Režie:
Pier Paolo PasoliniKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Totò, Ninetto Davoli, Femi Benussi, Rossana Di Rocco, Renato Montalbano, Giovanni Tarallo, Domenico Modugno, Cesare Gelli, Alfredo LeggiObsahy(1)
Dravci a vrabci jsou především bajkou, moralitou naplněnou aforistickými symboly. Jako se v něm setkávají dva Nevinní z ulice Hladu, z vesnice Bídy, z úpatí Hor Hlouposti, proslulé po celém světě mučednictvím sv. Analfabeta s havranem z hlavního města Ideologie z ulice Karla Marxe, setkává se zde maoistická ideologie s indickou filosofií, marxismus se středověkým křesťanstvím, neorealismus s výsostnou stylizací. Poprvé se zde objevují groteskně stylizovaní hrdinové Toto a Ninneto. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (46)
Ten film asi opravdu potřebuje více setkání. Poprvé před 5-6-ti lety jsem z něj měl trochu rozporuplné pocity, vycházející hlavně z toho, že jsem ho ne zcela chápal a spousta věcí mi unikala. Teď po letech už to všechno zapadalo a sedělo. Na Pasoliniho filmech se mi vždycky strašně líbí, že ač to z nich není na první pohled patrné a jejich pozadí, kulisy a prostředí tomu dokonce mnohdy odporují, je v nich obsažena, navzdory veškeré jejich kritičnosti, oslava života jako takového. A Pasoliniho prostitutky mají opravdu velké kouzlo. Až na pár maličkostí neuvěřitelně krásný film. ()
Napodruhé (možná i díky poznámkám) netápu. Pasolini svou bajkovitou esej pojímá s velkou hravostí. Ta je patrná už z kouzelných zpívaných titulků, pokračuje absurdními dialogy, které se střídají s marxistickými citáty, biblickými odkazy. Na diváka chvilkami dýchne transcendentálno (dívka v kostýmu anděla, pohybující se mezi hrubými stěnami betonové stavby), dokonce se dostaví i závan existencialismu (rozhovor ústřední dvojice o Gagarinovi). Paralelismus nebo leitmotiv cesty, zdůrazňují Pasoliniho přemítání o prolínání katolictví a levicového smýšlení, ozvlášťňuje jej zároveň hra s žánry - groteskní stylizace je víc než patrná, objevují se také lehké prvky westernu. Godard se zkrátka může jít klouzat. ()
Marxistická pohádka na dobrou noc. František z Assisi zvěstuje příchod Karla Marxe, moudrý mnich hledá pomoc v sobě, svém mozku a hlavně ve vědě - stačí jen věřit ve vědu a pak už je Bůh zbytečný, protože rájem je život na zemi. Levicový intelektuál krásně žvaní, chvíli se to dá poslouchat, ale nikdo se z toho nenají. Všichni přijímají poselství lásky a ve stejné chvíli se žerou navzájem - chudák ještě většího chudáka, a jen proto aby ho boháč neuvěznil. Kdyby zůstal Pasolini celý film u lehkého uměleckého zobrazení marxismu zabaleného do lidového mudrování nad během světa, bylo by vše v mantinelech angažovaného umění. Jenže chvíli před koncem se objeví směrovka: Kuba 13000km a film se změní v ideologii, neboť pro Pasoliniho už je konec cesty nedaleko. Kdo nechce vidět, nevidí nic - a stačilo si poslechnout lidi utíkající z područí SSSR. ()
Jedinečné zpívané úvodní titulky, Pasoliniho rozpustilý humor, který známe z jeho Trilogie života (zde ale prakticky nevidíme nahá lidská těla), kritika společenského uspořádání a lidského pokrytectví a Morriconeho pěkná hudba. V "evidentní" rovině snímek, který by snad nikoho neměl pohoršovat, rozhodně stojí za shlédnutí. ()
Pasoliniho alegorická procházka otce a syna, plná symbolických odkazů. U Pasoliniho je zvykem výrazná stylizace a ne jinak je to i u tohoto groteskního díla. Navíc doplňena úžasnou hudbou mistra Morriconeho. Ta výrazná rytmická kytarová melodie mě jede v hlavě ještě teď. A nejvíc mě rozbila hláška : " Poslechni, to se každé ráno češeš vysavačem? " :D :D ()
Reklama