Štěstí

Klišé o jednotě obsahu a formy v celé své kráse, která dokazuje, že to vlastně vůbec klišé není. Tedy, když má někdo takový filmařský cit jako Varda. Syžet sám o sobě není nijak oslňující, dokud nejsme oslněni barevností filmových obrazů a jsou to právě barvy, které celý film vybarvují. Nejsou totiž zdaleka jen estetickou ozdobou, ony hrají roli i (a snad i hlavně!) v rovině významu. Hra mezi několika hlavními barvami (žlutá, zelená, modrá, červená) tvoří osu filmu v mnoha rovinách. Nejdříve symbolika, kterou každá z barev získává ze vztahu k prostředí a předmětů, na nichž se vyskytuje (1. př. červená = při rozhovoru s milenkou v kavárně je na pozadí červený nápis "pokušení", ale při přechodech je na červené fasádě nápis "důvěra", na dalším záběru na bílé zdi "jistota" - následuje střih na manželku v červenobílých šatech; 2. př. modrá = modré šaty milenky, modrá převažující ve městě, kam hrdina odjíždí od manželky). Barvy hrají navíc význam ve spojení s postavami, jež se stávají jejich nositeli. Převažující modrá milenky, přecházející v průběhu filmu stále více na milence. Modrá (symbol města), vpadávající čím dál více do zelené (symbol přírody a též místa rodinného štěstí takřka bukolických výjevů). Žlutá (zde barva "štěstí", i tradičně barva zrady) = srovnej závěrečnou scénu s milenkou ve žlutém svetru oproti první scéně filmu s manželkou ve žlutých šatech (tedy převažující žluté s prvky zelené a červené, v otázce barev zde musíme být přesní!). (27.06.2014)

Agnés Vardaová opäť nesklamala. Film je postavený na dileme, no nie prvoplánovo. Na jednej strane je hipisácky šťastné rozdávanie lásky - áno aj tej fyzickej - oficiálnemu partnerovi a zároveň ďalšej osobe, to jest všetkým, ktoré sa zmestia do jedného takto doširoka otvoreného, láskyplného srdca. Nikdo neostane zanedbávaný! Freud by mal radosť: stavidlá potlačovaných pudov sa otvoria a ľudia sa zbavia mnohých chorôb. No a na druhej strane stojí človek, ktorý rokmi tradície prijal oficiálne monogamné manželstvo ako kultúrnu i morálnu normu a záväzok. A hop, čo teraz? Čo je správne: naplniť si svoje nepotlačované túžby, aby sa ego oslobodilo, prijalo i odovzdalo lásku prirodzene alebo verná láska za hrob? Je správne v partnerstve vždy odhodiť barličku inštitucionálnych morálnych noriem a správať sa prirodzene? Film nesúdi, biologicky presne nastaví náhradu za odpadlíkov od rodiny. Toľko zaujímavých otázok a premýšľania po tom ako som dopzeral film, nemám často. Naviac celý dej je servírovaný v teplých, impresionistických farbách slnkom prežiarených dní. S najvyšším hodnotením neváham. (01.07.2013)

"JE HLOUPÉ VZDÁT SE ŽIVOTA, LÁSKY." Jakoby oživlé album barevných fotografií, mapující život mladé rodiny. Zdá se to jako idyla, děti, práce, odpočinek, příroda, nicméně do toho zasáhne nevěra, a co je pro jednoho přirozené, druhý nemusí rozdýchat. Režisérka se rozhodla o čisté zobrazení, na jednu stranu se vyhýbá explicitnímu soudu, ale šlo vycítit, že vlastně také úplně ne a závěrem klade neznělou otázku, zda je normální své štěstí stavět na základech tragédie. Je? 80% (27.04.2024)

Vardova nabizi velmi sofistikovany pohled na "stesti". A jestli rada divaku neni schopna jeji stanovisko v nadhernych, vycizelovanych, syte barevnych obrazech vycist, tak to patrne neni jeji chyba. Jeji pohled je navic ostre feministicky. A tim je to tak provokativni. Zadna legitimizace nevery tady ale nehrozi, nebo vam snad zaver prijde optimisticky? Skvely a vyhraneny film. (28.04.2013)

KINO Scala/// Obsazení 7/10 Děj 8/10 Hudba 8/10 Kamera 8/10/// PLUS: poutavý příběh, zajímavé postavy, netradiční vyústění příběhu MÍNUS: nemusí se každému líbit "sobeckost" hlavní postavy/// Shrnutí: Film, který Vás na začátku upoutá, aby Vás po skončení promítání nechal dlouze přemýšlet: o životě, o tom filmu, o jeho konci. Rozhodně zajímavý snímek./// Celkem 78%/// (25.03.2019)