Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Je květen 1945 a Německo leží v troskách, poražené po bezpodmínečné kapitulaci před Spojenci. Hitler spáchal sebevraždu v berlínském bunkru a celý svět volá po spravedlnosti. Pokusu o vyrovnání se s nacistickými zločiny se ujal americký soudce Robert Jackson, který sestavil Mezinárodní válečný tribunál v Norimberku. Právní základ mu dala tzv. Londýnská charta Spojenců, podle níž má tribunál právo "obviněného, který byl prohlášen vinným, odsoudit k smrti nebo k jinému trestu, který by považoval za spravedlivý". Úkolem tribunálu bylo soudit a potrestat zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Souzeno bylo 22 hlavních válečných zločinců, členů vlády a vrchního velení německé nacistické armády a 7 organizací. Celý proces od příprav soudní síně a stohů materiálů jako podkladů k obžalobám v rozstříleném Norimberku v létě a na podzim roku 1945 až po závěrečný ortel v říjnu 1946 ukazuje film očima hlavního amerického žalobce Roberta Jacksona a říšského maršála Hermanna Göringa. Ten se nejprve pokouší ovládnout průběh soudu, ale pod tíhou svědectví obětí, které přežily, nakonec i pod tíhou faktických čísel a především po zhlédnutí dokumentárních záběrů z koncentračních táborů, které usvědčují nacistické pohlaváry z hyenismu, postupně ztrácí kredit i mezi svými souputníky. Mění se i původní postoj soudce Jacksona, který v rozporu s názorem ruského žalobce Nikitičenka zpočátku odmítá popravy. Po více než 300 dnech jednání, s 5500 dokumenty a 200.000 místopřísežnými prohlášeními, vynese Norimberský tribunál 1. října 1946 dvanáct rozsudků smrti, sedm trestů odnětí svobody a tři zproštění viny. Sám Göring 16. října 1946 několik hodin před popravou spáchá ve své cele sebevraždu. Dvoudílný kanadský film Norimberský proces převzal řadu dialogů přímo ze zápisu soudního jednání a je nejen fascinující rekonstrukcí nejvýznamnějšího a bezprecedentního soudního procesu 20. století, ale nahlíží i do zákulisí politických a osobních zájmů, z nichž už tehdy - těsně po světové katastrofě - bylo patrné budoucí dělení světa na dva protilehlé tábory. Původní záběry z koncentračních táborů jsou zcela autentické a ani po více než půl století neztratily nic ze své otřesnosti. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (119)

Ferinka 

všechny recenze uživatele

Nebýt snad pro mě zbytečného milostného příběhu na pozadí/popředí, bylo by to na pět hvězd. Zajímavé je, že jsem film viděla poprvé když mi bylo asi 12 let a vryl se mi do paměti natolik, že jisté scény jsem byla i po deseti letech schopna vidět dopředu. Jako dítěti ve mě Norimberk vytvořil jednu z prvních představ o tom, jaká mohla válka být a jak je těžké uzavřít nad někým nějaký soud. A pokud se to podařilo i u jiných diváků, film nesporně splnil to, co měl. A nikdo mi nevymluví, že by film neměl mít účel. Měl, a pokud možno vždy. ()

Gary 

všechny recenze uživatele

Film není plný emocionálních a dramatických proslovů. Je totiž naplněn opravdovými, surovými a často i velice krutými výpověďmi, jejichž hlavním příkladem je podle mě výpověď vedoucího tábora v Osvětimy, jak naturalisticky popisuje "krysařské" vyhubování. Všichni zúčastnění hrají skvěle. Nade všechny však převyšuje životní role Briana Coxe v roli Göringa. Jeho podání je tak vychutnané a nadřazené, že byste mu i začali fandit. ()

Reklama

Pecival 

všechny recenze uživatele

Zpočátku se mi to moc líbilo, hlavně kvůli Brianu Coxovi, který doslova válí a totálně zastiňuje všechny ostatní dohromady. Ale tři hodiny jsou moc - na to příliš chybí nějaké silnější momenty. Každopádně film jako jisté seznámení s tématem pro lidi, kteří jsou líní číst sloužit může a k zamyšlení určitě vede. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Četl jsem hodně knih o nacistických válečných zločincích (samozřejmě včetně knihy Norimberský proces). Film vlastně z knihy vychází. Přes maximální snahu všech spojeneckých jednotech včetně speciálních armádních týmů lovců hlav se nedařilo dopadnout všechna nacistická zvířata... S těmi, které se podařilo chytit bylo nutno zahájit rychlý, ale spravedlivý soudní proces. Na spravedlnost se dával největší důraz, protože byla velká snaha o to, aby Němci nemohli říci, oni vyhráli válku tak si holt dělají co chtějí a nejspíše náz zabijí. Z práva vítěze. Jenže spojenci se snažili o pravdu, o dokázání všech válečných zločinů a zvěrstev konkrétním odpovědným nacistickým pohlavárům. Bohužel, tam kde slušnost a civilizovanost stojí proti primitivismu, barbarství a předsudkům, je jakékoliv dokazování vždy těžké... Tvůrci filmu perfektně vystihli dobu začátku procesu. Vysvětlují proč byl zvolen Norimberk, jak bylo těžké v totálně vybombardovaném městě páchnoucím po stovkách stále zasypaných mrtvol ve vybombardovaných domech dát dohromady soudní budovu a kompletně ji zařídit pro světem sledovaný mezinárodní soudní proces s nacistickými válečnými zločinci. Celkem striktně se drží historické linie a mne velmi mile tento TV překvapil. Už jen ta jmén: Plummer, Sydow, Cox, Baldwin.... Koho téma zaujalo, doporučuji k přečtení knihu Rytíři Bušidó, kterou napsal Lord Russel l z LIveropolu a je o podobném procesu, avšak s Japonci. * * * * * ()

gogo76 

všechny recenze uživatele

"Nebyť tých masových vrážd, mohlo byť všetko inak"... Veru tak, pán Goring... Raz za čas v trafike s lacnými DVD natrafíte na výborný film a toto je jeden z nich.Tento dvojdielny TV film zdobí naozaj veľmi slušná výprava i obsadenie, preto som veľmi rýchlo zabudol, že sledujem TV film. Norimberský proces z roku 1961 sa venuje súdnemu procesu z druhej vlny, tu sme svedkami asi najväčšieho súdneho procesu v dejinách. Bol som prekvapený koľko priestoru dostal Goring v podaní absolútne skvelého Briana Coxa. Nečakal som to a popravde, toto je jeho film. Strhol na seba všetku pozornosť a ostatným nedáva veľké šance. Na jednej strane je to fajn, že je tu tak výrazná osoba, na druhej strane by som rád videl o čosi viac deja okolo Hessa alebo Speera. Napriek tomu sklamaný nie som ani náhodou a vzhľadom na to, že sa jedna o TV film, dávam plný počet. 100%. ()

Galerie (8)

Zajímavosti (1)

  • Ve filmu dávají Spojenci jasně najevo, že obhajoba ve stylu: „Já jsem jen plnil rozkazy,“ neobstojí. Bohužel kromě výše postavených nacistů právě taková obhajoba většinu německých vojáků (kteří páchali zvěrstva běžně) zachránila, neboť se naučili říkat, že by byli za nesplnění rozkazu ke zvěrstvům popraveni. Bohužel až o řadu let později se ukázalo, že těch pár německých vojáků, kteří odmítli páchat zvěrstva, potrestáno buď vůbec nebylo nebo byli jen přeloženi. Tato poválečná německá lež je známá jako Befehlsnotstand a v Německu se dodnes jedná o formální právní termín používaný pro obhajobu zločinců, kteří byli údajně či skutečně ke spáchání zločinu donuceni pod hrozbou smrti či násilí. (vojtaruzek)

Reklama

Reklama