Byli jednou dva písaři

Bylo nebylo, jednoho vláčného dne kdesi na lavičce v parku potkali se dva vysloužilí pomatení troubové a jelikož neměli do čeho píchnout, ač by rádi, sčuchli se a přestěhovali na venkov v naději, že ohromí sebe i místní vidláky odbornou vědeckou činností. Jednomu kdysi jakási dáma olízla ucho, druhý nemá ani takové zkušenosti, ovšem k libovolnému tématu má vždy nějakou tu knihu. S obrázky, přirozeně. Nanejvýše osvícené bádání, jehož výsledky mohou konkurovat i velikánovi Cimrmanovi, se tedy mohlo započít. Je libo kadibudku beze stěn? Pravé antické ruiny? Či snad ovcokozu? Nic není nemožné, když za vším stojí urputná snaha a svérázný pohled na svět kolem očima těchto předchůdců Pata a Mata, stačí na všem hledat to dobré a bezmezně věřit vlastní genialitě. (03.06.2014)

Jaroslav Dietl, Miroslav Horníček a Jiří Sovák, to je záruka dobré zábavy. Celé je to postavené na dialogu pana Bouvarda a Pécucheta. Hodně mi to připomíná rozhovory Werich x Voskovec nebo Werich x Horníček. Jaroslav Dietl napsal výborný scenář, který jistě pánové Horníček a Sovák vylepšili svým komediálním talentem a improvizací. Mám tenhle seriál prostě rád. (04.11.2009)

Dle mého jeden z nejlepších seriálu jaký kdy v českém prostředí vznikl. Tento klenot české filmografie těží především z hereckých výkonů pánů Herců Miroslava Horníčka a Jiřího Sováka, kteří se neuvěřitelným způsobem doplňují a dokazují, že vtipný seriál může stát na inteligentním humoru, což již z dnešní generace herců umí málokdo. Samozřejmě velkou zásluhu na úspěchu má i excelentní Jaroslav Dietl, který se v dnešní době rádoby rychlokvaškových seriálu musí otáčet v hrobě. (04.02.2009)

Zdálo se mi, že několik dílů trvá, než se Horníček se Sovákem dostanou do formy, ale pak to stojí za to. Myslím, že se jim nakonec ani ze statku nechtělo. Je to svůdný typ existence- dost peněz, pití,jistá obživa- ideální platforma na vymýšlení blbostí. No a to je též ideální prostředí pro Sováka a Horníčka. 80% (15.02.2013)

Tohle nebude klišé, kdy řeknu, že to bylo skutečně mistrovské dílo, ale hlavně koncert Miroslava Horníčka a Jiřího Sováka. A přesně jak už se píše níže, to, jaký měli prostor pro seberealizaci svou a svých postav v Písařích, to už se asi nikomu nikdy nepostěstí. Oni to však vzali za správný konec a výsledek je velice příjemná záležitost, která ani po dlouhých desetiletích neztrácí nic ze svého génia. (11.04.2012)