával. Přesto jsem se dlouhá léta snímku vyhýbal, protože jsem tušil, že si s Parkerem nebudeme rozumět. Už jsem se v minulosti setkal s celovečerními filmy koncipovanými jako stominutový videoklip a podle mě tyhle projekty troskotají na tom, že rozsekány na řadu jednotlivých písniček doprovázených obrazem by fungovaly skvěle, ale pohromadě nedrží. Působí příliš nesourodě a The Wall je toho jasným důkazem. Šestiminutový videoklip Another Brick in the Wall na YouTube bych ohodnotil 100 %, ale tady jsem už po 10 minutách cítil, že se naplňují mé neblahé předtuchy a s každou další minutou jsem si uvědomoval, že bych pouhý poslech ocenil mnohem víc. Obraz zkrátka ruší. Nic na tom nemění spousta nápadů, zajímavých animací a skvělých záběrů, protože film má fungovat jako celek, ne jako soubor složek. Celkový dojem: 45 %. (27.03.2020)

Tento snímok sa úplne vymiká filmovým štandardám, no napriek tomu ponúka silné emócie a to, čo si z neho odnesiete. Alan Parker je bohový rozprávač a to, čo s nevídanou, partnerskou pomocou grupy, akou je Pink Floyd, vsunuli do pár piesní a zároveň na plátno je dosť silný zážitok. Ani nebudem menovať, čo všetko film kritizuje. Od vojny, cez spoločnosť, školstvo, mravy, etc. Zapasovanie piesní bolo presné a čo viac, okrem jednej, mali všetky explozívny náboj a šťavu. 80%. (03.09.2007)

Nikdy jsem nemiloval operu Leoše Janáčka, přesto mi "Lev s bílou hřívou" v průběhu let skončil ve filmové TOPce. Nikdy jsem neposlouchal a nevyhledával hudbu kapely Pink Floyd, některé skladby tady na mne působily depresivně, přesto jsem si Parkerův film The Wall, který na mne udělal silný dojem, pustil letos již podruhé a přidávám mu po opakované projekci i zbylou pátou hvězdičku. Zajímavé, jak film někdy dokáže ve mne vzbudit obdiv i k zcela jiným druhům umění. The Wall je krásným příkladem, jak lze vyjádřit pocity, názory na problém i kousek lidského příběhu různými způsoby... vizuálně, hudebně, textově... Alan Parker dokazuje, že to lze rozhodně i dohromady. Já prožil u tohoto filmu celou řádku silných pocitů, často se nacházel v nepříjemném mrazivém transu, ale tentokrát jsem se vedle obdivu nad vizuální stránkou a myšlenkovou hloubkou ještě více nadšeně zaposlouchal i do skvělé originální hudby. ,,To není bolest, to se jenom vyvíjíš..." Z veškerého dění ve dvou linkách na přeskáčku mezi současnou situací rockového hvězdy a jeho tíživých vzpomínek na dětství během války mně asi nejvíc zaujaly dvě až mrazivě podobné scény zobrazující podléhání "vůdci" a okolitému davu: poprvé v podání žáků během školního vyučování plného přísných direktiv ze strany učitele (završeno krásně výstižnou animací s masky a mlýnkem na maso!), podruhé v podání jásajících fanoušků na rockovém koncertě kapely. U holící scény vysloveně trpím, ale jsem rád, že film nekončí pesimisticky, naopak tolik něžnou písní s pozitivním poselstvím... 31.7.2020: Sbohem pane Parkere, odpočívejte v pokoji a děkujeme za úžasné filmy! 90% (01.08.2020)

// Distribútor: MGM // Počet premietajúcich kín v USA: 673 // Otvárací Víkend USA: $2,712,095 // Tento film som si pozrel len z jediného dôvodu a to aby som mal odpozeraných prvých 300 najlepších a prvých 300 najobľúbenejších filmov. Nie som fanúšik Pink Floydu a ich hudby a očividne ani nikdy nebudem. Film sa mi nepáčil z niekoľkých dôvodov ako napríklad: obraz, hudba, stopáž a animácia. Jedno pozretie na celý život úplne stačí. (13.07.2012)

Budem v menšine, ale čo už. Film mi prišiel prázdny, plný lacných myšlienok, ktoré sú ešte lacnejšie podané (ale na druhej strane ma nenudil). Nejako extra nemusím ani Floydov, texty mi tu navyše prišli občas až katastrofálne. Zabite ma za to. Aj tak som to pozeral viac menej len kvôli (inak úžasnému) Bobovi Geldofovi, ktorého (tak ako jeho kapelu The Boomtown Rats) na rozdiel od Floydov počúvam veľmi rád. Koniec koncov nie som na tom až tak zle, ani Bob Geldof nemá rád Pink Floyd ... (15.09.2007)