Frasier

Po zhliadnutí všetkých častí zo všetkých serií môžem zhodnotiť že som ešte nezažil vtipnejší situovaný humor. Tento serial je vrcholom kvality,ktorá sa odzrkadlila dlhoročným natáčaním stále novších a novších serií a nikdy neupadajúcim záujmom fanúšikov. S priatelkou tento seriál dokážeme pozerať aj celé hodiny a vždy sa pri tom smejeme. Dr. Frasier Crane urobil dieru do sveta, a ak nie do sveta tak určite aspoň do Seattlu. :) (20.06.2009)

Řekl bych, že Frasier je jeden z mála seriálů, u kterého jsem se nesetkal s upadající kvalitou. I 11. řada je stále plná vtipu a skvělých zápletek. To si ovšem vybírá svou daň na příběhu, který je velmi nevýrazný. Velkým mínusem jsou také klíčové momenty, které vůbec nepůsobí tím správným dojmem. Člověk se do toho prostě nikdy neponoří tak, jako do Přátel, kde každá důležitá scéna, ať je to svatba, rozchod či něco jiného, má správný šmak. Frasier je holt oddechovka, která člověka nikdy nezklame, spokojenost a výbuchy smíchu jsou zaručeny i po několika zhlédnutích, ale že by se divák dočkal nějakých emocí nebo dojetí, to rozhodně ne. Fakt, že seriál ani po 11 letech, navíc ještě jako spin-off seriálu Cheers, neztratil kvalitu a byl (dle mého názoru) ještě úspěšnější něž jeho předchůdce, to si zaslouží maximální ocenění. (16.08.2011)

Jako kulisa je to v pohodě, ale není to ten typ seriálu, kdy bych se těšil na každý další díl... Frasier navíc funguje na tom samém debilním principu jako Big Bang Theory, kde se "živé" obecenstvo směje každé větě... Ale na ty postavy si rychle zvyknete a pokud to není zrovna "citový" díl, bývá to občas dosti crazy! :) (05.06.2012)

V našich končinách málo známý seriál. Já ho znám z dřívějších dob ze slovenské Markízy a nedám na něj dopustit. Zapomeňte na záchvaty smíchu, pokud vám nestačí opravdu málo; Frasier není ten typ seriálu, kdy se popadáte za břicho celých dvacet minut. Jedná se o lehký, oddechový, suchý humor. Tudíž si ho pustíte spíš sami k odpočinku po náročném dni než před kamarády, abyste se vytáhli, co nového jste na internetu "splašili". Frasier, psychiatr se svou vlastní rádiovou šou žijící se svým invalidním otcem, jeho psem a služkou Daphne, do které je tajně zamilován jeho bratr Niles, též psychiatr. Dokázal bych si Frasiera představit na jedné ze zavedených televizních stanic, třeba místo nesmrtelných Přátel, Sabriny nebo Krok za krokem, které jedou dokola snad už po sté. Bohužel. Jediný, kdo našel odvahu Frasiera uvést je nová TV Cool, což při vší úctě až takové terno není... 90% (10.08.2009)

Dobu, kdy jsem poprvé viděla Frasiera, si pamatuji dodnes. Psal se červenec 2001 a mé desetileté já při přepínání programů náhodou narazilo na jakýsi seriál o lehce snobském psychiatrovi ze Seattlu. Ještě toho večera jsem se do Frasiera zamilovala a ještě toho večera začal i můj nekonečný boj s ostatními rodinnými příslušníky, kteří by náhodou v době, kdy v televizi Frasier běžel, chtěli sledovat cokoliv jiného. Tato úchylka mi vydržela po mnoho dalších letních nocí a táhne se vlastně až dodnes, byť se v době, kdy tento komentář přepisuju, píše již rok 2011 a první cifru mého věku nahradila dvojka. Proč však Frasiera tak zbožňuju, pro mě za ty roky zůstalo vždy částečně záhadou. Komediální seriály mě nikdy nebavily; dokonce i Přátelé nebo Simpsonovi mě minuli bez zájmu. Ze všech sitcomů, které mi kdy prošly rukama, si tak jen Frasiera pouštím sama s radostí. Možná to tedy není jen humor, čím je pro mě Frasier tak speciální. Možná za to může i fakt, že pro mě tento seriál vyniká svou pozoruhodnou lidskostí. Zapomeňte na všechny trapasy hlavního hrdiny; i když se při sledování směju od začátku do konce, ta uvěřitelnost všech postav a situací je zvláštně podmanivá. Ano, do vrstvy obyvatel, jejíž největší frustrací je křeslo neladící se zbytkem interiéru, asi většina diváků patřit nebude, ale nic to nemění na tom, že jsem v Kelseym Grammerovi na rozdíl od herců v jiných komediálních seriálech nikdy neviděla jen herce hrajícího svou výstřední roli, ale skutečnou postavu. Zatímco většina sitcomů zkrátka vsází na efektní, vyhrocené postavičky, kterým za dva roky dojde šťáva, Frasier nabízí jistou nadčasovost, příběh, mentální vývoj i rozvoj, radost i smutek. Není proto s podivem, že Kelsey svého hrdinu vydržel hrát soustavně více jak dvacet let (déle než kdy jaký jiný herec hrál jinou roli) a přitom měl stále co nabídnout. Dr Frasier Crane je v mých očích jednoduše jedna z toho mála postav, které jsou věčné, a kdyby se Grammer v sedmdesáti rozhodl natočit ještě jednu řadu, mohla by i ta pod vedením správných scénáristů dopadnout na výbornou. Málokterý seriál mě za srdce chytl jako tento. "Goodnight, Seattle, we love you!" (30.01.2006)