Euforie

Čůráčci a čůzinky ve strhující generační výpovědi další ztracené generace, kde nahota, sdílení, omamné látky, závislosti, úzkosti, rodiče co nic nechápou a videa hrají prim. Hledají sebe sama i objevují sexualitu; tedy věci, kterými si prošly veškeré generace. Akorát to hledají skrze jiné prostředky a jinak než generace před nimi. Výtečně podané, zahrané, celou dobu mrtě znepokojivé a nepříjemné způsobem ne nepodobným svého času Requiemu za sen. Místy to působí až moc literárně; speciálně sáhodlouhé monology Rue na počátku epizod, kdy stačilo bohatě informaci předat vizuálem (což se děje) a není třeba to celé minuty a minuty i popisně a nadbytečně říkat. To je však detail. Jediná skutečná výtka snad k tomu, že to záhy řekne v podstatě vše a pak se to... Ne, že přímo točí v kruhu či mlátí prázdnou slámu, ale s trochou nadsázky platí "viděli jste jednu epizodu, viděli jste všechny". Jsou do jedné stejně dobré, silné, vypovídající a bez výjimky jde o "echt silnou kávu", ale ten pocit, že to možná nemusel být formátem až tak seriál jako minisérie, ten nezmizí. | S1: 4/5 | (21.02.2021)

1. série: Euforie začala pro mne v celku netradičně. Postupně se ukázalo a vykrystalizovalo, co v sobě seriál skrývá. Dokáže si totiž pohrát s detaily zpracování, které by jen tak nikdo nevyužil a jen tak by nikoho nenapadly. Mluví se o tom jako o novém Skins, ale já si tedy nepamatuji, že by britská verze byla tak propracovaná a osobitá. O každé osobě máte na začátku medailon a dozvíte se mnohem více z nitra samotných postav, které se z vedlejších v celku snadno stanou hlavními, když je to potřeba. Seriál umí docela i zaskočit tím, co se kolem naší mládeže dokáže dít i s největšími prvky psychopatie. A závislosti samozřejmě. Hodně závislosti. Plus k tomu musím připočíst skvělý soundtrack, který dokázal být zároveň moderní a přesto zcela adekvátní a i pro mne plně vyhovující. Ono je to vlastně další teenage drama. Jenže! Za žádnou cenu to není jako Riverdale nebo nedej bože Elite. Proč? Není to to tolik irelevantní a nechtějí vám vypadnout oči z důlku, jen protože někdo řeší něco totálně stupidního. Máme zde problémy, které jednoznačně byly zpracovány dost originálně a to jak už ve scénáři a nebo v rámci kamery a střihu. Finální scéna sama o sobě epická jak nikdy. Zatím si to asi neuvědomuji jako u mnoha dalších věcí podobných, ale myslím, že tohle je jeden z těch materiálů, kde se na druhou sérii budu ještě dost těšit. <b>2. série</b> I když druhá série oslovuje trochu méně, než ta předchozí, stejně zde máme další kvalitnější materiál toho, co může v současné seriálové produkci vzniknout. Příběhy pubertálních postav dokáží být kupodivu poutavé a zajímavé. Poté to mnohdy pokulhává právě na troše té pubescentní demence, ale i tak se dá oko přimhouřit. Teď si zase počkat pět let na další sérii. Jen stále se ve vzduchu nese ten strašák toho, jestli děcka jsou tak blbá a myslí si, že toto je život. (07.09.2019)

Popravdě jsem velmi na rozpacích, zda po dvou epizodách tomu dát ještě šanci. Hlavní hrdinka Zendaya dle mého skromného názoru příliš nevypadá a ani se nechová jako fetka. Na jejím herectví mě nepřipád nic zvláštního. Ostatní herci jako by utekli ze Stmívání nebo jiného týnejdž kůltovního snímku či seriálu, chcete-li. Chápu, že ledacos je možné v dnešním světě Kompjůtrů a přístupnosti, ostatně jsou to děti z JúEsEj, tak co by nebylo. Ale udělat 11 letého hocha drogovým dealerem je trochu moc. Zase se tu záměrně snaží šokovat! Ikdyž při troše představivosti uvěřím i této pohádce... když dneska vidím děti cikorek, kdo ví co z ních vyroste. Bejt to v Polsku, věřím tomu asi víc, když tam mají auto co rozváží drogy a distribuce probíhá i do škol... (17.09.2019)

Tak nakonec jsem to naplno ocenil až ve druhé řadě. Za super práci s pozadím záporných postav, hlavně Eric Dane tam měl díl, kde vládnul. Tam jsem za tu hoďku vystřídal snad všechny emoce. Vůbec jsem nečekal, že je schopný takového výkonu. Pak byl tedy boží díl s útěkem Rue.  A myslím, že držím nějaký světový rekord, kdy mi došlo, že je Jules transsexuál, bylo to velmi velmi pozdě.  Jinak tohle bude podobný inkubátor jako Skins: Zendaya, Sidney SwEEney, Jacob Elordi (když ne Supermana, tak něco podobného dostat musí) a Hunter Schafer - to by byla cool Harley Quinn.9-10/10 Ale určitě to není pro každého... (08.05.2024)

Všetko, čo robí život stredoškolákov euforizujúco dobrodružný. Teda, s vynechaním dobrodružstiev, ktoré ponúka príroda a bádanie. A zároveň všetko, čo by chcela aj nechcela dať o sebe nastupujúca generácia vedieť ostatným. Niečo v tomto štýle: Pozrite, my nie sme žiadne detičky. Dávno poznáme drogy, aj rozdiely medzi nimi. Miešame si vlastné liekové lektvary. Boj so závislosťami zvládame ako na sínusoide, ale popri citových problémoch je to nepodstatná drobnosť. Sex nie je tabu. Nepoznáme v ňom žiadne rasové, rodové ani vekové zábrany. Všetko si zaznamenávame. Chľastáme a žúrujeme ako o závod. Ale vedomosti máme, to si nemyslite. Síce kníh veľa nečítame, zato z internetu a chatov sme múdri ako rádio. Často opakujeme len hriechy svojich rodičov. Len premyslenejšie a cynickejšie. Lebo máme internet. Ale túžime, kurva po veľkej, naozajstnej láske, napriek všetkým pičóziám, čo porobíme, túžime. Štýl, musí to mať štýl, cool hudbu (a že tú má Euphoria pamparádnu), a farebné vyladenie. Lebo napriek pohŕdaniu hodnotami rodičov, bez imidžu si nanič. Či si dievča, transka alebo chalan. Všetko nakopené na sebe môže zaváňať aj rozčarovaním z najkrajšieho obdobia života. No a čo? Aj tak sa všetci rútime naproti smrti, tak čo? Zároveň všetko toto napísané (a kopa nenapísaného, lebo však netreba spoilerovať zase), je, o čom chceme aby ostatní (rodičia, známi, spoločnosť) vedeli, zároveň by sme chceli aby to ostalo aj utajené. Preto je fajn, že sa toho chopil Sam Levinson a spriaznené režisérky. Výborná, hutná a komplexná výpoveď o mladosti. Za mňa rozhodne seriál roku 2020! (25.03.2021)