Balada o Cable Hogueovi

Už z názvu filmu je sice všem jasné, jakou bude mít náladu a jak skončí, ovšem že by to vadilo? Ani náhodou. Pět hvězd je zasloužených - Sam, ať už se o tom, jak moc byl nebo nebyl zfetovaný, mluví jak chce, dokázal natočit pro něho netypický, nicméně po čertech povedený snímek. Jason Robards je neskutečně sympatický špinavec, kterému fandit prostě musíte, David Warner už tolik sympatický není, ale skvělý je zrovna tak, no a Stella Stevens, to je taková krásná ozdoba. Nejlepší scéna ovšem přijde na samém začátku. Úvodní dokonalá titulková sekvence, v níž se Cable táhne přes poušť a do toho mu hraje Jerry Goldsmith... Kdo neviděl a neslyšel, měl by dohnat. Jeden z mých nej filmů, jeden z mých nej soundtracků. (16.10.2007)

Škoda, že Peckinpah neudržel tempo a humornou linii z první půlky filmu, jinak bych uvažovala i o nejvyšším hodnocení. Cable je moc fajn postava - přímý, rovný, oplácející dobro dobrem a zlo zlem, kazatel je zase člověk, u kterého si nejste dlouho jisti, co je vlastně zač a Hildy je děvče do nepohody, která rozhodně ví, co chce. Konec byl bohužel trochu slabší a roztahaný, ale i tak to není vůbec špatný film. Přinejmenším se na začátku zasmějete. 3,5* (06.08.2006)

Kouzlo z úvodu filmu postupně vyšumí. Otravná je postava úchylného kazatele. Peckinpah se tentokráte notně drží při zdi a kdo si dělal zálusk na Divokou bandu či alespoň krvavé zúčtování má zkrátka smůlu. Tohle je úplně jiný žánr občas romantika, občas komedie a westernově se to tváří jen občas. 55% (04.05.2021)

Sice se tento western nemůže rovnat například s Tenkrát na Západě, či Hodný, zlý a ošklivý, ale mně se zatraceně líbil. Totiž, tenhle film má duši. A tomu se jen tak něco nevyrovná. Navíc, je na něm cítit (a vidět), že byl natáčen ne pro peníze, ale pro lásku k filmům. A to se v dnešní době, kdy se každý cucák může prohlásit za režiséra, dost cení. Takže čistých pět. (28.01.2009)

Celkom zábavné. Robards je výbornou postavou. Uchopenou za správny koniec. Rovnako aj David Warner v úlohe kňaza, čo má rád ženy. Stevensovej prsia a zadok rovnako potešia. Peckinpah vytvoril po Divokej bande veľmi príjemný film na hranici romance a komédie. Málo akcie si to vynahrádza správnymi hodnotami u postavách. Lenže absencia výraznejšej dejovej zápletky spôsobuje, že sa film hlavne v druhej polovici zbytočne ťahá. Ako keby Peckinpah nevedel ako to ukončiť. A koniec ma výrazne sklamal. Finálna kňazova reč v pohode, ale koniec si žiadal rovnako pozitívny prístup ako zvyšok filmu. Výborná téma nesúca sa celým filmom a tým pádom aj skvelý soundtrack od Goldsmitha. Aj keď je to Peckinpahov najobľúbenejší film, ja si radšej dám Divokú Bandu, aj keď kvality mu nemôžem odoprieť. (23.08.2015)