Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Je květen 1945 a Německo leží v troskách, poražené po bezpodmínečné kapitulaci před Spojenci. Hitler spáchal sebevraždu v berlínském bunkru a celý svět volá po spravedlnosti. Pokusu o vyrovnání se s nacistickými zločiny se ujal americký soudce Robert Jackson, který sestavil Mezinárodní válečný tribunál v Norimberku. Právní základ mu dala tzv. Londýnská charta Spojenců, podle níž má tribunál právo "obviněného, který byl prohlášen vinným, odsoudit k smrti nebo k jinému trestu, který by považoval za spravedlivý". Úkolem tribunálu bylo soudit a potrestat zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Souzeno bylo 22 hlavních válečných zločinců, členů vlády a vrchního velení německé nacistické armády a 7 organizací. Celý proces od příprav soudní síně a stohů materiálů jako podkladů k obžalobám v rozstříleném Norimberku v létě a na podzim roku 1945 až po závěrečný ortel v říjnu 1946 ukazuje film očima hlavního amerického žalobce Roberta Jacksona a říšského maršála Hermanna Göringa. Ten se nejprve pokouší ovládnout průběh soudu, ale pod tíhou svědectví obětí, které přežily, nakonec i pod tíhou faktických čísel a především po zhlédnutí dokumentárních záběrů z koncentračních táborů, které usvědčují nacistické pohlaváry z hyenismu, postupně ztrácí kredit i mezi svými souputníky. Mění se i původní postoj soudce Jacksona, který v rozporu s názorem ruského žalobce Nikitičenka zpočátku odmítá popravy. Po více než 300 dnech jednání, s 5500 dokumenty a 200.000 místopřísežnými prohlášeními, vynese Norimberský tribunál 1. října 1946 dvanáct rozsudků smrti, sedm trestů odnětí svobody a tři zproštění viny. Sám Göring 16. října 1946 několik hodin před popravou spáchá ve své cele sebevraždu. Dvoudílný kanadský film Norimberský proces převzal řadu dialogů přímo ze zápisu soudního jednání a je nejen fascinující rekonstrukcí nejvýznamnějšího a bezprecedentního soudního procesu 20. století, ale nahlíží i do zákulisí politických a osobních zájmů, z nichž už tehdy - těsně po světové katastrofě - bylo patrné budoucí dělení světa na dva protilehlé tábory. Původní záběry z koncentračních táborů jsou zcela autentické a ani po více než půl století neztratily nic ze své otřesnosti. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (121)

gogo76 

všechny recenze uživatele

"Nebyť tých masových vrážd, mohlo byť všetko inak"... Veru tak, pán Goring... Raz za čas v trafike s lacnými DVD natrafíte na výborný film a toto je jeden z nich.Tento dvojdielny TV film zdobí naozaj veľmi slušná výprava i obsadenie, preto som veľmi rýchlo zabudol, že sledujem TV film. Norimberský proces z roku 1961 sa venuje súdnemu procesu z druhej vlny, tu sme svedkami asi najväčšieho súdneho procesu v dejinách. Bol som prekvapený koľko priestoru dostal Goring v podaní absolútne skvelého Briana Coxa. Nečakal som to a popravde, toto je jeho film. Strhol na seba všetku pozornosť a ostatným nedáva veľké šance. Na jednej strane je to fajn, že je tu tak výrazná osoba, na druhej strane by som rád videl o čosi viac deja okolo Hessa alebo Speera. Napriek tomu sklamaný nie som ani náhodou a vzhľadom na to, že sa jedna o TV film, dávam plný počet. 100%. ()

jedna_vrana 

všechny recenze uživatele

„Já to nechápu pořád. Jak mohli jedni civilizovaní lidé provést něco takového jiným civilizovaným lidem?“ „Možná se civilizace přeceňuje!“ „Domnívá se snad krysař, že hubení krys není správné?“ U obžalovaných chýba akákoľvek schopnosť empatie – lebo zlo je neschopnosť empatie. Film je svedectvo neobmedzenej zvrchovanosti a zvrhlosti 20. storočia – nacizmu. Tento film nie je možné hodnotiť z hľadiska kvality spracovania alebo výkonov hercov. Musela som si ho znova pozrieť po pár rokoch, aby som napísala: povinný film na hodinách dejepisu. Ale, nikdy sa neponaučíme? Odhliadnuc od toho, čo sa dialo v svetovej politike po druhej svetovej vojne a akých šialených chýb sa dopustili svetové mocnosti. Naozaj nie sme schopní reflexie? ()

Reklama

Fiftis 

všechny recenze uživatele

Norimberský proces. Naši úžasní "demokratickí" osloboditelia Churchil a Stalin mali pochopiteľne každí inú predstavu o treste - W. Churchil presadzoval zastrelenie hlavných vinníkov bez súdu, (demokracia jak sviňa) a J.V. Stalin dokonca navrhoval popravu 50.000 - 100.000 nemeckých štábnych dôstojníkov. Avšak po niekoľkých diplomatických rokovaniach dospeli k tomuto súdnemu procesu s najvyššími predstaviteľmi národného socializmu. Dvojdielny film o tomto pojednávaní v Norimbergu, exceluje svojim hereckým výkonom predovšetkým Briana Coxa práve v úlohe Reichsmarschalla Hermanna Göeringa. Výborným hereckým doplnením je však aj Alec Baldwin v úlohe právnika Roberta Jacksona. Odporúčam scénu, kedy Göering hovorí so židovským dozorcom, že Nemcov všetci odcudzujú, kvôli veciam, ktoré robili židom, ale nikto nepozerá na to, že Američania zhodili atómovú bombu na Hirošimu, čo bolo mesto plné nevinných civilistov. A nezabúdajme že aj v Sovietskom zväze boli koncentráky (Gulagy) a nikomu tiež nevadí, že Američania ešte 28 rokov po skončení 2.svetovej vojny mali záchody a autobusy čisto pre "negrov". ()

tahit 

všechny recenze uživatele

Myslím, že tento kus již pomalu zapomenuté historie monstrprocesu s prominenty osobností třetí říše co do obsažnosti a sdělnosti dovedně těží z historických detailů. I když část jich byla zjednodušena, tak to není vůbec špatné. Herec Brian Cox vystihnul charakter říšského maršála Wilhelma Hermanna Göringa dobře. Ve kterém jiném filmu je taková možnost nahlédnout pod povrch jeho existence? Vcelku dobře je vystižen i soudce Robert H. Jackson, který je strukturován jako typický Američan bojovník za spravedlnost. Upřímně řečeno vnesl do postavy jakési zlidštění procesu. Nemám v úmyslu historii nijak hodnotit a soudit, ale nepochybuji, že žalobci jednali spíše podle mravních hodnot, než podle vyloženého práva, ale tvrzení souzených Němců, že nevěděli, jakých zločinů se v koncentračních táborech jejich lidé dopouštěli, bylo alibistické. Dívám se na to takto. Prostě nic lepšího na toto téma zatím nebylo natočeno. Vyjma Norimberského procesu (1961) od režiséra Stanley Kramera, který ovšem pojednává zcela o jiné norimberské kauze soudce Dan Haywood, která se odehrála o pár let později. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Četl jsem hodně knih o nacistických válečných zločincích (samozřejmě včetně knihy Norimberský proces). Film vlastně z knihy vychází. Přes maximální snahu všech spojeneckých jednotech včetně speciálních armádních týmů lovců hlav se nedařilo dopadnout všechna nacistická zvířata... S těmi, které se podařilo chytit bylo nutno zahájit rychlý, ale spravedlivý soudní proces. Na spravedlnost se dával největší důraz, protože byla velká snaha o to, aby Němci nemohli říci, oni vyhráli válku tak si holt dělají co chtějí a nejspíše náz zabijí. Z práva vítěze. Jenže spojenci se snažili o pravdu, o dokázání všech válečných zločinů a zvěrstev konkrétním odpovědným nacistickým pohlavárům. Bohužel, tam kde slušnost a civilizovanost stojí proti primitivismu, barbarství a předsudkům, je jakékoliv dokazování vždy těžké... Tvůrci filmu perfektně vystihli dobu začátku procesu. Vysvětlují proč byl zvolen Norimberk, jak bylo těžké v totálně vybombardovaném městě páchnoucím po stovkách stále zasypaných mrtvol ve vybombardovaných domech dát dohromady soudní budovu a kompletně ji zařídit pro světem sledovaný mezinárodní soudní proces s nacistickými válečnými zločinci. Celkem striktně se drží historické linie a mne velmi mile tento TV překvapil. Už jen ta jmén: Plummer, Sydow, Cox, Baldwin.... Koho téma zaujalo, doporučuji k přečtení knihu Rytíři Bušidó, kterou napsal Lord Russel l z LIveropolu a je o podobném procesu, avšak s Japonci. * * * * * ()

Galerie (8)

Zajímavosti (1)

  • Ve filmu dávají Spojenci jasně najevo, že obhajoba ve stylu: „Já jsem jen plnil rozkazy,“ neobstojí. Bohužel kromě výše postavených nacistů právě taková obhajoba většinu německých vojáků (kteří páchali zvěrstva běžně) zachránila, neboť se naučili říkat, že by byli za nesplnění rozkazu ke zvěrstvům popraveni. Bohužel až o řadu let později se ukázalo, že těch pár německých vojáků, kteří odmítli páchat zvěrstva, potrestáno buď vůbec nebylo nebo byli jen přeloženi. Tato poválečná německá lež je známá jako Befehlsnotstand a v Německu se dodnes jedná o formální právní termín používaný pro obhajobu zločinců, kteří byli údajně či skutečně ke spáchání zločinu donuceni pod hrozbou smrti či násilí. (vojtaruzek)

Reklama

Reklama