Pat Garrett a Billy Kid

Já si nemohu pomoct, ale tehle film mě proště nedostal, jsem fanda Leoneho filmů a tenhle kousek byl slabý. (14.05.2006)

Projekt 100 /2007/ (09.01.2007)

Silně nadprůměrný western s dobrými hereckými výkony (vyzvedávám hlavně Krise Kristofersona) a hlavně skvělou hudbou od Boba Dylana. Škoda jen, že ten konec byl takový "jednoduchý". Co ale ve mně přetrvalo je ta zvláštní nálada filmu, jakokdyby romantika plná mrtvol. (14.07.2007)

Western na který jsem se těšil. Jsem ještě mlád a tak jen jsem registroval, že běžel kdysi v televizi. Ale pak jsem se vydal do kina na Projekt 100. A to na tento kus. Zanechal ve mě silný zážitek. nebylo to jako ty klasikcé westerny, kde se hledá poklad, či rýžuje zlato. Toto mělo ducha pouze dvou kamarádů, které změnil čas. Patovi změnil, ale pro Billyho to neplatilo. Chtěl žít ten starý dobrý život plný divokosti a volnosti. Do toho bezvadná muzika od Boba Dylana. Nejvíce mě asi dostala scéna kdy "Mamka" oplakává šerifa, když to koupil, pomalu umírá a do toho hraje hudba "Knocking on heavens door". Film jak má být! Western jak má být! Proto pět hvězd! (29.06.2008)

Western na svoji dobu drsný, který má precizně vykreslené postavy. Ano, Billy Kid byl hajzl, střílel do zad a bez varování. Ano, Pat Garrett byl hajzl, kterému zamrzlo srdce. Ano, tento film je výborný!! (12.02.2009)

Krásně vyprávěný western s nejlepší westernovou hudbou, co znám. Dylanovy popěvky evokující vyprahlou prérii jsou taky to první a to hlavní, co mě při zmínce o Billy Kidovi napadne. Coburn i Kristofferson jsou chlapy na svých místech, oba dva oproti realitě krásnější (jak to tak chodí) a chytřejší. Jejich podvný vztah respektu a dávného přátelství je přirozeně stejnou režisérskou licence jako Butch Cassidy a Sundance Kid, ale vůbec to nevadí. Pamatuji, že jsem si kdysi pročítal příběh Billyho Kida v Śiklově knize Legendy divokého západu, a podle všeho šlo o ošklivého mladíka bez svědomí, který většinu obětí střelil do zad (podobně kniha poopisovala třeba i generála Custera). Můj nejoblíbenější Peckinpahův film. (24.11.2011)

V žádném jiném filmu se nežije tak lehce kvůli nezatíženosti minulostí či budoucností a neumírá se s takovou samozřejmostí, jako zde. Postavy jakoby věděli, že každý okamžik jejich života může být poslední. Celý film je smrtí rámován (rozmístění scén ve stopáži): Film začíná v roce 1909 scénou, kde je Pat Garrett zastřelen svými společníky a střih nás v ten moment časoprostorem přenáší do roku 1881 k jiné střelbě - střelbě do slepic, kterou si Billy Kid krátí čas. Mělo by to působit tak, že Billy Kid střílí do Pata Garretta odněkud mimo čas a prostor. Nápad je to výtečný - jen umístění nevyhovuje. Emocionálně lépe by fungovalo, kdyby to bylo až v samotném závěru filmu. Film by klidně mohl začít tím střílením slepic pro zábavu. Pat Garrett by je vyrušil a oznámil svému příteli Billovi, že musí odejít ze země, jinak po něm jakožto nově zvolený šerif bude muset jít. V závěru Pat Garrett zastřelí Billa, ač to udělat nechce. Rozhodl se však dožít v klidu a blahobytu. Dále bychom sledovali jeho bezvýznamné dožívání na nějaké farmě až bychom došli k moment ze začátku filmu (tak jak je), kde je Pat zrazen a zastřelen, načež by se scéna prostřihala se scénou ze začátku (jaký by být měl), kde nyní už zesnulý Billy střílí pro zábavu do slepic. Hrála by k tomu skladba Knockin' On Heaven's Door od Boba Dylana. Film by dozníval spolu s montáží na momenty dvou protagonistů, s nimiž divák strávil poslední dvě hodiny a smutnil nad tím, že doba tomuto přátelství dvou mužů nepřála. Ještě více by vyzněla tragika této bromance. Nelze ale říci, že by to byl slabý film. Má silný námět a (pro mě osobně) dvě silné scény: 1. scéna) Když Pat Garrett obklíčí Billa, který vyjde ven, rozpaží a vzdá se. Pat k němu pobaveně shází. Billy říká: "You're in poor company, Pat." Pat: "Yeah, I'm alive, though," načež Billy odpovídá: "So am I." Pak se kamera oddaluje, zatímco Billy stojí jak strašák a do toho hraje Dylanův River Theme. Dylanova hudba (přímo pro tento film stvořená) dělá hodně a některé scény jsou díky ní věru silné. To mě dostává k té 2. scéně) V ní Garrett spolu s šerifem Bakerem a jeho ženou vyjednou za členy Billova starého gangu. Jeden z nich Patovi říká: "Us, old boys, oughtn't to be doing this to each other. Ain't that many of us left. Remember? You and me rode into this county together. How long ago was that, Pat?" Šerif Baker je během přestřelky 2x střelen a odchází umřít k řece. S ženou si vymění pohledy, zatímco hraje Knockin' On Heaven's Door. Bob Dylan je sice skvělý hudebník, ale herecky mi nesedl a já vlastně moc nechápal, proč v tom filmu "hraje". Jeho postava není vůbec důležitá. Vzhledem ale k tomu, jak Peckinpah musel bojovat se studiem, je možné, že nikdy plně nenaplnil svou režisérskou vizi. Každopádně ty mnou dvě jmenované scény jsou v první půlce filmu. Závěr se mě už nedotkl. Podle mě nemá dostatečnou sílu. Scénář by sice potřeboval ještě trochu vybrousit, ale i tak je to lepší, než většina všeho, co jsem viděl. 3,5/5 (05.04.2023)

Jeden z nejlepších westernů s dokonale smutnou atmosférou konce "Divokého Západu" na začátku 20. století. Drsný dojímavý film o vnitřním boji jednoho pistolníka, který ví, že zůstat na živu je snažší na straně zákona, jeho nejlepší přítel to ale odmítá pochopit. Mezi svištícími kulkami hraje nádherná hudba Boba Dylana, která se k filmu výborně hodí. (14.06.2006)

Peckinpah opet nezklamal :). Jeho natoceny melancholicky western je skvely. Klobouk dolu mezi spojenim kamery a hudby (Bob Dylan, ktery si strihl roli vrhace nozu Aliase). V tomhle snimku je tolik skvele nasnimanych scen, ze nekteri sraci v Hollywoodu co ted tam toci filmy by tohle neudelali, ani kdyby zili 500 let :)). Nektere sceny jsou opravdu cerne cynicke (deti si hraji na sibenici s opratkou a potom sedi na odprasklym pomocniku serifa :)) ). A na nakonec tomuhle skvostu vevodi James Coburn a Kris Kristefferson, ale i vedlejsi postavy jsou zahrany skvele. Proste tomuhle snimku musim dat 5 * a pak pujdu shanet soundtrack :)). (26.06.2006)

Po dalším shlédnutí zvyšuju hodnocení ze 4 na 5.. poetika umírajícího Divokého západu a v ní souboj paradoxů.. mladého zbojníka Billy the Kida představujícího staré nespoutané a divoké časy osidlování amerického Západu, kde sice rozhodoval zákon rychlejší ruky.. ale byla to doba téměř absolutní svobody... s nastupující dobou plotů, ostnatých drátů, potažmo daní a sociálního pojištění, McDonaldů, mrakodrapů, bezpečnostních kamer... kde silnější už nikdy nebudou ty s rychlejší rukou, ale už vždycky jen ti "oni".. s mocí a penězi.. a mezi oběma živly stojícím šerifem Patem Garrettem, unaveným a stárnoucím, taky bývalým banditou, který si až moc dobře uvědomuje, co s Billym Kidem ztrácí.. zároveň ale ví, že nevyhnutelné prostě zastavit nejde.. s Jamesem Coburnem jsem dýchal každý prašný nádech jeho trudné cesty.. (13.07.2007)

Peckinpah určitě nebyl normální, ale z herců dokázal vyždímat neskutečné výkony. (28.07.2007)

Ten příběh znám horem spodem a je hezké,že jména a události sedí,ale o to víc sem se asi nudil.A mám pocit,že bych se nudil i bez toho.Film je sice celkem drsný,ale o tom že není zromantizovaný si můžete nechat tak zdát.Myslím,že William H. Boney neměl přezdívku Billy the Kid proto,že to byl vytáhlý manekýn,kterému táhlo na čtyřicet.Tady by se do jeho role spíš hodil Bob Dylan (jeho hudba mi nic neříká).Stejně tak Pat Garret nebyl sešlý šedesátník,když Kida honil (byl o necelých 10 let starší než Kid a v době kdy ho zastřelil mu bylo 31).Ted' je asi vhodná doba aby se ten příběh natočil bez příkras,ale to by western nesměl být mrtvý.PS:Guvernér Wallace (Jason Robards) je ten Lew Wallace,který napsal román Ben Hur (15.12.2010)

Westerny, ty já jo. Ale tady se skoro nic nedělo. A taky mě neskutečně sral soundtrack. Nic proti Bobu Dylanovi, ale do filmové hudby by se neměl pouštět. 720p (25.08.2014)

Sam Peckinpah není člověk, který by se s něčím páral. Když se střílí, tak jsou mrtví, když jsou ženský, tak je zábava, a když se chlastá, tak je obojí. Jednoduchost až na kost, dalo by se říci, s čímž jde v ruku v ruce i hudba tříakordového mága Boba Dylana. Jenže v jednoduchosti je síla a Sam Peckinpah na tohle heslo vsadil víc než jen svoje kalhoty. Vsadil doslova vše. Na poselství, že čas Divokého Západu se neúprosně krátí a spolu s ním odcházejí i všichni jeho hrdinové, dobří i zlí, mladí i staří. Někdo se podvolí a zradí sám sebe, jiný vytrvá, kráčíc vstříc smrti. Nostalgie je ve vší peckinpahovské syrovosti osekána na minimum, přesto je tím hlavním, o co režisérovi šlo. Dvě scény za všechny: Žena sledující umírajícího druha u jezera za doprovodu "Knockin' on Heaven´s Door" -- neuroníte-li slzu, navštivte očního lékaře. Pat Garrett a zrcadlo -- scéna, která by měla být zapsána zlatým písmem do dějin kinematografie. Peckinpahovsky jednoduchá, silná, výstižná. ||| Kris Kristofferson ve své fascinující životní roli, James Coburn si ji střihl o třináct let dřív -- i tak je skvělý. Připomnělo: Hodný, zlý a ošklivý, Tenkrát na Západě, Malý velký muž (13.07.2007)

Peckinpah žiaľ nemohol ovplyvniť konečnú podobu filmu,ktorý postrihali bez jeho účasti. Keby nebolo "proradných štúdiových skunkov" mohli sme obdivovať objemnejší, možno viac zakrvavený ale určite ešte jagavejší zlatý nuget. (14.05.2008)

Čistě chlapácká záležitost. Najde se v ní přesto dostatek místa pro silnou melancholii, která vztah dvou mužů a bývalých kamarádů, kteří se nyní shodou okolností ocitají na opačných stranách zákona, dělá výjimečným. Smířlivému postoji k neodvratně nalajnovanému osudu Pata Garretta a Billyho Kida, pro které je smrt jen další štací, dodávájí tučné kontury geniálně zužitkované písně Boba Dylana (použití Knocking On Heavens Door je jedním z vrcholů snímku), kterému Peckinpah na oplátku svěřil nemalou roličku. Díky Peckinpahově tvůrčí virtuositě nevidíme standardní divokou štvanici zakončenou nervy drásajícím soubojem nervozitou sevřených koltů, ale téměř existenciální drama dvou ztracených duší v kulisách divokého západu. Tvrďáci Coburn a Kristofferson jako by se s koltem u pasu narodili. 90% (25.02.2012)

Dvě zajímavé, ústřední postavy. Ale jinak nuda. A některé postavy se tady chovají jak bez mozku. Chvílemi mi to nedávalo smysl. (17.08.2015)

Coburn drsnější než sáňky v létě. Kristofferson střílí jednoho protivníka za druhým a neustále se pitomě usmívá. Dylan postává v rohu a blbě civí. Neslaný nemastný western, kde je sice dostatek mrtvol, ale chybí šmrnc. (16.03.2016)

Třetí nejlepší western všech dob. Myslel jsem, že jsem ho viděl ještě za socíku, ale v ČT měl premiéru v r. 1995. Film se může rovněž pyšnit jedním z nejlepších závěrů. (17.05.2023)

Příběh starého přátelství, změny a zklamání. Příběh Patta Garreta a Bylliho Kida.....Nebýt hudby B. Dylana, byl by film o pár procent níž. Díky tomu mi však snímek přinesl několik nezapomenutelných scén. Sam Peckinpah mně tímto utvrdil v to, že není žádný rutinér a co mu nejvíce svědčí...85%. (08.06.2009)