Čas sluhů

V tomto filmu jsou zásadní hlavní postavy, které hrají naprosto výborně, obzvlášť Roden a zlé oči ivany Chýlkové - z těch mrazí. Soustředěný výkon, jako Leonardo a Kate v Nouzovém východu. Okolní postavy jim nesahají ani po kotníky. Možná kromě Evy Holubové, která se mi v této postavě snad poprvé líbila. Jinak socialistické reálie možná po takové době působí vyčpěle, hlavně pro toho, kdo je nezažil, ale přátelé, dejte si říct - tak to bylo. A netvrdím, že v dnešní době takové ženské nejsou, jistě jsou, ale ty podlomené chraktery s tou dobou souvisí, takže to určitě zbytečné není. Dalo by se polemizovat o tom, že to Pavlásková mohla ukočírovat lépe, ale na svou dobu je to film výjimečný a nedoceněný. Jediné, co bylo trochu přes míru snesitelnosti byla šílená rodinka z Moravy. (05.01.2011)

Velké zklamání. Jako film, o kterém bych dopředu nic nevěděla, super, ale při čtení zdejších komentářů jsem se natěšila na největší svini všech dob (tak to vážně vyzní) a nedočkala jsem se. O nějakých oscarových výkonech už ani nemluvě. Chýlková i Roden hrají dobře, a to v každém svém filmu, ale speciálně Ivany jsem se více bála v "Jezerní královně". U mě **, ale přidám za titulní píseň, kterou zbožňuji a přitom ve filmu ani celá nezazní. (14.06.2009)

Vynikající psychologická studie patologické závislosti a patologické snahy vlastnit (lidi). A patolízalství. Navíc vše zasazeno do určitého kontextu doby. A Karel Roden zde má ještě vlasy. :-) ------ Z DVD recenze: Čas sluhů Režisérku Irenu Pavláskovou asi současné mladé publikum bude znát z přepisu knihy Báry Nesvadbové Bestiář. Ale kdysi točila přece jen psychologičtější a vážnější snímky, možno dokonce říci cyničtější, jak je ostatně často život sám. Jedním z nich je právě Čas sluhů, který v mnohém vycházel i ze skutečného života některých herců i samotné režisérky. Vypráví o vztahu v určitém směru podobném tomu z Bestiáře, avšak tady dovedeném do drsných detailů – mladou a neotrkanou studentku (Ivana Chýlková) opustí milenec. A ona se začne mstít. Nejlepší kamarádce (Jitka Asterová) přebere přítele (Karel Roden). Časem získá na sebevědomí, atraktivitě i na nezávislosti – vše ale za cenu manipulace s lidmi, jejich nenápadným šikanováním a pod. Ve své době šlo o skutečně průlomový psychologický film, jehož mrazová upřímnost funguje i dnes. A škoda, že paní režisérka byť dobrými svými následujícími filmy, ale nepřekonala svůj debut (tedy s výjimkou sci-fi Nesmluvená setkání, ale ta na DVD nevyšla). DVD je opět standardní české výbavy a standardního českého provedení. K němu patří ne zrovna kvalitní přepis obrazu, naštěstí však v anamorfním formátu 1,78:1 (nevěřte informaci na obalu, že je 4:3), zvuk je jen v pouhém Dolby Digital 2.0 a titulky pouze české. A rovněž bonusy nevybočují ze standardu – filmografie herců a tvůrců., fotogalerie i s několika fotkami z natáčení a tři rozhovory. Všechny mají kolem pěti minut, a na natáčení a spolupráci s Ivanou Chýlkovou i s paní režisérkou vzpomíná Karel Roden, režisérka vzpomíná zase na „své“ herce, a konečně F. A. Brabec se podělí o své poznatky z práce za kamerou. (06.01.2013)

Když jsem v r.1990 viděla tento film, byla jsem výkony všech herců přímo nadšena, ale nejvíce mě zaujal Karel RODEN. On hrál očima, hrál mimikou tváře, když se nechal vlákat do nechtěného manželství s vychytralou a podrázackou kolegyni Ivanou CHÝLKOVOU ,která studovala medicínu s jeho velkou láskou Jitkou ASTEROVOU. Byl to sice psychologický film, ale měl několik komických situací, že člověk věděl - ano, tak to v životě někdy chodí. Doma jsem řekla tuto památnou větu : " Roden je obrovský charismatický talent. Ten nám dlouho nezůstane, po něm sáhne brzy Hollywood." Přála bych vám vidět, jak se rodina chechtala ! No, dnes se už nechechtá. (10.10.2007)

Je známo, že filmové dílo musí obsahovat nějaký konflikt, aby se mohl rozvinout nějaký děj a aby bylo co řešit, zkrátka se tam kromě dobra musí vyskytovat i zlo. I filmy natočené ve stylu socialistického realismu, kdy byl optimistický pohled na život povinností, takový konflikt obsahovaly. Buď tam figuroval nějaký ideově dosud tápající soudruh, případně vázlo plnění pětiletého plánu, a v pozadí byl imanentně přítomen nepřítel číslo jedna: světový imperialismus. Příběh ukazující šťastný a spokojený život s bezkonfliktním průběhem se prostě nedá zfilmovat, protože takový film by nebyl koukatelný. Ale zkusit by se to mohlo. Navrhoval bych předělat scénář takto: Studentka medicíny Dana není díky svému hezkému zevnějšku žádnou zakomplexovanou stydlivkou. (Proč by také byla, když vypadá jak filmová krasavice Chýlková!) Spousta mužů o ni stojí a ani ona se jich nestraní. Mladé ženy potřebují nasbírat nějaké sexuální zkušenosti, aby později v manželství neměly pocit, že o něco přišly, a aby pochopily, že k fungujícímu společnému životu je zapotřebí nejen uspokojivý sex, ale i souznění duší. Dana posléze obojí najde u studenta ekonomie Marka, který ji navíc vysloveně zbožňuje. Její spolužák Milan se ožení s její nejlepší kamarádkou Lenkou. Obě manželské dvojice spolu udržují přátelské vztahy – spousta příležitostí ukázat, jak je přátelství v lidském životě důležité. Po čase najde Dana zalíbení ve své profesi lékařky a začne ji vnímat jako své poslání. Stane se z ní výborná lékařka, která dokáže využít všechen svůj um, aby pomohla pacientům. Dana objeví nový léčebný postup a neváhá přemluvit svého kolegu Milana, aby jí pomohl vyzkoušet tuto terapii na jednom pacientovi, jehož stav je pokládán za beznadějný. Pacient se uzdraví. Dana se tak zapíše do dějin medicíny, ale i nadále zůstává skromnou a laskavou ženou oddanou své profesi a svému milujícímu manželovi. Otázkou však je, kolik lidí by takový film chtělo vidět. Ale kdyby režisérka položila důraz na to sbírání sexuálních zkušeností, tak by to nějaké diváky přitáhnout mohlo. Nahatých scén tehdy ve filmech moc nebylo. – Zkusil jsem si takto pozměněný film promítnout v hlavě a zjistil jsem, že scénář je třeba doplnit. První třetina filmu zobrazující Danino hledání vhodného partnera pro život by mohla mít didaktický aspekt a měla by ukazovat muže, kteří se pro ni nehodí. Tak třeba jeden z nich by se nezajímal o kulturu, takže by s ním nešlo mluvit o literatuře, filmech ani o výtvarném umění. Byl by to normální hodný chlap, ale jeho hlavními zájmy by byl fotbal a pivo. S takovým by se intelektuálka ukousala nudou. Jiný by jí navrhl sex s obojkem. Dana, otevřená všem možnostem, by na jeho návrh přistoupila. Nechala by si nasadit obojek s vodítkem, lezla by po čtyřech, krmila by se z misky a pak by se nechala ojet zezadu. Zjistila by však, že takto opentlený sex ji nebaví a doporučila by muži, ať si najde ženu, která bude mít pro jeho záliby větší pochopení. Však takových běhá po Praze spousta. No a tak dále. (09.04.2022)