Frasier

Frasier je parádní zábava všech jedenáct sérií. Často se tvrdí, že prý to má punc inteligentního humoru. Nerad bych takto seriál otitulkoval. Je to bláznivá podívaná, co si utahuje z lidských slabin (většinou psychického rázu) a na paškál si bere i tradičně americké rysy jako nekonečnou touhu uspět a prosadit se. Individualismus pod vysměšnou lupou. Tohle všechno zní docela suchopárně a nepochybně by i bylo bez toho geniálního obsazení Kelseyho Grammera a dalších jeho kumpánů. Mají dar vytvořit neuvěřitelně sebe shazovačnou situaci, při níž si zachovají tvář. A navíc, na rozdíl od jiných sitcomů zde není tradiční nadržování postavě jedné na úkor jiných. Všem stejně, když průser, tak ať ho vyžere každý. Upřímně přiznám, že psychiatry v oblibě nemám (90% z nich by mělo samo vyhledat pomoc těch zbylých 10%). Přesto je pro mě Frasier snad tou nejoblíbenější seriálovou postavou vůbec. To o něčem svědčí. (15.07.2005)

Konečne seriál v ktorom sa riešia problémy, s ktorými sa stretávam aj v bežnom živote. Konečne seriál z mojej často opomínanej vrstvy. ...ale nie :o). Seriál je úžasný v tom, že sa vlastne píše sám. Je tu taká možnosť využitia kreativity scenáristov a to len na základe mnoho a mnoho konfrontácií. Máme tu súperenie medzi bratmi, spôsob života strednej a vyššej spoločenskej vrstvy, konfrontácia sexuálnych životov, prístupu k životu, spôsobu vyjadrovania a mnohých a mnohých ďalších stretov. Seriál sa nedá nič iné ako odporučiť a sledovať dookola. Zaručene sa vám nezunuje ani po X sledovaniach. PS: Ďalší seriál, v ktorom slovenský dabing je omnoho lepšie lezúci do ucha ako český. (05.12.2009)

Řekl bych, že Frasier je jeden z mála seriálů, u kterého jsem se nesetkal s upadající kvalitou. I 11. řada je stále plná vtipu a skvělých zápletek. To si ovšem vybírá svou daň na příběhu, který je velmi nevýrazný. Velkým mínusem jsou také klíčové momenty, které vůbec nepůsobí tím správným dojmem. Člověk se do toho prostě nikdy neponoří tak, jako do Přátel, kde každá důležitá scéna, ať je to svatba, rozchod či něco jiného, má správný šmak. Frasier je holt oddechovka, která člověka nikdy nezklame, spokojenost a výbuchy smíchu jsou zaručeny i po několika zhlédnutích, ale že by se divák dočkal nějakých emocí nebo dojetí, to rozhodně ne. Fakt, že seriál ani po 11 letech, navíc ještě jako spin-off seriálu Cheers, neztratil kvalitu a byl (dle mého názoru) ještě úspěšnější něž jeho předchůdce, to si zaslouží maximální ocenění. (16.08.2011)

Frasier je Frasier. Je to sitcom, ktorý priniesol niečo nové, niečo čo ešte nikto predtým nevidel. Priniesol inteligentný humor, so skvelými fórami, so skvelými charaktermi a so skvelým hlavným hrdinom, pre ktorého pracoval celý štáb. Bolo vidieť, že seriál bol natáčaný vo veľmi zohratom prostredí a, že všetci tvorcovia boli absolútni profesionáli. Prvá a druhá séria boli najlepšie - asi ako u všetkých komediálnych seriáloch :). Percentuálne asi 75% čo vynáša ****. (10.03.2013)

Dobu, kdy jsem poprvé viděla Frasiera, si pamatuji dodnes. Psal se červenec 2001 a mé desetileté já při přepínání programů náhodou narazilo na jakýsi seriál o lehce snobském psychiatrovi ze Seattlu. Ještě toho večera jsem se do Frasiera zamilovala a ještě toho večera začal i můj nekonečný boj s ostatními rodinnými příslušníky, kteří by náhodou v době, kdy v televizi Frasier běžel, chtěli sledovat cokoliv jiného. Tato úchylka mi vydržela po mnoho dalších letních nocí a táhne se vlastně až dodnes, byť se v době, kdy tento komentář přepisuju, píše již rok 2011 a první cifru mého věku nahradila dvojka. Proč však Frasiera tak zbožňuju, pro mě za ty roky zůstalo vždy částečně záhadou. Komediální seriály mě nikdy nebavily; dokonce i Přátelé nebo Simpsonovi mě minuli bez zájmu. Ze všech sitcomů, které mi kdy prošly rukama, si tak jen Frasiera pouštím sama s radostí. Možná to tedy není jen humor, čím je pro mě Frasier tak speciální. Možná za to může i fakt, že pro mě tento seriál vyniká svou pozoruhodnou lidskostí. Zapomeňte na všechny trapasy hlavního hrdiny; i když se při sledování směju od začátku do konce, ta uvěřitelnost všech postav a situací je zvláštně podmanivá. Ano, do vrstvy obyvatel, jejíž největší frustrací je křeslo neladící se zbytkem interiéru, asi většina diváků patřit nebude, ale nic to nemění na tom, že jsem v Kelseym Grammerovi na rozdíl od herců v jiných komediálních seriálech nikdy neviděla jen herce hrajícího svou výstřední roli, ale skutečnou postavu. Zatímco většina sitcomů zkrátka vsází na efektní, vyhrocené postavičky, kterým za dva roky dojde šťáva, Frasier nabízí jistou nadčasovost, příběh, mentální vývoj i rozvoj, radost i smutek. Není proto s podivem, že Kelsey svého hrdinu vydržel hrát soustavně více jak dvacet let (déle než kdy jaký jiný herec hrál jinou roli) a přitom měl stále co nabídnout. Dr Frasier Crane je v mých očích jednoduše jedna z toho mála postav, které jsou věčné, a kdyby se Grammer v sedmdesáti rozhodl natočit ještě jednu řadu, mohla by i ta pod vedením správných scénáristů dopadnout na výbornou. Málokterý seriál mě za srdce chytl jako tento. "Goodnight, Seattle, we love you!" (30.01.2006)