Vůně vanilky

Stejně jako Radek99 uděluji plné hodnocení (později poněkud korigováno, je to přecejen hodně televizní). Na filmovém plátně, ve srovnání se zahraničními filmy by to samozřejmě byly usmolené tři hvězdičky, ale v televizi jako původní počin ČT se jedná o malý zázrak. Jiří Strach jednoduše umí a dokáže i z minima vymáčknout maximum... (01.05.2009)

touha je zázrak, kámo, zázrak... a ta zdejší vytvořila silně emotivní film o duševním rozkolu a velkém dilema... herecké výkony (nepočítaje ty dětské) jsou úchvatné, příběh jednoduchý, ale účinný natolik, že jsem na 85 minut zapomněl na vše ostatní kromě obrazovky, vztek se střídal s dojetím, obočí padalo střídavě nahoru a dolů... za mě vanilkou provoněných 90%. (16.03.2008)

Božínku, já už začínám mít z téhle televizoidní dvojky Strach & Konášová téměř strach. Bez ohledu na mé subjektivní pocity je však každopádně tahle inscenace jeden těžkopádný velký blábol s přehrávajícími zasloužilými umělci, tlačícími ze sebe vykonstruované dialogy o ničem a rádobymoderní kamerou, snímající toto snažení bez vůně a zápachu... Nebo že by to bylo jako fakt ze života? Nebo že by to byl ten kunst? Vlastně sorry - art! . . . Něco tady ale trošku smrdí, páni artisti, obzvláště to adorantské hodnocení. Marketing zjevně funguje... (01.05.2007)

American heroes, war, peace, love and Annie's cakes. Tentokrát na český způsob. Svobodné dny přinášejí po zásluze i svobodomyslné nápady, které se pokaždé promění z idylického pobláznění v nechutně reálné prozření. Určitě lepši tři, ale válečné drama říznuté manželsko nemanželským rozkolem mně moc nezasáhlo. Nepomohlo mi ani kvalitní, herecké obsazení na české straně barikády. Boys byli tragičtí. (01.05.2014)

Vanilková vůně s přehledem překryla všechno, pro co jsem původně málem dal přednost úplně jinému programu. Český televizní film z období války, ve kterém se převážně mluví anglicky (přičemž většina herců opravdu mluví sebe sama), kde hraje Pavel Kříž s Jarkou Obermaierovou, a jehož režisérem je Jirka, z něhož jde Strach - tak to je pěkně prosím skoro kompletní seznam všech věcí, které mě v tuzemské tvorbě děsí. Chybí snad už jen Holubová. No a vida, dostalo se mi povedené drámo, ze kterého sálá naděje s pozitivní energií, i když je svým dějem o lidských osudech laděné do pochmurných akordů. (07.05.2012)