Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Jaroslav UhlířHrají:
Ladislav Smoljak, Petr Reidinger, Jan Kašpar, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Petr Brukner, Václav KotekObsahy(1)
ŠVESTKA - je to hra o stáří a její umělecká úroveň je bohužel poznamenaná i stářím jejího autora. Ale je to hra cenná právě tím, že v ní dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci.. Dialogy nejsou tak hutné, jak jsme byli u Cimrmana zvyklí, jsou jakoby roztěkané, často opouštějí dějové řečiště a tvoří slepé laguny, odkud není návratu. Také vtipy už zdaleka nemají tu razanci jako za mlada. Ale hra je to cenná právě tím, že v ní i dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (245)
Slabší Cimrman, možno najslabší. Herecky nezrelé, silno chýba Zdenek Svěrák a Smoljak s Bruknerom nezachraňujú. Vtipu je poskromno, ale znova sa zopár situácií prehliadnuť jednoducho nedá. Dejovo je to tiež slabšie a toto divadlo ma ani zďaleka tak nezaujalo. P.S Chudák kameraman, nevie čo skôr. 65% ()
Je to s překvapením, ale snad poprvé mi přišel seminář o docela velký kus lepší než po-přestávková hra. Zřejmě to bude hlavně skvělým sólem Ladislava Smoljaka a závěrečnou písničkou, ale také slabším startem hry, menší kadenci vtipů (hlavně na začátku to bylo... bojím se to napsat, ale strašný!) a pomalým tempem. Ale i tak se najde pár momentů, které vás opravdu dostanou (podání rukou, několik hlášek) a v úplném závěru se konečně pustí ten očekávaný uragán. Jenže je asi už příliš pozdě. Ale i tak to na ty těsné čtyři hvězdičky je, to zase jo. ()
"Na železnici dějou se věci, na dráze jsou zaměstnáni švarní mládenci." Švestka je první hra DJC, kterou jsem již dávno viděl v divadle na živo a již tehdy jsem se u ní výborně bavil. Ačkoliv je to hra o stáří a jeho neduzích (tj. o neschopnosti udržet myšlenku a o neschopnosti myšlenku opustit), nemyslím si, že by na ní bylo znát, že sami její autoři ji psali již maličko v pokročilejším věku. V semináři je geniální Smoljakova přednáška ve stylu projevů prof. Zdeňka Nejedlého, samotná hra je možná ukecanější než obvykle, vůbec mi to však nepřišlo na škodu. Hezký nápad je použití ženských masek, neboť se tím ty ženské postavy v typickém podání Cimrmanů stávají ještě vtipnější. ()
K neduhům stáří, postihujícím hlavně intelektuály, patří především dvě vady, komplementárně spojené. Jsou to neschopnost udržet myšlenku a druhá vada neschopnost myšlenku opustit. Takhle nějak začíná beseda před Švestkou a platí to i o samotné hře. Ta je tradičně výborná, vtipná a... A působí jako mlácení již cimrmany v minulosti nejednou vymlácené slámy. Oni i tvůrci přiznávají, že napsali hru bez děje "od starců pro starce". Jako by se skutečně upnuli na jednu myšlenku, kterou ne a ne opustit. Ovšem že by to nutně bylo na překážce zábavě, tak to se tedy říct nedá. ()
Seminář patří k těm slabším. Smolijákova přednáška je sice vynikajcí, ale práce dalších docentů tentokrát za moc nestojí. Hra samotná je oproti starším kouskům taková ukecanější, ale nakonec jsem se u ní pobavil dobře. Brukner si svou trojroli očividně užívá, stejně jako Smolijak svého Hájka. Ta čtyřka je tedy trošku slabší, ale i tak je Švestka opět dobrá zábava.. ()
Galerie (11)
Zajímavosti (9)
- Tato hra jako jediná vyšla oficiálně na dvou CD a deskách. První verze byla natočena 24. 5. 1998. (mnaucz)
- Andulka Šafářová je pojmenována podle lidové písně „Andulko Šafářová“. Již předtím se tato píseň objevila v představení „Cimrman v říši hudby“, a to přímo v opeře. (mnaucz)
- Typickým neduhem stáří postavy vechtra Přemysla Hájka je zapomnětlivost pustit podávanou ruku člověku, s nímž se vítá. Ve hře tak nastávají několikaminutové úseky, v nichž Hájek drží pravici některé z dalších postav. Jak se tento nápad na vtip zrodil? „Mně se hodil zážitek ze Slovenska, kam jsme jednou jeli za strašnýho počasí do jedné obce na zájezd. Místní vedoucí kulturního zařízení byl opilý. Byl ale nesmírně šťasten, že jsme dorazili, jelikož už to vypadalo na zrušené představení. Já jsem mu podal ruku a on mě nepustil a vodil mě po tom kulturním domě. Vždycky mě někomu představil, ale nedovolil mi, abych tomu druhému podal ruku. Byl tak rád, že jsme dorazili. Vykroutil jsem se z toho tak, že jsem řekl, že se musím jít převlíct, a tak mě nakonec musel pustit,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. (mnaucz)
Reklama