Vůně vanilky

Božínku, já už začínám mít z téhle televizoidní dvojky Strach & Konášová téměř strach. Bez ohledu na mé subjektivní pocity je však každopádně tahle inscenace jeden těžkopádný velký blábol s přehrávajícími zasloužilými umělci, tlačícími ze sebe vykonstruované dialogy o ničem a rádobymoderní kamerou, snímající toto snažení bez vůně a zápachu... Nebo že by to bylo jako fakt ze života? Nebo že by to byl ten kunst? Vlastně sorry - art! . . . Něco tady ale trošku smrdí, páni artisti, obzvláště to adorantské hodnocení. Marketing zjevně funguje... (01.05.2007)

Řekl bych, takový prolog Operace Silver A - Strach, Dvořák, Háma. Což jen víc potvrzuje (a už tehdy bylo zřejmé), že někdejší Bajza prostřední vyrůstá v opravdu skvělého direktora. Tímto filmem si navíc ČT maličko podprahově upevňuje své divácké řady, protože u Vůně vanilky divákovi zní v hlavě Dvořákovo přesvědčující "Vítejte na jedničce" (pro stále ještě nechápavé, Jiří Dvořák namluvil velkou část upoutávek veřejnoprávní televize). O panu Sovákovi mladším už tu byla pochvalná řeč, ve filmu je v podstatě jedinou charakterní postavou (která se "nepřekabátí"). (03.05.2009)

Strach patří dlouhodobě mezi moje nejoblíbenější české režiséry a třeba jeho televizní „Silver A“ si opravdu zasloužila velké plátno, tak byla nadprůměrná. Na „Vůni vanilky“ se teprve rozjížděl, je to také méně výpravný, komorní příběh, ale rozhodně má své kvality. Všichni herci jsou vedeni k výborným výkonům, vzhledem k mým zálibám jsem kvitovala také fakt, že hlavní hrdinka je cukrářka, ale výprava je opravdu chudinká a navíc jsem se úplně nesrovnala s hrdinčinými motivacemi (tedy proč žila tak, jak žila). Skoro 4*. (28.05.2020)

O Jiřího Schmitzera jsem v několika scénách měla strach. Šlo o scény, kde se v podstatě rozpálil do běla a vypadal, že ho každou chvíli asi klepne. Šel z něho strach. Ten despota se mu opravdu povedl. Nechtěla bych být v tu chvíli v kůži Anny Zofové. Ona se mu ale dokázala postavit. Já jsem měla za to, že Jana Hlaváčová byla matkou Jiřího Schmitzera a tedy tchýní Barbory Munzarové. (09.05.2012)

Cesta televizních filmů k divákovi je na první pohled jednoduchá, ale často vám uniknou lahůdky proto, že o těch televizních se nemluví tolik jako o těch filmových. A tenhle příběh rozhodně za pozornost stojí. Děj nabitý emocemi, pečlivě realizovaný příběh a herecké výkony skvělé (v jedné z těch vedlejších exceluje Jana Hlaváčová coby zapšklá tchýně). (13.12.2011)