Režie:
Ján RoháčKamera:
Jiří LebedaHudba:
Jiří ŠustHrají:
Otakar Brousek st. (vypravěč), Jiří Sovák, Miroslav Horníček, Jan Libíček, Jaroslav Moučka, Věra Tichánková, Libuše Havelková, Soběslav Sejk (více)Epizody(10)
Obsahy(2)
Francie, 19. století: Na lavičce v parku se jednoho odpoledne setkají dva postarší pánové, Bouvard (Jiří Sovák) a Pécuchet (Miroslav Horníček). Zapovídají se a zjistí, že jsou oba dva písaři a mají necelý měsíc do penze. Kromě toho je pojí společné zájmy o vědu, literaturu a umění. Když pak Bouvardovi zemře kmotr a odkáže mu velkorysou částku, Bouvard si vzpomene na svého přítele, zakoupí statek na venkově a oba tam odjedou oddávat se vědám. Jejich diletantské pokusy pěstovat melouny, konzervovat jídlo nebo rozbít atom končí obvykle naprostou katastrofou, staříci přesto nepolevují a žijí životem, po jakém vždy toužili. (Oskar)
(více)Recenze (247)
To je učiněná poezie... Miluju Horníčkův humor a stejně tak Sovákovo bravurní herectví. A dát právě tyhle dva dohromady jakožto ústřední dvojici, to byl geniální tah režiséra Roháče. A věřím, že pak už ani nebylo třeba moc režírovat, ti dva museli improvizacemi přímo sršet... No řekněte, nechtěli byste prožít důchod přesně tak jako pánové Bouvard a Pécuchet? ()
Bylo nebylo, jednoho vláčného dne kdesi na lavičce v parku potkali se dva vysloužilí pomatení troubové a jelikož neměli do čeho píchnout, ač by rádi, sčuchli se a přestěhovali na venkov v naději, že ohromí sebe i místní vidláky odbornou vědeckou činností. Jednomu kdysi jakási dáma olízla ucho, druhý nemá ani takové zkušenosti, ovšem k libovolnému tématu má vždy nějakou tu knihu. S obrázky, přirozeně. Nanejvýše osvícené bádání, jehož výsledky mohou konkurovat i velikánovi Cimrmanovi, se tedy mohlo započít. Je libo kadibudku beze stěn? Pravé antické ruiny? Či snad ovcokozu? Nic není nemožné, když za vším stojí urputná snaha a svérázný pohled na svět kolem očima těchto předchůdců Pata a Mata, stačí na všem hledat to dobré a bezmezně věřit vlastní genialitě. ()
Pamatuji si nedělní dopoledne na "jedničce" když táta přepnul a my jsme se museli povinně dívat (to jsem ještě neměl PC),protože jinak by nebylo co dělat než jít pomáhat vařit oběd a jak byl člověk jako malej zvyklej vstávat v 6 hodin v neděli na pokémony a všechno možný další, co dávali (dneska jsem rád když o víkendu v jednu odpoledne vstanu), tak mě to zezačátku celkem solidně nudilo, pak jsem k tomu ale s přibývajícímy roky (nemnoha roky), přišel na chuť a pustil si to znova a tak musím pět hvězd za pěkný seriál, který mě provázel od malička dát. ()
Když si uvědomím, že víc jak z poloviny jsou dialogy a scény improvizací Horníčka a Sováka, smekám a hluboce se klaním. Tento způsob humoru je mi velmi blízký a na každou reprízu Písařů se moc těším. Vždy, když toto dílko sleduju, uvědomuju si, jak nedoceněný herec a autor Horníček je. Tohle je zkrátka šálek mojí kávy. ()
Tento nesmrtelný seriál přesně vystihuje rčení "uplést z hovna bič". Když se sejdou dva geniální herci, je možné vytvořit vynikající seriál v podstatě "na dvorku", bez jakýchkoli filmařských fičur. Dva rentiéři řeší ty nejbanálnější problémy, jaké si lze představit, a divák se při tom královsky baví. ()
Galerie (18)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (39)
- Tvůrci při natáčení na Trojanově statku, který představuje nové útočiště obou písařů, nedávali pozor a nezakryli některé stopy 20. století – například bakelitové elektrické vypínače vedle dveří. (Robbi)
- Když Bouvard (Jiří Sovák) stoupá po schodech, říká: „Od té doby, co mi utekla žena, mívám výhradně erotické sny.“ Když dojdou do pokoje, ptá se o pár minut později Pécuchet (Miroslav Horníček): „Byl vy jste někdy ženat?“ Ale tuhle otázku před chvilkou Bouvard zodpověděl. (sator)
- V 7. díle (Divadlo) pan Pecuchet (Miroslav Horníček) říká, že divadlo nikdy nehrál, přestože ve 3. díle (Návštěva) můžeme slyšet, že jako student hrál ochotnické divadlo, byl zavěšen nad jevištěm a našeptával světci různá vnuknutí. (vevi14)
Reklama