Frasier

Milujem ten seriál z celého srdca. Pamatám sa, že som bol kvoli nemu vždy dlho do noci hore. Nič nestratil po tých rokoch zo svojej atraktívnosti. Stále je veľmi humorný, ľudský a príjemný. Dokonca teraz je možno ešte lepší, lebo chápem už aj tým vtipom, ktoré mi možno pred rokmi unikali. Večná a nesmrteľná klasika. Neverím, že niektorí seriál budem mať ešte dakedy radšej ako práve Frasiera. (11.03.2011)

Sitcomy to mají těžké. Je jich totiž jak hub po dešti, a tak většina z nich skončí během prvních dvou sezón. Nějaké z nich to dotáhnou na čtyři až pět. Ty, které vydrží déle, už musejí být něčím výjimečné. Musejí mít svou specializaci, nabídnout něco, v čem budou lepší než kterýkoli jiný právě běžící seriál, zkrátka si najít svou skulinku na trhu. Přátelé vytasili s těžkotonážní romantikou, Will a Grace zase oživili žánr screwball comedy a dotkli se ožehavého tématu gayů. Frasier ale diváky bavil déle než tyhle dva nekonečné sitcomy dohromady. Kelsey Grammer hrál svou životní roli celých 20 let, ač samozřejmě prvních devět bylo v sitcomu Cheers. Když konečně jakožto nejpopulárnější postava z Cheers dostal vlastní spinoff, nevypadalo to zpočátku valně. Chvilku trvalo, než se původně vedlejší charakter přetransformoval do středobodu celé show, ale podařilo se, a začátkem druhé sezóny si i Frasier našel svou skulinku. Pro mě osobně sice vyhrává trochu netradiční žebříček (nejpřitažlivější postava v hlavní roli, woof), ale objektivně je jeho doménou fraška, konkrétně nedorozumění. Je až neuvěřitelné, kolik z kompletních 263 epizod se motá okolo toho, že někdo něco špatně pochopil, přeslechl se a podobně. To by ale nefungovalo bez výtečného a přesného castu, který má mezi sebou hromadu chemie a nikdo z nich není nesympatický. Těžko říct, jestli u mě vítězí rozkošně pompézní Frasier, obsesivně-kompulzivní Niles, jejich nevrlý otec Martin, jeho trhlá terapeutka s rozkošným britským přízvukem Daphne, Frasierova produkční Roz, která má v kapse vždycky krásně jízlivou hlášku, Eddie, který je bezpochyby jednou z největších zvířecích osobností televizních obrazovek, nebo nikdy neviděná Maris, Nilesova nesnesitelná manželka. Byla to krásná jízda, a možná si ji jednou zopakuju. Good night and good mental health. (06.05.2011)

Pre mňa osobne najobľúbenejší neanimovaný seriál klasického tipu. A to aj napriek všeobecnej neobjavenosti tohto klenotu slovenskými televíziami, teda až na pár príležitostných vínimiek. Je to pomerne nepochopiteľné, kedže oplýva všetkými správnymi seriálovými ingredienciami: zaujímavým prostredím, originálnymi a neilen humoru schopnými charaktermi(bratia psychológovia, opatrovateľka Dafne z Manchestru či klaustrofobicky so svojím synom žijúci postarší otec Martin), inteligentným humorom, okrem epizódnych častí aj hlavnou pomaly sa rozvíjajúcou dejovou kostrou ako aj poučením či láskou. Proste stvorený na ponocovanie pred Tv pri poháriku dobrého vyzretého vínka, podobne akým je tento seriál sám. (12.03.2007)

Sledovat intelektuálního psychiatra, jak se probíjí každodenním životem mezi "obyčejnými lidmi", je jednoduše kouzelné. V tom mu řádně sekunduje jeho neméně sofistikovaný bratr. Frasierovo propady šílenství nad určitými životními etapami nemají jedinou chybu. Inteligentní, zábavná podívaná, s úžasnými slovními obraty, zraje jako ono kvalitní víno, které si rád doktor Crain dopřává. Vracím se k seriálu v roce 2020 a cením ho ještě výše. Není divu, že seriál posbíral v průběhu let nominace na mnoho cen a mnoho jich vyhrál. V žánru to považuji za zcela jistou špičku, kterou stále nikdo nepřekonal. Mimochodem, byt Frasiera je úchvatně nadčasový. Vynikající dabing. //2022 a opět jedinečný. (21.01.2017)

Frasier se stal synonymem pro snobského idiota, kterého ale máme právě kvůli jeho manýrům a jeho zvláštní schopnosti zhatit vše dobré svým vlastním způsobem rádi. Kdybych si dělal zářezy pokaždé, kdy ze mě při sledování jeho činů vypadlo 'to je ale debil!', těžko by mi stačil kmen urostlého stromu. A jeho bratr, také snobský psychiatr, Niles - ten si s ním může s klidným svědomím podat ruku. Snad jen málokdo chápe, že ti dva jsou syny navenek tvrdého bývalého policajta Martina Cranea, který se po střelném zranění přestěhoval právě k Frasierovi, a jejichž třenice jsou náplní prvních dílů seriálu. Jenomže ten se, možná překvapivě, rozvinul v něco naprosto neopakovatelného, skvělého a osobitě neotřelého, co trvalo dalších 11 let (i když já měl seriál zkouknutý díky téměř každodennímu vysílání TV Cool asi za rok). Nesmím zapomenout na další skvěle napsané a zahrané postavy - ošetřovatelku Daphné, produkční Ross, pejska Eddieho (a tady bych neopakovatelné herectví snad podtrhl obzvlášť) a další ty menší, ale přesto kouzelné charaktery jako Bebe, Bulldog, Kenny, Daphina matka i brácha a další a další. Těch absurdních situací, do kterých se bratři Craneové dostali (nebo přesnější by bylo, které vytvořili), ta plejáda žen, které Frasier, jak to popsat... 'odfrasieroval' (čili pokaždé jinak a ale přesto svým způsobem stejně nakonec odradil), těch smolných náhod, souher okolností a trapasů, které často přerostly v naprostou grotesku. Ano, samozřejmě že se naskytly i slabší okamžiky a epizody (u takhle dlouhých seriálů to je snad nevyhnutelné), ale jako celek - Frasier je prostě poklad, případ sám pro sebe a bude mi chybět... (31.05.2010)