Můj příběh

Emotivní snímek odvyprávěný komorním stylem za podpory působivé kamery. Další křižovatka života, kde si hlavní roli zahrála Vlastina Svátková. Příběh o domácím násilí mající své následky a životní nejistotu. Pocit osobního zoufalství a smíření s osudem zároveň vede až k divácké diskuzi o daném případu. Hrdinka příběhu se statečně pokouší poprat s nepřízní osudu a to se zájmem svých rodičů i za pomoci přítelkyň. Prostředí baletek nijak nepřekvapí, ale je vkusné.  Příběh se zaměřuje na problematiku domácího násilí na ženách a typické ženské přirozenosti danou problematiku řešit. Snímek je natočen v uměleckém dojmu, což přináší i vizuální koncept na celém zpracování, i když to poměrně dost často zadrhává. Tvůrci se zřejmě snažili natočit atmosféricky a emočně něco podobného, jako je ´Příběh '88´ (1989), ale i když je snaha hodně znatelná, jakoby tomu chyběl ten správný tah na branku.  Milan Knažko v roli otce vyznívá přirozeně, ale dva bodyguardi u něj, kterými si s násilníkem vyřídí mafiánským způsobem účty, aniž by jeho postavení bylo vysvětleno, je hodně laciný výjev. Nejedná se tedy o komedii, romantiku či drama. Jedná se jen o pouhou zpověď mladé ženy, jejichž osud je reálnější, než by si kdo myslel. (01.09.2021)

Mohlo vzniknout na české poměry neobvyklé drama o domácím násilí a vyrovnávání se s jeho následky. Tahle myšlenka ale tvůrcům vydržela možná tak deset minut, následovalo velmi plytké nic, tedy vlastně plkání hlavní hrdinky s kamarádkami u kávy a hraní golfu se šarmantním ženatým cizincem... Aspoň že Cibulková s Kňažkem zachraňovali, co mohli. (29.12.2020)

Tak to si děláte srandu?! Tohle měl být příběh o týraných ženách? Rozmazlená baletka díky tetě a bohatému příteli si může dovolit bohaté sanatorium kde čeká na plastické operace xichtu a tváří se přitom jako by ji vlastně obtěžovali. Pak se najednou zjeví parta přiblblých kámošek, které jsou strašně hepy a dávají jí rady jako jak má žít a chovat se. Přitom všem celou dobu nebyla schopna poslat násilného manžela - čuráka do basy a začala chodit na golf, kde poznala novou lásku o které, ale pochybuje. Vždycky jsem nesnášela červenou knihovnu, ale tenhle film ji dokonale předčil a to jsem se donutila dívat až do konce na rozdíl od četby kterou jsem nikdy nečetla. Za mě 35% (13.12.2020)

Vlastina Svátková jako žena, kterou tyranský manžel musí zohyzdit, aby od něj definitivně odešla. Silné téma týrané ženy, dobré obsazení, ale totálně zabité formou. Když utíkala kdysi od manžela Julia Roberts v Noci s nepřítelem, tak jsem se málem počůral strachy, nedutal a soucítil s Julií a fandil jí... ale tohle dílo ve stylu červéné knihovny ve mne neprobudilo absolutně žádnou emoci a dokonce ta konstrukce, že takovým ženám pomůže babinec kamarádek, které znáte týden a s kterými plkáte o všednostech života , se mi zdála laciná a stejně hloupá jako všechny dialogy. Film, který možná ocení nějaké ženy, ale mně ten film nic nedal a neuvěřil jsem tomu. Tohle ani nepatří do kina, ale do televize někam za Sama doma odpoledne. (19.04.2020)

Pro mě těžce nezvládnuto. Drsný příběh, který přímo vyžaduje citlivé a hlavně precizní pojetí, žel tohle bylo takové to klasické české klišé, přeplácaný dort od pejska a kočičky, ve kterém bylo všechno možné, ale celkově k ničemu, film velmi rychle ztrácí atmosféru i potřebné dramatické tempo. Začátek slušný, stejně tak doplňující scény (flashbacky), jež odhalují detaily brutálního chování manžela Elizabethy, nicméně po několika úvodních minutách se film přetransformuje do sérií scén nudného kvokání u latte a hraní golfu, přitom všem si naše oběť také najde nového chlapa, který tedy nejdřív musí opustit svou manželku, aby naší baletce pomohl při novém startu do života a ona mohla pokračovat v životě plném odporného luxusu, který je v každém druhém záběru. Jediné pozitivum vidím v herectví Vilmy Cibulkové a ve zmíněném počátečním startu, vše ostatní opravdu nestojí za nic. [Kino Citadela - Litvínov] (09.01.2020)