Frasier

FRASIER: "Nemôžem čítať noviny! Eddie na mňa zíza!" MARTIN: "Tak ho ignoruj!" FRASIER: "Veď sa snažím!" MARTIN: "To hovorím psovi!" /// Musím sa priznať, že keď som bol mladší, nemal som Frasiera rád. Jeho humor mi nič nehovoril. Na "staré kolená" si tento skvelý seriál dokonale vychutnávam. Niektoré epizódy ma posielajú do kŕčov. Rozhovory medzi Frasierom, Martinom a Nilesom sú plné láskavého sarkazmu a kvalitnej irónie. Mojou najobľúbenejšou časťou je The Two Mrs. Cranes (Dve pani Craneové). (05.10.2013)

Toto je asi prvý americký sitcom, ktorý som ochotná reálne zakceptovať. Typ humoru medzi pôžitkárskymi bratmi psychiatrami je naozaj vysoko intelektuálny a nesnaží sa ním len byť, ako je to u tuctov ďalších z dielne amíkov. Škoda len, že je to také rozťahané, no v tomto prípade to znamená viac zábavy, bez obmedzených a nezmyselných dialógov. A obrovské plus pre skutočne vydarený slovenský dabing. (25.06.2013)

Milujem ten seriál z celého srdca. Pamatám sa, že som bol kvoli nemu vždy dlho do noci hore. Nič nestratil po tých rokoch zo svojej atraktívnosti. Stále je veľmi humorný, ľudský a príjemný. Dokonca teraz je možno ešte lepší, lebo chápem už aj tým vtipom, ktoré mi možno pred rokmi unikali. Večná a nesmrteľná klasika. Neverím, že niektorí seriál budem mať ešte dakedy radšej ako práve Frasiera. (11.03.2011)

Dobu, kdy jsem poprvé viděla Frasiera, si pamatuji dodnes. Psal se červenec 2001 a mé desetileté já při přepínání programů náhodou narazilo na jakýsi seriál o lehce snobském psychiatrovi ze Seattlu. Ještě toho večera jsem se do Frasiera zamilovala a ještě toho večera začal i můj nekonečný boj s ostatními rodinnými příslušníky, kteří by náhodou v době, kdy v televizi Frasier běžel, chtěli sledovat cokoliv jiného. Tato úchylka mi vydržela po mnoho dalších letních nocí a táhne se vlastně až dodnes, byť se v době, kdy tento komentář přepisuju, píše již rok 2011 a první cifru mého věku nahradila dvojka. Proč však Frasiera tak zbožňuju, pro mě za ty roky zůstalo vždy částečně záhadou. Komediální seriály mě nikdy nebavily; dokonce i Přátelé nebo Simpsonovi mě minuli bez zájmu. Ze všech sitcomů, které mi kdy prošly rukama, si tak jen Frasiera pouštím sama s radostí. Možná to tedy není jen humor, čím je pro mě Frasier tak speciální. Možná za to může i fakt, že pro mě tento seriál vyniká svou pozoruhodnou lidskostí. Zapomeňte na všechny trapasy hlavního hrdiny; i když se při sledování směju od začátku do konce, ta uvěřitelnost všech postav a situací je zvláštně podmanivá. Ano, do vrstvy obyvatel, jejíž největší frustrací je křeslo neladící se zbytkem interiéru, asi většina diváků patřit nebude, ale nic to nemění na tom, že jsem v Kelseym Grammerovi na rozdíl od herců v jiných komediálních seriálech nikdy neviděla jen herce hrajícího svou výstřední roli, ale skutečnou postavu. Zatímco většina sitcomů zkrátka vsází na efektní, vyhrocené postavičky, kterým za dva roky dojde šťáva, Frasier nabízí jistou nadčasovost, příběh, mentální vývoj i rozvoj, radost i smutek. Není proto s podivem, že Kelsey svého hrdinu vydržel hrát soustavně více jak dvacet let (déle než kdy jaký jiný herec hrál jinou roli) a přitom měl stále co nabídnout. Dr Frasier Crane je v mých očích jednoduše jedna z toho mála postav, které jsou věčné, a kdyby se Grammer v sedmdesáti rozhodl natočit ještě jednu řadu, mohla by i ta pod vedením správných scénáristů dopadnout na výbornou. Málokterý seriál mě za srdce chytl jako tento. "Goodnight, Seattle, we love you!" (30.01.2006)

Já se náramně bavil a to ať už se jednalo o díl věnující se převážně Frasierovi nebo epizodu spíše cílenou na jinou z postav (bratr Niles, otec Martin, terapeutka Daphne, "sporťák" Buldok a mnoho dalších). Ač zatím patřím k mladé generaci a seriál se tváří, že ho docení spíš generace středního věku, tak já si ten inteligentní humor užíval. Navíc mi přijde, že je zde výrazně menší rozkolísanost úrovně jednotlivých dílů oproti jiným seriálům (aktuálně mě třeba napadá Ally McBealová). Váhám mezi 80ti a 90ti procenty, ale když nad tím tak přemýšlím, tak nevidím důvod, proč nedat to vyšší. 90 % Oblíbená část- Frasierův příběh do rozhlasu za účasti ostatních postav, jež postupně "zabíjí" balónkama (22.03.2010)